Každý touží po svobodě

„Člověk se rodí svobodný, a přesto je všude v okovech,“ napsal v roce 1762 francouzský filozof Jean-Jacques Rousseau. Narodit se svobodný. To je úžasná myšlenka! Ovšem, jak Rousseau poznamenal, miliony lidí v průběhu dějin nikdy svobodu nezažily. Místo toho žili po celý život „v okovech“, uvězněni v systému, který je oloupil o jakékoli trvalé štěstí a uspokojení v životě.

I DNES miliony lidí pozorují, že „člověk panuje nad člověkem k jeho škodě“. (Kazatel 8:9) Ctižádostiví muži a ženy stále projevují ve své snaze získat moc jen malé nebo vůbec žádné výčitky svědomí, když omezují svobodu druhých. Jedna typická zpráva, která to potvrzuje, říká: „Běsnící komanda smrti zabila 21 lidí.“ Jiná zpráva mluví o „jatkách“ v souvislosti s událostí, při níž příslušníci bezpečnostních složek ‚zabíjeli bezbranné ženy, děti a staré lidi, kteří se jim vůbec nestavěli na odpor, a podřezávali jim krky, stříleli do hlavy zajatce z řad civilistů, a ničením vesnic a dělostřeleckým ostřelováním naslepo uplatňovali strategii spálené země‘.

Není divu, že lidé velmi touží po svobodě a skutečně za ni bojují, aby se zbavili útisku. Je však smutné, že boj za svobodu jednoho člověka je často spojen s pošlapáváním práv a svobod někoho druhého. Takřka nevyhnutelnými oběťmi tohoto procesu bývají nevinní muži, ženy a děti, jejichž smrt je „ospravedlňována“ tím, že je spor prohlašován za oprávněný a spravedlivý. Například v Irsku bylo vloni výbuchem bomby, kterou v malém venkovském městě Omagh nastražili „bojovníci za svobodu“ do jednoho auta, zabito 29 nevinných náhodných kolemjdoucích, a stovky dalších bylo zraněno.

Stále „v okovech“

Čeho je dosaženo, když boj skončí? Když se „bojovníkům za svobodu“ podaří jejich bitvu vyhrát, možná získají určitou omezenou svobodu. Jsou pak ale skutečně svobodní? Nejsou snad lidé i v těch nejsvobodnějších společnostech v takzvaně svobodném světě stále „v okovech“ takových krutých pánů, jako jsou chudoba, nedokonalost, nemoci a smrt? Jak může někdo říci, že je opravdu svobodný, jestliže jej stále zotročují tyto věci?

Starověký biblický pisatel Mojžíš popsal život přesně tak, jak jej v průběhu dějin prožilo tolik lidí a jak jej i dnes mnozí prožívají. Řekl, že žijeme možná sedmdesát nebo osmdesát let, a „přece trvají na těžkostech a věcech, jež ubližují“. (Žalm 90:10) Změní se to někdy? Budeme vůbec někdy moci žít všichni plně uspokojujícím životem, osvobozeni od bolesti a útisku, kterými dnes trpí tolik lidí?

Bible říká, že budeme. Mluví o ‚slavné svobodě Božích dětí‘. (Římanům 8:21) Uvažujme podrobněji o této svobodě, o níž mluvil v prvním století apoštol Pavel v dopise, který napsal křesťanům v Římě. Pavel totiž v tomto dopise vysvětluje, jak může každý z nás dosáhnout pravé a trvalé ‚slavné svobody‘.

[Podpisek obrázku na straně 3]

Z knihy Beacon Lights of History, sv. XIII