Ovládejte svůj hněv, aby vás nepřivedl ke klopýtání
„DÝCHEJ zhluboka!“ „Počítej do deseti!“ „Drž jazyk za zuby!“ Jsou vám tato rčení důvěrně známá? Možná si je sami opakujete, když jste rozčilení a chcete se uklidnit. Někteří lidé se snaží předejít výbuchu hněvu tak, že se jdou projít. To jsou jednoduché způsoby, jak zvládnout hněv a zachovat dobré vztahy s druhými lidmi.
Mnozí lidé jsou však zmateni tím, že odborníci dávali v minulých letech protichůdné rady, pokud jde o to, zda by lidé měli svůj hněv ovládat, nebo potlačovat. Někteří psychologové například prosazovali teorii, že pokud „je vám potom lépe“, dejte svému hněvu volný průchod. Jiní odborníci varují, že pravidelné výbuchy hněvu ‚předpovídají smrt v mladém věku přesněji, než ji předpovídá přítomnost ostatních rizikových faktorů, jako je kouření, vysoký krevní tlak nebo vysoká hladina cholesterolu v krvi‘. Boží slovo jasně říká: „Zanech hněvu a opusť vztek; nerozpaluj se, jen abys činil zlo.“ (Žalm 37:8) Proč dává Bible tuto konkrétní radu?
Neovládané emoce vedou k neovládaným skutkům. To se prokázalo již na samém počátku lidských dějin. V Bibli čteme: „Kain se rozpálil velkým hněvem a obličej se mu začal protahovat.“ K čemu to vedlo? Kaina se zmocnil hněv a ovládl ho do té míry, že se jeho srdce zatvrdilo vůči Jehovově vybídce, aby se obrátil a jednal dobře. Nespoutaný hněv dovedl Kaina k vážnému hříchu — k tomu, že zavraždil svého bratra. (1. Mojžíšova 4:3–8)
Saula, prvního izraelského krále, potkalo něco podobného, když slyšel, že se Davidovi dostalo velké chvály. „Ženy, které oslavovaly, si odpovídaly a říkaly: ‚Saul srazil své tisíce a David své desetitisíce.‘ A Saul se začal velmi hněvat a tato řeč byla z jeho hlediska špatná.“ Hněv tak ovládl Saulovo smýšlení, že jej dohnal k několika pokusům Davida zavraždit. Dokonce i přesto, že David nabízel Saulovi své přátelství, Saul nebyl ochoten usilovat o mír a smíření. Nakonec úplně ztratil Jehovovu přízeň. (1. Samuelova 18:6–11; 19:9, 10; 24:1–21; Přísloví 6:34, 35)
Když člověk dává průchod neovládanému hněvu, nutně přitom řekne nebo udělá něco, co každému, koho se to týká, ublíží. (Přísloví 29:22) Kain i Saul se rozhněvali, protože oba — každý svým vlastním způsobem — pociťovali žárlivost a závist. Avšak hněvivé reakce mohou být vyvolány různými příčinami. Jiskrou, která zažehne výbuch hněvu, by mohla být neoprávněná kritika, urážka, nedorozumění nebo nespravedlivé jednání.
Příklady Kaina a Saula poukazují na určitý společný vážný nedostatek. Kainově oběti zjevně chyběla pohnutka víry. (Hebrejcům 11:4) Saulova neposlušnost Jehovova výslovného příkazu a jeho následné pokusy ospravedlnit se vedly k tomu, že Saul ztratil Boží přízeň a Božího ducha. Je zřejmé, že oba muži narušili svůj vztah k Jehovovi.
Porovnejme to s postojem Davida, který měl důvod hněvat se kvůli tomu, jak s ním Saul jednal. David však držel svého ducha na uzdě. Proč? Řekl: „Z Jehovova stanoviska je z mé strany nemyslitelné, abych učinil tu věc svému pánovi, Jehovovu pomazanému.“ David měl jasně na mysli svůj vztah k Jehovovi, a to ovlivnilo jeho jednání se Saulem. Pokorně nechal záležitosti v Jehovových rukách. (1. Samuelova 24:6, 15)
Následky neovládaného hněvu jsou opravdu vážné. Apoštol Pavel varoval: „Zlobte se, a přece nehřešte.“ (Efezanům 4:26) I když spravedlivé rozhořčení má své místo, existuje neustálé nebezpečí, že by se hněv mohl stát naším kamenem klopýtání. Není tedy divu, že stojíme před náročným úkolem — ovládat svůj hněv. Jak to můžeme dělat?
Základním krokem je vypěstovat si silný vztah k Jehovovi. Jehova vás povzbuzuje, abyste mu otevřeli své srdce a svou mysl. Mluvte s ním o svých starostech a problémech, a proste jej o klidné srdce, abyste hněv potlačili. (Přísloví 14:30) Buďte si jisti, že „Jehovovy oči jsou . . . upřeny na spravedlivé a jeho uši k jejich úpěnlivé prosbě“. (1. Petra 3:12)
Modlitba vás může formovat a vést. Jakým způsobem? Může hluboce ovlivnit vaše jednání s druhými lidmi. Pamatujte na to, jak Jehova jedná s vámi. Vždyť Písmo říká, Jehova ‚nám neučinil dokonce podle našich hříchů‘. (Žalm 103:10) Ochota odpouštět je nezbytná k tomu, aby vás „Satan nepřelstil“. (2. Korinťanům 2:10, 11) Navíc modlitba slouží k tomu, aby vaše srdce bylo přístupné vedení svatého ducha, který může vyvracet silně zakořeněné návyky. Jehova ochotně dává „pokoj, který převyšuje všechno myšlení“ a který vás může osvobodit ze svíravé moci hněvu. (Filipanům 4:7)
Modlitba však musí být spojena s pravidelným zkoumáním Písma, abychom ‚si dále uvědomovali, jaká je Jehovova vůle‘. (Efezanům 5:17; Jakub 3:17) Jestliže je pro vás obtížné ovládat svůj hněv, snažte se přemýšlet o záležitosti stejně jako Jehova. Připomeňte si znovu biblické texty, které se přímo vztahují k ovládání hněvu.
Apoštol Pavel předkládá tuto důležitou připomínku: „Konejme dobro všem, zejména však těm, kdo jsou nám příbuzní ve víře.“ (Galaťanům 6:10) Zaměřte své myšlenky i jednání na to, abyste konali dobro druhým lidem. Taková pozitivní činnost podpoří vzájemnou důvěru a empatii a zabrání nedorozuměním, ke kterým může v hněvu snadno dojít.
Žalmista řekl: „Důkladně upevni mé vlastní kroky ve své řeči, a ať nade mnou despoticky nevládne nic, co ubližuje. Hojný pokoj patří těm, kdo milují tvůj zákon, a není pro ně žádný kámen klopýtání.“ (Žalm 119:133, 165) To může platit i ve vašem případě.
[Obrázek a rámeček na straně 9]
KROKY, KTERÉ VEDOU K OVLÁDÁNÍ HNĚVU
□ Modlete se k Jehovovi. (Žalm 145:18)
□ Denně zkoumejte Písmo. (Žalm 119:133, 165)
□ Zabývejte se prospěšnou činností. (Galaťanům 6:9, 10)