Ukazujete, že jste vděční?

V JEDNOM MISIONÁŘSKÉM DOMOVĚ V ZÁPADNÍ AFRICE MĚLI KDYSI HLÍDACÍHO PSA, KTERÉMU ŘÍKALI TEDDY. KDYŽ NĚKDO TEDDYMU HODIL KOUSEK MASA, OKAMŽITĚ TO BEZ VYCHUTNÁVÁNÍ ČI ŽVÝKÁNÍ ZHLTNUL. PAK HLASITĚ FUNĚL POD SÁLAJÍCÍM TROPICKÝM SLUNCEM A ČEKAL NA DALŠÍ SOUSTO, ABY SE NA NĚ VRHL STEJNÝM ZPŮSOBEM. KDYŽ UŽ PRO NĚJ ŽÁDNÉ MASO NEBYLO, OTOČIL SE A ŠEL SI SVOU CESTOU.

TEDDY NIKDY NEPROJEVIL ZA TO, CO DOSTAL, ANI NÁZNAK VDĚČNOSTI. NIKDO TO OD NĚJ ANI NEČEKAL. BYL TO KONECKONCŮ JEN PES.

POKUD jde o vděčnost, od lidí kolem nás často očekáváme víc než od zvířat. Nicméně obvykle jsme zklamáni. Mnozí lidé se snaží urvat ze života, co mohou, a nikdy nemají dost. Ani to nepřekvapuje. Bible předpověděla, že v posledních dnech budou lidé nevděční. (2. Timoteovi 3:1, 2)

Boží služebníci však uvažují jinak. Berou si k srdci radu apoštola Pavla, který své spoluvěřící nabádal: „Ukažte, že jste vděční.“ (Kolosanům 3:15)

Jehova ukazuje, že je vděčný

Dokonalým příkladem v projevování ocenění je Jehova Bůh. Uvažujme o tom, jak se dívá na své věrné služebníky. Pavel pod inspirací napsal hebrejským křesťanům: „Bůh totiž není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu tím, že jste sloužili svatým a dále sloužíte.“ (Hebrejcům 6:10)

Existuje celá řada příkladů, jež ukazují, že Jehova má ocenění pro své věrné služebníky. Abrahamovi požehnal, když rozmnožil jeho doslovné potomstvo tak, že se stalo „jako nebeské hvězdy a jako zrnka písku, která jsou na mořském břehu“. (1. Mojžíšova 22:17) Jako projev ocenění pro Jobovu věrnost ve zkoušce Jehova nejen obnovil Jobovo velké bohatství, ale dal mu je také „v dvojnásobném množství“. (Job 42:10) Jehovovo jednání s lidmi v průběhu tisíciletí prokázalo, jak pravdivý je výrok: „Pokud jde totiž o Jehovu, jeho oči se toulají po celé zemi, aby ukázal svou sílu ve prospěch těch, jejichž srdce je vůči němu úplné.“ (2. Paralipomenon 16:9)

Bůh si váží těch, kdo usilují o plnění jeho vůle, a má potěšení v tom, že jim poskytuje odměnu — to jsou základní rysy jeho osobnosti. Uznání této skutečnosti je ústřední myšlenkou křesťanské víry. Pavel napsal: „Bez víry je nadto nemožné líbit se mu, neboť ten, kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, . . . že se stává dárcem odměny těm, kdo ho s opravdovostí hledají.“ (Hebrejcům 11:6)

Kdyby Jehova místo toho projevoval drsného, kritického ducha, všichni bychom byli odsouzeni. Žalmista již dávno zdůraznil: „Kdyby provinění byla to, na co dáváš pozor, Jah, Jehovo, kdo by mohl obstát?“ (Žalm 130:3) Jehova není ani nevděčný, ani kritický. S láskou opatruje ty, kdo mu slouží. Ukazuje, že je vděčný.

Ježíš — člověk mající hluboké ocenění

Jelikož Ježíš Kristus dokonale zrcadlil vlastnosti svého nebeského Otce, také on dával najevo, že je vděčný za to, co druzí lidé dělají na základě své víry. Uvažujme o tom, co se jednou přihodilo v jeruzalémském chrámu: „Když [Ježíš] vzhlédl, viděl bohaté, jak vhazují své dary do pokladnic. Potom viděl nějakou nuznou vdovu, jak tam vhazuje dvě malé mince velmi malé hodnoty, a řekl: ‚Pravdivě vám říkám: Tato vdova, ačkoli je chudá, vhodila víc než ti všichni. Ti všichni totiž vhodili dary ze svého přebytku, ale tato žena vhodila ze svého nedostatku všechny prostředky k životu, které měla.‘ “ (Lukáš 21:1–4)

Co se týká peněžní hodnoty, byl její dar malý, zvláště ve srovnání s příspěvky bohatých lidí. Většina přítomných by této ženě ani nevěnovala pozornost. Nicméně Ježíš ji nepřehlédl. Rozeznal, v jakých poměrech žije. Ježíš si jí všiml a vážil si jí.

Jiná příhoda se týkala jedné bohaté ženy, Marie. Když Ježíš spočíval u stolu, vylila na jeho nohy a na jeho hlavu velmi drahý vonný olej. Někteří z přítomných její jednání kritizovali, protože si mysleli, že se olej mohl prodat a peníze se mohly použít pro chudé. Jak zareagoval Ježíš? Řekl: „Nechte ji. Proč se jí pokoušíte dělat těžkosti? Učinila vůči mně znamenitý skutek. Vpravdě vám říkám: Kdekoli se bude po celém světě kázat dobrá zpráva, jistě se bude také vyprávět, co učinila tato žena, jako upomínka na ni.“ (Marek 14:3–6, 9; Jan 12:3)

Ježíš jí nevyčítal, že se drahocenný olej nepoužil k něčemu jinému. Oceňoval, že Marie svou štědrostí vyjádřila svou lásku a víru. Ta příhoda je v Bibli zapsána jako upomínka na Mariin znamenitý skutek. Tyto a další zprávy ukazují, že Ježíš byl člověkem, který měl pro druhé hluboké ocenění.

Jestliže jsi Božím služebníkem, můžeš si být jist, že jak Jehova Bůh, tak i Ježíš Kristus hluboce oceňují tvé úsilí, které vynakládáš na podporu čistého uctívání. Toto vědomí nás k nim přitahuje a podněcuje nás, abychom je napodobovali tím, že se sami prokážeme jako vděční.

Satanův kritický duch

Uvažujme nyní o příkladu osoby, která neukazuje svou vděčnost — o Satanu Ďáblovi. Satanův nedostatek ocenění přispěl k tomu, že se stal vůdcem vzpoury proti Bohu, která měla katastrofální následky.

Živil v sobě kritického, nespokojeného ducha, kterého začal rozsévat i mezi ostatními. Přemýšlejme o událostech v zahradě Eden. Jehova stvořil prvního muže a ženu, postavil je do rajské zahrady a řekl jim: „Z každého stromu zahrady smíš do sytosti jíst.“ Bylo tu ale jedno omezení. Bůh řekl: „Pokud jde o strom poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojžíšova 2:16, 17)

Satan však brzy napadl Jehovovu důvěryhodnost. Postupně chtěl dosáhnout toho, aby se Eva stala vůči Jehovovi nevděčnou do té míry, že by jí to podnítilo ke vzpouře proti němu — ke stejné vzpouře, jako byla ta Satanova. „Skutečně Bůh řekl, že nesmíte jíst z každého stromu zahrady?“ ptal se Satan. (1. Mojžíšova 3:1) Zjevně tvrdil, že Bůh Evě odpírá něco drahocenného, něco, co jí otevře oči a učiní ji podobnou samotnému Bohu. Místo aby ukázala, že je vděčná za mnohá požehnání, kterými ji Jehova zahrnul, Eva začala dychtit po tom, co bylo zakázáno. (1. Mojžíšova 3:5, 6)

Katastrofální následky jsou dobře známy. Ačkoli dostala jméno Eva, „protože se měla stát matkou všech živých“, stala se naopak matkou všech umírajících. Všichni lidé zdědili po Adamovi hřích, který přináší smrt. (1. Mojžíšova 3:20; Římanům 5:12)

Napodobujme Boha a Krista

Uvažujme o tom, jaký je rozdíl mezi Satanem a Ježíšem. Satan je popsán jako „žalobce našich bratrů, který na ně dnem i nocí žaluje před naším Bohem“. (Zjevení 12:10) Ježíš je naproti tomu „schopen úplně zachránit ty, kdo se skrze něho přibližují k Bohu, protože je vždy živý, aby za ně naléhavě prosil“. (Hebrejcům 7:25)

Satan na Boží služebníky žaluje. Ježíš je oceňuje a prosí za ně. Křesťané by se jako ti, kdo napodobují Krista, měli snažit hledat jeden na druhém to dobré, navzájem si projevovat ocenění a vážit si jeden druhého. Takovým jednáním dávají najevo, že jsou vděční tomu, kdo je nejvyšším příkladem v projevování ocenění, Jehovovi Bohu. (1. Korinťanům 11:1)

[Obrázek na straně 17]

Ježíš vyjádřil ocenění pro Mariin znamenitý skutek