Učme se vynikající cestě lásky

Kosovo, Libanon a Irsko. O těchto místech jsme v minulých letech často slyšeli ve zprávách. V mysli lidí vyvolávají tato jména představu krveprolití, bombardování a zabíjení. Ovšem násilné konflikty způsobené náboženskými, rasovými, etnickými či jinými rozdíly nejsou ničím novým. Stránky dějin jsou plné takových konfliktů, které lidstvu přinesly nepopsatelné utrpení.

VÁLKY existovaly v průběhu celých lidských dějin, a proto mnoho lidí došlo k závěru, že války jsou opravdu nevyhnutelné a že je přirozené, když se lidé navzájem nenávidí. Takové názory jsou však v naprostém rozporu s učením Božího slova, Bible. Písmo jednoznačně prohlašuje: „Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska.“ (1. Jana 4:8) Je jasně patrné, že Stvořitel chce, aby se lidé navzájem milovali.

Bible také odhaluje, že člověk byl stvořen k Božímu obrazu. (1. Mojžíšova 1:26, 27) To znamená, že lidstvo je obdařeno schopností zrcadlit Boží vlastnosti, z nichž nejvýznamnější je právě láska. Jestliže je to tak, proč potom lidé v průběhu celých dějin tak politováníhodným způsobem selhávali v projevování vzájemné lásky? Odpověď nám znovu poskytuje Bible. Podle ní je důvodem to, že se první lidská dvojice, Adam s Evou, vzbouřila proti Bohu a upadla do hříchu. V důsledku toho všichni jejich potomci zdědili hřích a nedokonalost. Římanům 3:23 vysvětluje: „Všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy.“ Naše schopnost milovat, kterou jsme dostali od Boha, je narušena hříchem a nedokonalostí, které jsme zdědili. Znamená to, že lidé již nejsou schopni milovat jeden druhého? Jaká existuje naděje, že se někdy budeme těšit z pokojných a láskyplných vztahů se svými bližními?

Musíme se učit milovat Boha

Jehova Bůh ví, že přes to všechno je lidstvo stále schopno projevovat lásku. Proto od všech, kdo se mu chtějí líbit, vyžaduje, aby svou lásku dávali najevo, jak nejlépe to dovedou. Tento požadavek objasnil Boží Syn, Ježíš Kristus, když mu bylo řečeno, aby uvedl, jaké je největší přikázání v Zákoně, který byl dán Izraeli. Ježíš odpověděl: „ ‚Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání.“ Potom dodal: „To druhé, jemu podobné, je: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘ Na těchto dvou přikázáních závisí celý Zákon.“ (Matouš 22:37–40)

Mnozí lidé však mají pocit, že je velmi obtížné milovat někoho, koho nevidí. Je pravda, že Jehovu Boha nemůžeme vidět, protože je Duch. (Jan 4:24) Nicméně to, co Bůh dělá, na nás každý den působí, jelikož všichni jsme závislí na mnoha dobrých věcech, které vytvořil k našemu užitku. Apoštol Pavel tuto skutečnost zdůraznil, když napsal: „[Bůh] se . . . neponechal bez svědectví, že dělal dobro, když vám dával deště z nebe a plodná období a zcela naplňoval vaše srdce pokrmem a dobrou náladou.“ (Skutky 14:17)

Přestože z toho, co nám Stvořitel poskytuje, má tak či onak prospěch každý člověk, jen poměrně málo lidí k němu pociťuje vděčnost nebo je podněcováno k tomu, aby mu děkovali. Proto si musíme s oceněním připomínat všechny dobré věci, jež Bůh pro nás udělal, a rozjímat o úžasných vlastnostech, které stojí za tím vším, co dělá. To by nám mělo umožnit, abychom poznali úctyhodnou moudrost a moc našeho Vznešeného Stvořitele. (Izajáš 45:18) A především by nám to mělo pomoci pochopit, jakým milujícím Bohem je, když nám nejen dal život, ale také nám umožnil, abychom se těšili z mnoha příjemných věcí, které život přináší.

Uvažujme například o nekonečné rozmanitosti nádherných květin, které Bůh na zemi vytvořil. Je opravdu úžasné, že nás také obdařil schopností vidět tyto krásné věci a čerpat z nich velké potěšení. Podobně nám Bůh poskytl všechny druhy výživné potravy, abychom měli co jíst. Je jistě projevem jeho zájmu, že nás stvořil rovněž se schopností vnímat chuť, aby nám jídlo mohlo přinášet velkou radost. Nejsou to snad výmluvné důkazy o tom, že Bůh nás opravdu miluje a že má na mysli jen to, co je pro nás nejlepší? (Žalm 145:16, 17; Izajáš 42:5, 8)

Kromě toho, že se nám Stvořitel dává poznat prostřednictvím „knihy přírody“, dělá to také prostřednictvím svého slova, Bible. Tam jsou totiž zaznamenány mnohé z věcí, které Jehova Bůh s láskou udělal v minulosti, a je tam slíbeno velké požehnání, jímž zahrne lidstvo v blízké budoucnosti. (1. Mojžíšova 22:17, 18; 2. Mojžíšova 3:17; Žalm 72:6–16; Zjevení 21:4, 5) Bible nám však především odhaluje největší vyjádření Boží lásky k lidstvu, když nám říká, že Jehova dal svého jediného zplozeného Syna, který se stal naším Výplatcem, abychom mohli být osvobozeni z otroctví hříchu a smrti. (Římanům 5:8) Skutečně, čím více se toho dozvídáme o našem láskyplném Stvořiteli, tím více nás to podněcuje, abychom ho ze srdce milovali.

Učme se milovat své bližní

Jak ukázal Ježíš, měli bychom milovat Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí, ale také svého bližního jako sami sebe. Boží láska nás opravdu zavazuje k tomu, abychom milovali své bližní. Apoštol Jan vysvětlil: „Milovaní, jestliže nás Bůh takto miloval, pak jsme my sami povinni milovat jeden druhého.“ A dále zdůraznil: „Jestliže někdo prohlašuje: ‚Miluji Boha‘, a přece nenávidí svého bratra, je lhář. Ten, kdo totiž nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl. A toto přikázání máme od něho, že ten, kdo miluje Boha, má také milovat svého bratra.“ (1. Jana 4:11, 20, 21)

Dnes žijeme ve světě, kde většina lidí projevuje postoj „nejdříve já“ a mnozí ‚milují sami sebe‘, jak to předpověděla Bible. (2. Timoteovi 3:2) Jestliže se tedy chceme učit vynikající cestě lásky, musíme vynaložit vážné úsilí, abychom předělali svou mysl a napodobovali našeho milujícího Stvořitele místo abychom se řídili sobeckým způsobem jednání, který lidé všeobecně uplatňují. (Římanům 12:2; Efezanům 5:1) Bůh je „laskavý [dokonce i] k nevděčným a ničemným“ lidem a „působí, aby jeho slunce vycházelo nad lidmi ničemnými i dobrými, a dává déšť na lidi spravedlivé i nespravedlivé“. Vzhledem k tomu, že nám náš nebeský Otec dává takový pozoruhodný příklad, měli bychom se snažit, abychom i my byli ke všem laskaví a vycházeli jim vstříc. Tak se můžeme prokázat ‚jako synové našeho milujícího nebeského Otce‘. (Lukáš 6:35; Matouš 5:45)

Někdy mohou takové láskyplné skutky lidem pomoci, aby se stali ctiteli pravého Boha. Před několika lety se jedna žena, která je v domácnosti a která patří ke svědkům Jehovovým, pokusila podělit s jistou paní ze sousedství o biblické poselství, ale byla příkře odmítnuta. To ji však neodradilo. Místo toho byla k sousedce stále laskavá a snažila se vycházet jí vstříc. Jednou jí pomohla, když se sousedka stěhovala do jiného domu. Jindy zařídila, aby sousedku někdo doprovodil na letiště, když za ní měli přiletět její příbuzní. Později ta paní přijala nabídku biblického studia a nakonec se navzdory velmi silnému odporu manžela stala horlivou křesťankou. Ano, tyto projevy lásky položily základ pro věčné požehnání.

Jsme-li k sobě upřímní, musíme přiznat, že Bůh nás miluje ne kvůli tomu, že bychom měli mnoho nádherných vlastností. Naopak, miluje nás i přes naše mnohé chyby a nedostatky. Proto bychom se i my měli učit milovat své bližní navzdory jejich mnohým nedostatkům. Jestliže se zaměřujeme na to, abychom si všímali pěkných vlastností u druhých lidí a oceňovali je místo abychom na nich hledali chyby, bude pro nás mnohem snazší cítit k nim lásku. To, co k nim cítíme, může z lásky vedené zásadami přerůst dokonce i ve vřelou náklonnost a příchylnost, jaké existují mezi blízkými přáteli.

Prohlubujme svou lásku

Lásku a přátelství je třeba živit a pěstovat, a k tomu jsou kromě jiných vlastností nezbytné upřímnost a poctivost. Někteří lidé se snaží zakrývat své nedostatky, aby na ty, s nimiž se chtějí přátelit, udělali příznivý dojem. Takové jednání má však často opačný účinek, protože když druzí lidé nakonec zjistí, jaká je skutečnost, tato nepoctivost je odradí. Proto bychom se neměli obávat umožnit druhým, aby poznali, jací opravdu jsme, i když máme určité nedostatky, které se snažíme překonat. To může přispět k tomu, že se s námi spřátelí.

Například jedna letitá svědkyně v jistém sboru na Dálném východě má velmi nízké vzdělání. Nikdy se to však před druhými lidmi nesnaží utajit. Otevřeně přiznává, že například nedokáže druhým vysvětlit, jak lze na základě biblických proroctví a dějin zjistit, že časy pohanů skončily v roce 1914.a Avšak svou horlivostí ve službě a také láskou a štědrostí k bratrům dává takový znamenitý příklad, že ostatní o ní láskyplně mluví jako o klenotu sboru.

V některých kulturách se lidé na otevřeně projevenou náklonnost dívají s nelibostí; jsou naučeni udržovat své jednání s druhými v mezích zdvořilé formálnosti. I když je vždy na místě, abychom byli galantní a ohleduplní, neměli bychom připustit, aby naše zdvořilost zadusila nebo umlčela naše city k druhým lidem. Jehova se nestyděl projevit náklonnost svému vyvolenému lidu, starověkému Izraeli, když mu řekl: „Zamiloval jsem si tě láskou na neurčitý čas.“ (Jeremjáš 31:3) Podobně i apoštol Pavel napsal svým spoluvěřícím v Tesalonice: „Protože jsme k vám . . . měli něžnou náklonnost, velmi se nám líbilo, že jsme vám předali nejen Boží dobrou zprávu, ale také své vlastní duše, protože jste se stali našimi milovanými.“ (1. Tesaloničanům 2:8) Ke svým bližním se tedy snažíme pěstovat opravdovou náklonnost a biblickému učení více odpovídá, jestliže takové city přirozeně vyjádříme místo toho, abychom je potlačovali.

Je zapotřebí neustálého úsilí

Učit se milovat druhé lidi a projevovat jim lásku je nepřetržitý proces. Vyžaduje to z naší strany mnoho úsilí, protože se musíme silně namáhat, abychom překonali svou vlastní nedokonalost a také odolali mocnému vlivu tohoto světa, který je bez lásky. Avšak bohatá odměna, kterou to přináší, stojí opravdu za to. (Matouš 24:12)

Dokonce i v tomto velmi nedokonalém světě se můžeme těšit z lepších vztahů, které máme ke svým bližním a které přinášejí velkou radost, pokoj a uspokojení jak nám samotným, tak i druhým lidem. Když vynaložíme takové úsilí, prokážeme, že jsme hodni úžasné naděje na věčný život v Božím novém světě. A co je nejdůležitější, tím, že se učíme vynikající cestě lásky, můžeme získat schválení a požehnání našeho milujícího Stvořitele, a to jak dnes, tak po celou věčnost.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 10]

Křesťanskou lásku můžeme projevit skutky laskavosti

[Podpisek obrázku na straně 8]

UN FOTO 186226/M. Grafman