Jak je možné dosáhnout delšího života?

NĚKTEŘÍ lidé doufají, že nové tisíciletí přinese výrazný pokrok, pokud jde o snahy člověka prodloužit život. Jedním z nich je dr. Ronald Klatz — prezident Americké akademie lékařství zaměřeného proti stárnutí, což je organizace lékařů a vědců, která se věnuje problematice prodloužení lidského života. Doktor Klatz i jeho kolegové plánují, že budou žít velmi dlouho. „Očekávám, že se dožiji minimálně 130 let,“ říká dr. Klatz a pokračuje: „Věříme, že stárnutí není nevyhnutelné. Dnes existuje technologie, která může zpomalit, zastavit, a snad dokonce i významně zvrátit průběh tělesného chřadnutí a nemocí, které jsou v současné době označovány za přirozené stárnutí.“ Sám dr. Klatz ve snaze prodloužit si život užívá denně přibližně 60 různých tablet.

Hormonální léčba a genetika — Dávají důvody k naději?

Jedním z oborů medicíny, které vzbuzují naději, je hormonální léčba. Experimenty s hormonem známým jako DHEA naznačují, že tento hormon zpomaluje proces stárnutí u laboratorních zvířat.

Švédský denník Aftonbladet v souvislosti s výzkumem rostlinného hormonu kinetinu citoval slova, která pronesl dr. Suresh Rattan, profesor na Árhusské univerzitě v Dánsku: „Testy provedené v naší laboratoři ukazují, že buňky lidské kůže vystavené působení kinetinu se nemění normálním způsobem v závislosti na věku. Po celou dobu svého života zůstávají mladé.“ Uvádí se, že hmyz, kterému byl aplikován tento hormon, žije o 30 až 45 procent déle než normálně.

Aplikace melatoninu údajně prodlužuje délku života myší až o 25 procent. Navíc tyto myši vypadaly mladší a zdravější a byly vitálnější.

Zastánci používání lidského růstového hormonu (STH) tvrdí, že tento hormon přispívá ke zdravé barvě kůže, k růstu svalové hmoty, ke zvýšení sexuální touhy, k lepší náladě, k bystřejšímu myšlení a k metabolismu, který je srovnatelný s metabolismem dospívajícího člověka.

Mnozí lidé také obracejí pozornost ke genetice. Někteří vědci dospěli k závěru, že manipulací s geny mohou upravit délku života jednoho druhu hlístic, totiž škrkavek. Některé z nich se jim podařilo udržet naživu šestkrát déle, než je jejich normální délka života. To vzbuzuje naději, že se podaří najít podobné geny i u lidí a že bude možné s těmito geny manipulovat. Časopis Time citoval dr. Siegfrieda Hekimi z McGillovy univerzity v Montrealu, který řekl: „Objevíme-li všechny lidské geny, které mají vztah k vnitřním hodinám organismu, budeme snad moci zpomalit jejich působení a tak život prodloužit.“

Biologové již dlouho vědí, že při rozmnožování buňky pokaždé dochází k tomu, že se zkrátí koncová část chromozomů, takzvaná telomera. Když telomera ztratí přibližně 20 procent své délky, končí schopnost buňky rozmnožovat se a buňka umírá. Avšak určitý enzym nazývaný telomeráza může obnovit plnou délku telomery, což buňce umožňuje, aby se dále dělila. Ve většině buněk je sice tento enzym potlačen a inaktivován, ale do jistých buněk se podařilo vložit účinnou telomerázu a to vedlo k tomu, že tyto buňky rostly a dělily se mnohem vícekrát než normálně.

Podle výzkumných pracovníků to otevírá úžasné možnosti v boji proti chorobám, jež souvisejí se stárnutím. Co kdyby se kmenové buňky těla (buňky, které zajišťují obnovu tělesné tkáně) nahradily kmenovými buňkami, u nichž účinná telomeráza zajistila jejich „nesmrtelnost“? Doktor William A. Haseltine říká: „To je jasně vyjádřená vize lidské nesmrtelnosti, která se během příštích padesáti let pozvolna stane skutečností.“ (The New York Times)

Poskytují odpověď nanotechnologie a kryonika?

Naději vzbuzuje rovněž nanotechnologie — vědní obor zabývající se technikami na úrovni nanometrů (miliardtin metru). Někteří „vizionáři“ tohoto oboru tvrdí, že v budoucnosti bude možné zkonstruovat stroje řízené počítačem, které budou mnohem menší než buňka a které budou pracovat na molekulární úrovni, takže budou schopné opravit a omladit stárnoucí buňky, tkáně i orgány. Na jisté konferenci pojednávající o metodách boje proti stárnutí vyslovil jeden výzkumný pracovník názor, že lékaři v jednadvacátém století budou schopni nanotechnologii využít k tomu, aby se člověk stal v tělesném smyslu nesmrtelný.

Kryonika je metoda, která spočívá ve zmrazení lidského těla, a to s nadějí, že v budoucnosti bude věda schopna mrtvé buňky oživit a tak je přivést zpět k životu. Je možné zmrazit buď celé tělo, nebo jen mozek. Jeden člověk nechal zmrazit dokonce i prostěradlo. Proč prostěradlo? Patřilo totiž jeho příteli, který zemřel, a byly na něm zachyceny nějaké kožní buňky a několik vlasů. Ten člověk je chtěl zmrazit proto, aby bylo možné vrátit jeho přítele k životu, pokud věda dosáhne takového pokroku, že bude schopna rekonstruovat člověka z několika buněk jeho těla, nebo dokonce jen z jediné buňky.

V co bychom měli důvěřovat?

Člověk přirozeně touží žít, ne umírat. Proto se vědecký pokrok v této oblasti setkává s takovým nadšením a proto je také spojen s velkými nadějemi. Ale prozatím neexistuje žádný přesvědčivý doklad o tom, že DHEA, kinetin, melatonin, STH nebo kterákoli jiná látka může u lidí skutečně zpomalit proces stárnutí. Skeptikové se obávají, že manipulace s telomerázou v buňkách nepřinese žádné výsledky, možná jen povede ke vzniku rakovinových buněk. A využívání nanotechnologie a kryoniky je stále spíše jen záležitostí z oblasti science fiction než realitou.

Věda přispěla — a možná bude i nadále přispívat — k delšímu a zdravějšímu životu některých lidí, ale nikdy nikomu nedá věčný život. Proč ne? Jednoduše řečeno, protože základní příčina stárnutí a smrti leží mimo sféru lidské vědy.

Základní příčina stárnutí a smrti

Většina vědců se shoduje na tom, že stárnutí a smrt jsou, jak se zdá, nějakým způsobem naprogramovány v našich genech. Otázka tedy zní: Kdy, jak a proč se dostaly do našeho genetického kódu?

Bible nám poskytuje jednoduchou odpověď — i když ji nepředkládá pomocí odborných genetických termínů ani nemluví o DNA. Římanům 5:12 říká: „Proto právě jako skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“

První člověk Adam měl vyhlídku, že bude žít navždy. Jeho tělo bylo zkonstruováno s potřebnými schopnostmi tak, aby se mohl těšit z věčného života. Nicméně věčný život byl něčím podmíněn. Proto, aby si Adam trvale udržel život, musel spolupracovat se Zdrojem života, se svým Stvořitelem, a musel jej poslouchat. (1. Mojžíšova 1:31; 2:15–17)

Adam se rozhodl, že Stvořitele neposlechne. V podstatě tvrdil, že pro člověka je lepší, když si vládne sám nezávisle na Bohu. Tak zhřešil. Od toho okamžiku to bylo, jako kdyby byl jeho genetický kód pozměněn. Místo toho, aby svým potomkům předal jako dědictví věčný život, Adam na ně přenesl hřích a smrt. (1. Mojžíšova 3:6, 19; Římanům 6:23)

Pravá naděje

Tento stav však neměl být trvalý. Římanům 8:20 vysvětluje: „Tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ne ze své vlastní vůle, ale prostřednictvím toho, kdo je podrobil, na základě naděje.“ Stvořitel člověka, Jehova Bůh, podrobil lidi smrti, protože proti němu zhřešili, ale zároveň opatřil základ pro naději.

Totožnost tohoto základu byla jasně rozpoznána, když přišel na zemi Ježíš Kristus. U Jana 3:16 je řečeno: „Bůh totiž tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ Jak nás ale to, že projevujeme víru v Ježíše Krista, může zachránit před smrtí?

Jestliže příčinou smrti je hřích, potom má-li smrt pominout, musí být hřích odstraněn. Když při jedné příležitosti Jan Křtitel spatřil Ježíše, který právě začínal svou službu jakožto Kristus, pronesl o něm tato slova: „Podívejte se, Boží Beránek, který snímá hřích světa!“ (Jan 1:29) Ježíš Kristus byl naprosto bez hříchu. Proto nebyl podroben smrti, která je trestem za hřích. Přesto dovolil, aby jej lidé usmrtili. Proč? Protože svou smrtí zaplatil cenu za naše hříchy. (Matouš 20:28; 1. Petra 3:18)

To všem lidem, kteří projevují víru v Ježíše, otevřelo možnost žít, aniž by kdy museli zemřít. Věda sice může ve velmi omezené míře přispět k prodloužení našeho života, ale skutečná cesta k věčnému životu spočívá v projevování víry v Ježíše. On a jeho věrní apoštolové již získali takový život v nebi a totéž čeká i některé další lidi. Nicméně většina z těch, kdo projevují víru v Ježíše, obdrží věčný život na zemi, až Jehova Bůh obnoví pozemský ráj. (Izajáš 25:8; 1. Korinťanům 15:48, 49; 2. Korinťanům 5:1)

Věčný život na rajské zemi

Jistý muž se jednou zeptal: „Kolik lidí si bude cenit života, až jednou nebudou muset zemřít?“ Bude život bez smrti nudný? Bible nás ujišťuje o tom, že nudný nebude. Říká: „Každou věc učinil krásnou v její čas. Dokonce neurčitý čas vložil do jejich srdce, aby lidstvo nikdy nezjistilo dílo, které pravý Bůh učinil od začátku do konce.“ (Kazatel 3:11) Stvořitelská díla Jehovy Boha jsou tak hojná a složitá, že v nás stále budou vyvolávat zájem, budou pro nás podnětná a budou nás rozradostňovat po celý život — dokonce navždy.

Jistý učenec, který se zabýval studiem života jednoho druhu ptáka, sojky zlověstné, tohoto tvora označil za „mimořádně okouzlujícího známého“ a řekl, že jeho pozorování považuje za jeden z nejpříjemnějších zážitků ve svém životě. Čím více jej pozoroval, tím větší zájem to v něm podněcovalo. Ani po osmnácti letech nebylo jeho studium zdaleka u konce. Jen si představme, jakou radost a jaké uspokojení bude přinášet studium celého pozemského stvoření, jestliže jediný druh ptáka může po osmnáct let intenzívního studia poutat zájem člověka obdařeného inteligencí a může být pro něj podnětné a radostné.

Představte si všechny ty zajímavé vědní obory, které se člověku otevřou, až nebude omezen časem. Představte si všechna ta úchvatná místa, která bude moci prozkoumat, a všechny ty zajímavé lidi, které bude moci poznat. Pomyslete na to, jaké nekonečné možnosti bude člověk mít, aby vymýšlel, vytvářel a budoval různé věci. Nic nás nebude omezovat v tom, abychom využívali a rozvíjeli svou tvořivost. Když uvažujeme o tom, jakou hojností tvorů země oplývá, je patrné, že věčnost je jedinou časovou mírou, která plně odpovídá možnostem, jež život nabízí.

Bible ukazuje, že prostřednictvím vzkříšení bude příležitost žít navždy rozšířena i na ty lidi, kteří zemřeli. (Jan 5:28, 29) Tak nám možná budou objasněny mnohé neznámé záležitosti z dějin, až ti, kdo je osobně prožili, budou moci doplnit podrobnosti a zodpovědět naše otázky. Pomyslete na všechno to pochopení, které se týká různých historických období a které nám poskytnou ti, kdo budou vzkříšeni. (Skutky 24:15)

Přemýšlíte-li o té době, která nás čeká, může vás napadnout, že vzkříšený Job bude možná chtít opravit svůj výrok, který nacházíme u Joba 14:1. Místo něj snad navrhne toto prohlášení: ‚Člověk zrozený z ženy žije nyní navždy a je naplněn uspokojením.‘

Pro ty, kdo důvěřují v Jehovu a projevují víru v Ježíše, není myšlenka, že život bude prodloužen za jakoukoli časovou mez, pouhým prchavým snem. Brzy se to stane skutečností. Stárnutí a smrt pominou. To je plně v souladu se Žalmem 68:20, který říká: „Svrchovanému Pánu Jehovovi patří cesty ze smrti.“ (Zjevení 21:3, 4)

[Obrázky na straně 4 a 5]

Vědecký pokrok vzbuzuje naději, že bude možné žít mnohem déle

[Obrázek na straně 7]

Věčnost je jedinou časovou mírou, která plně odpovídá možnostem, jež život nabízí