Někdo se o nás opravdu stará

TISÍCE lidí dávají najevo, že se o druhé opravdu zajímají. Nepřijímají bezcitný, sobecký názor, že problémy druhých lidí se jich netýkají. Naopak dělají všechno, co mohou — a někdy dokonce riskují svůj život —, aby zmírnili utrpení ostatních lidí. To je ohromný úkol, který navíc komplikují mocné síly, nad nimiž nemají kontrolu.

Takové činitele, jako jsou chamtivost, politické intriky, války a přírodní pohromy, mohou zmařit i ty „nejosvícenější a nejrozhodnější snahy o odstranění hladu,“ říká jeden humanitární pracovník. Hlad je jen jedním z mnoha problémů, s nimiž se lidé, kteří projevují zájem o druhé, setkávají. Zároveň bojují s takovými věcmi, jako jsou například nemoci, chudoba, bezpráví a ohromné utrpení způsobené válkou. Je však jejich boj úspěšný?

Vedoucí pracovník jedné humanitární organizace řekl, že ti, kdo projevují takové ‚osvícené a rozhodné snahy‘ o odstranění hladu a bolesti, jsou jako soucitný Samaritán popsaný v podobenství Ježíše Krista. (Lukáš 10:29–37) Řekl však, že ať dělají cokoli, počet obětí stále vzrůstá. Položil tedy otázku: „Co by měl dělat dobrý Samaritán, jestliže cestuje stejnou trasou každý den, a to po několik let, a přitom každý týden najde u cesty další oběť lupičů?“

Bylo by snadné podlehnout tomu, co bylo popsáno jako ‚smrtelné onemocnění spočívající v únavě dárců‘, a jednoduše se s pocity marnosti vzdát. Těm, kdo se opravdu starají o druhé, je ke cti, že se nevzdávají. (Galaťanům 6:9, 10) Například jeden muž, který napsal do britského listu Jewish Telegraph, pochválil svědky Jehovovy za to, že v době nacistického Německa „pomohli tisícům Židů přežít utrpení v Osvětimi“. „Když bylo málo jídla,“ pokračuje pisatel, „dělili se o svůj chléb s našimi [židovskými] bratry a sestrami!“ Svědkové stále dělali to, co s ohledem na prostředky, které měli, bylo v jejich silách.

Je však skutečností, že i kdyby se lidé dělili s druhými o svůj chléb v sebevětším měřítku, k naprostému ukončení lidského utrpení by to nevedlo. To ovšem nijak nesnižuje hodnotu toho, co soucitní lidé dělají. Jakýkoli čin, který skutečně zmenšuje utrpení, stojí za to. Svědkové, o nichž byla zmínka, poněkud zmírnili bolest svých spoluvězňů, a nacismus byl nakonec potlačen. Nicméně světový systém, jenž působí takový útlak, trvá dál, a lidí, kteří se nestarají o druhé, je stále velmi mnoho. Opravdu, „je generace, jejíž zuby jsou meče a jejíž čelisti jsou nože k porážení, aby vyžraly ztrápené ze země a chudé z lidstva“. (Přísloví 30:14) Pravděpodobně byste rádi věděli, proč to tak je.

Proč existuje chudoba a útlak?

Ježíš Kristus při jedné příležitosti řekl: „Chudé máte vždy u sebe, a kdykoli chcete, vždy jim můžete učinit dobro.“ (Marek 14:7) Měl Ježíš na mysli, že chudoba a útlak nikdy neskončí? Domníval se podobně jako někteří lidé, že takové utrpení je součástí Božího plánu, podle něhož Bůh dává soucitným lidem příležitost, aby projevili, do jaké míry se zajímají o druhé? Ne. To si Ježíš nemyslel. Pouze poukazoval na to, že dokud bude existovat tento systém věcí, chudoba bude součástí života. Ježíš ale také věděl, že původním záměrem jeho nebeského Otce nebylo, aby na zemi byly takové podmínky.

Jehova Bůh stvořil zemi, aby byla rájem, ne místem sužovaným chudobou, bezprávím a útlakem. To, jak velmi se stará o lidskou rodinu, Jehova projevil tím, že učinil úžasná opatření, která měla naplnit život lidí radostí. Uvažujme o samotném názvu zahrady, v níž žili naši prarodiče Adam s Evou. Byla nazvána Eden, což znamená „rozkoš“. (1. Mojžíšova 2:8, 9) Jehova neomezil život lidí jen na ty nejnutnější věci k přežití v nějakém jednotvárném, nehostinném prostředí. Na konci svého stvořitelského díla Jehova pohlédl na to, co udělal, a prohlásil, že je to „velmi dobré“. (1. Mojžíšova 1:31)

Proč jsou tedy dnes po celé zemi tak rozšířené chudoba, útlak a další příčiny utrpení? Současný ničemný systém věcí existuje proto, že naši prarodiče se rozhodli vzbouřit se proti Bohu. (1. Mojžíšova 3:1–5) To vyvolalo otázku, zda je správné, že Bůh vyžaduje od svého stvoření poslušnost. Jehova tedy Adamovým potomkům dovolil, aby po určitou omezenou dobu žili nezávisle. Nicméně Bůh se stále zajímal o to, co se děje s lidskou rodinou. Učinil opatření k odstranění veškerých škod, které přinesla vzpoura proti němu. A již velmi brzy Jehova skoncuje s chudobou a útlakem — ano, se vším utrpením. (Efezanům 1:8–10)

Problém, který člověk nedokáže vyřešit

Během staletí, která uplynula od stvoření člověka, se lidstvo stále více vzdaluje od Jehovových měřítek. (5. Mojžíšova 32:4, 5) Lidé odmítají Boží zákony a zásady, a proto bojují jeden proti druhému a „člověk panuje nad člověkem k jeho škodě“. (Kazatel 8:9) Veškeré snahy o dosažení opravdu spravedlivé společnosti osvobozené od všeho, co milionům lidí působí utrpení, byly vždy mařeny sobectvím těch, kdo chtějí dělat věci po svém místo toho, aby se podřídili Boží svrchovanosti.

Existuje ovšem další problém — problém, kterým by se mnozí lidé možná ani nezabývali, protože jej považují za pověru. Ten, kdo vyvolal vzpouru proti Bohu, stále lidi podněcuje ke špatnosti a sobectví. Je jím Satan Ďábel, kterého Ježíš Kristus nazval ‚panovníkem tohoto světa‘. (Jan 12:31; 14:30; 2. Korinťanům 4:4; 1. Jana 5:19) Ve zjevení, které dostal apoštol Jan, je Satan označen za hlavního původce bědy — za toho, kdo je v první řadě odpovědný za dnešní stav, kdy je ‚celá obydlená země zaváděna na scestí‘. (Zjevení 12:9–12)

Bez ohledu na to, do jaké míry se někteří lidé starají o druhé, nikdy nebudou schopni odstranit Satana Ďábla nebo změnit tento systém, který si vybírá svou daň v podobě stále rostoucího počtu obětí. Co je tedy zapotřebí k vyřešení problémů lidstva? Toto řešení nespočívá jen v rukou někoho, kdo se stará o druhé lidi. Musí to být někdo, kdo má jak vůli, tak moc odstranit Satana a celý jeho nespravedlivý systém.

‚Tvá vůle se stane na zemi‘

Bůh slibuje, že zničí tento zkažený systém věcí. Má jak vůli, tak moc, které jsou k tomu zapotřebí. (Žalm 147:5, 6; Izajáš 40:25–31) V Danielově prorocké knize je předpověděno: „Nebeský Bůh [zřídí] království, které nebude nikdy zničeno. A království nebude přeneseno na žádný jiný lid. Rozdrtí a ukončí všechna tato království a samo bude stát na neurčité časy“ — ano, navždy. (Daniel 2:44) Tuto trvalou a požehnanou nebeskou vládu měl na mysli Ježíš Kristus, když učil své učedníky, aby v modlitbě k Bohu prosili: „Ať přijde tvé království. Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Matouš 6:9, 10)

Jehova vyslyší tyto modlitby, protože se o lidskou rodinu skutečně stará. Podle prorockých slov uvedených v 72. žalmu Bůh pověří svého Syna, Ježíše Krista, aby přinesl trvalou úlevu chudým, sužovaným a utlačovaným lidem, kteří podporují Ježíšovo panství. Žalmista o tom pod inspirací zpíval: „Ať [Boží mesiášský Král] soudí ztrápené z lidu, ať zachraňuje syny chudého a ať drtí toho, kdo šidí. . . . On totiž osvobodí chudého, volajícího o pomoc, také ztrápeného a každého, kdo nemá pomocníka. Bude litovat poníženého a chudého a duše chudých zachrání. Z útlaku a z násilí vyplatí jejich duši, a jejich krev bude v jeho očích drahocenná.“ (Žalm 72:4, 12–14)

Ve vidění, které se týká naší doby, apoštol Jan spatřil „nové nebe a novou zemi“ — zcela nový systém věcí ustanovený Bohem. Ten přinese trpícímu lidstvu opravdu požehnání. O tom, co Jehova udělá, Jan předpověděl: „Slyšel [jsem] silný hlas z trůnu, jak říká: ‚Pohleď, Boží stan je s lidmi, a bude s nimi přebývat a oni budou jeho lidem. A sám Bůh bude s nimi. A setře jim každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.‘ A Ten, který seděl na trůnu, řekl: ‚Pohleď, činím všechny věci nové.‘ Také říká: ‚Piš, protože tato slova jsou věrná a pravá.‘ “ (Zjevení 21:1–5)

Ano, těmto slovům můžeme věřit, protože jsou věrná a pravá. Jehova brzy zasáhne, aby zemi zbavil chudoby, hladu, útlaku, nemocí a veškerého bezpráví. Jak tento časopis na základě Písma často zdůrazňuje, hojnost důkazů svědčí o tom, že žijeme v době, kdy se tyto sliby uskuteční. Boží slíbený nový svět je bezprostředně před námi. (2. Petra 3:13) Jehova brzy „navždy pohltí smrt“ a „setře slzy ze všech obličejů“. (Izajáš 25:8)

Do té doby, než se to stane, můžeme být rádi, že dokonce již nyní existují lidé, kteří se opravdu zajímají o druhé. A ještě větší důvod k radosti spočívá v tom, že se o lidi skutečně stará sám Jehova Bůh. Ten brzy odstraní veškerý útlak a utrpení.

Jehovovým slibům můžete naprosto důvěřovat, podobně jako jim důvěřoval Boží služebník Jozue, který bez jakékoli pochybnosti Božímu starověkému lidu řekl: „Dobře víte svým celým srdcem a svou celou duší, že neselhalo ani jediné slovo ze všech dobrých slov, která k vám mluvil Jehova, váš Bůh. Všechna se vám splnila. Ani jediné slovo z nich neselhalo.“ (Jozue 23:14) I když tedy současný systém věcí stále trvá, nenechte se přemoci těžkostmi, se kterými se snad potýkáte. Uvrhněte všechnu svou úzkost na Jehovu, protože o nás opravdu pečuje. (1. Petra 5:7)

[Obrázky na straně 7]

V Božím slíbeném novém světě bude země osvobozena od chudoby, útlaku, nemocí a bezpráví