Naše hledání cesty k delšímu životu

„Člověk zrozený z ženy má život krátký a je zahlcen nepokojem. Vypučel jako květ a je odříznut a utíká jako stín a nezachovává si existenci.“ (Job 14:1, 2)

TATO úvaha o krátkosti života byla zapsána asi před 3 500 lety, a dokonce i dnes by jí jen málokdo oponoval. Lidé se nikdy nespokojili s tím, že sotva krátce okusí rozkvět života, zestárnou a umírají. Proto se v průběhu dějin objevovaly stále nové a nové metody, jak prodloužit lidský život.

Například v Jobově době se Egypťané marně snažili znovu získat mládí tak, že jedli varlata některých zvířat. Jedním z hlavních cílů středověké alchymie bylo vyrobit elixír, který by lidem umožňoval žít déle. Mnozí alchymisté věřili, že nesmrtelný život zajistí uměle vyrobené zlato, a domnívali se, že když člověk bude jíst ze zlatých talířů, prodlouží mu to život. Starověcí čínští taoisté si mysleli, že pomocí takových metod, jako jsou meditace, dechová cvičení a určitý způsob stravování, mohou změnit chemické složení těla a tak dosáhnout nesmrtelnosti.

Španělský cestovatel Juan Ponce de León byl znám svým neúnavným hledáním pramene mládí. Jeden lékař z osmnáctého století ve své knize Hermippus Redivivus doporučoval, aby mladé panny byly na jaře ponechány v nějaké malé místnosti a aby vzduch, který vydechují, byl shromažďován v láhvích a byl používán jako lék, který prodlužuje život. Je zbytečné dodávat, že žádná z těchto metod neměla úspěch.

Dnes — asi 3 500 let potom, co Mojžíš zapsal výše uvedený Jobův výrok — člověk již chodil po Měsíci, vynalezl automobily a počítače a prozkoumal atom i buňku. Nicméně i přes veškerý tento technický pokrok stále ‚máme krátký život a jsme zahlceni nepokojem‘. Je pravda, že v rozvinutých zemích pravděpodobná délka života pozoruhodně vzrostla ve srovnání s minulým stoletím. Ale to je dáno především kvalitnější zdravotnickou péčí, účinnějšími hygienickými opatřeními a lepší výživou. Například ve Švédsku vzrostla od poloviny devatenáctého století do začátku devadesátých let dvacátého století průměrná délka života u mužů ze 40 na 75 let a u žen ze 44 na 80 let. Znamená to však, že touha člověka žít déle tím byla uspokojena?

Ne, protože i když se lidé v některých zemích dožívají vysokého věku, stále platí slova, která před lety zapsal Mojžíš: „Dnů našich let je samo o sobě sedmdesát let; a pokud je jich pro zvláštní sílu osmdesát let, . . . to jistě rychle mine, a my ulétáme.“ (Žalm 90:10) Dočkáme se v dohledné době nějaké změny? Bude člověk schopen žít mnohem déle? O těchto otázkách pojednává následující článek.