Plnili Jehovovu vůli

Dobrovolný obětní dar na podporu čistého uctívání

IZRAELITÉ byli očitými svědky Jehovovy zachraňující moci. Viděli, jak se zázračně rozdělily vody Rudého moře, což jim umožnilo přejít po suché zemské půdě a uniknout před egyptským vojskem. Na druhé straně pak z bezpečné vzdálenosti sledovali, jak se tytéž vody zřítily na jejich pronásledovatele. Jehova jim zachránil život. (2. Mojžíšova 14:21–31)

Je však smutné, že někteří Izraelité brali to, co jejich Bůh udělal, jako samozřejmost. Když byl Mojžíš na hoře Sinaj, přinesli Áronovi své zlaté šperky a požadovali na něm, aby jim udělal modlu, kterou pak uctívali. Mojžíš při svém návratu našel tento dav vzbouřenců, jak jí, pije, tancuje a klaní se zlatému teleti. Na Jehovův pokyn bylo zabito asi 3 000 lidí — pravděpodobně hlavní podněcovatelé vzpoury. Toho dne dostal Boží lid důležité poučení o tom, že Jehovovi musí projevovat výlučnou oddanost. (2. Mojžíšova 32:1–6, 19–29)

Krátce po této události se Mojžíš pustil do plnění Božího příkazu ohledně stavby svatostánku, přenosného stanu uctívání. Tento stavební projekt vyžadoval jak nákladný materiál, tak zručné pracovníky. Kde to všechno Mojžíš získal? A co se z této biblické zprávy můžeme naučit?

Příspěvek materiálu i odborné práce

Jehova prostřednictvím Mojžíše Izraelitům přikázal: „Vyberte . . . příspěvek pro Jehovu. Ať jej přinese každý ochotného srdce jako Jehovův příspěvek.“ O jaký příspěvek šlo? K věcem, které Mojžíš vyjmenoval, patřilo zlato, stříbro, měď, příze, tkaniny, kůže, dřevo a vzácné kameny. (2. Mojžíšova 35:5–9)

Izraelité měli k odevzdání takového štědrého příspěvku více než dostatečné prostředky. Nezapomeňme, že když odcházeli z Egypta, vzali si s sebou zlaté a stříbrné předměty a také mnoho oděvů. Opravdu „Egypťany obrali“.a (2. Mojžíšova 12:35, 36) Izraelité se předtím ochotně zbavovali svých šperků, aby si udělali modlu k falešnému uctívání. Projeví nyní stejnou dychtivost, pokud jde o přinášení obětního daru na podporu pravého uctívání?

Všimněme si, že Mojžíš neurčil přesné množství materiálu, které měl každý z nich přinést, ani je k dávání nepodněcoval tím, že by v nich vyvolával pocit viny nebo zahanbení. Naopak, pouze se obracel na ‚každého, kdo má ochotné srdce‘. Mojžíš byl patrně přesvědčen, že Boží lid není třeba do ničeho nutit. Důvěřoval, že každý přinese všechno, co může. (Srovnej 2. Korinťanům 8:10–12.)

Stavební projekt ovšem vyžadoval víc než jen dar ve formě materiálu. Proto Jehova Izraelitům také řekl: „Ať všichni moudrého srdce mezi vámi přijdou a udělají všechno, co Jehova přikázal.“ Ano, tento stavební projekt vyžadoval odbornou práci. K dokončení tohoto projektu byl opravdu zapotřebí ‚každý druh řemeslné zručnosti‘ — například řezbářství, zpracování kovů a práce s drahými kameny. Jehova samozřejmě usměrňoval schopnosti těchto pracovníků, a tak zásluha za úspěch projektu je po právu připisována jemu. (2. Mojžíšova 35:10, 30–35; 36:1, 2)

Izraelité na vybídku, aby dali k dispozici jak své prostředky, tak svou odbornost, reagovali dychtivě. Biblická zpráva uvádí: „Přišli, každý, koho pobízelo jeho srdce, a přinesli, každý, jehož duch ho podněcoval, Jehovův příspěvek na dílo stanu setkání a na všechnu jeho službu a na svaté oděvy. A stále přicházeli, muži spolu se ženami, každý ochotného srdce.“ (2. Mojžíšova 35:21, 22)

Poučení pro nás

Dnes je pomocí dobrovolných darů uskutečňováno velkolepé dílo kázání dobré zprávy o Božím Království. Tyto dary jsou často peněžní. Jindy zase křesťanští bratři a sestry využívají bohatství svých zkušeností, když pomáhají stavět sály Království, sjezdové sály a budovy odboček. Potom je tu práce, která se koná ve více než stovce domovů betel po celém světě — práce, která vyžaduje mnoho různých odborných schopností. Všichni ochotného srdce, kdo přinášejí takové obětní dary, si mohou být jisti, že Jehova nezapomene na jejich namáhavou práci. (Hebrejcům 6:10)

Totéž platí i o každém z nás, kdo se podílí na křesťanské službě. Všichni jsme naléhavě vybízeni, abychom vykupovali čas a horlivě se podíleli na kázání. (Matouš 24:14; Efezanům 5:15–17) Někteří zvěstovatelé to dělají tak, že slouží jako celodobí evangelisté neboli průkopníci. Jiní kvůli svým okolnostem nemohou trávit ve službě tolik času jako průkopníci. Přesto se i oni líbí Jehovovi. Stejně jako v případě příspěvku na svatostánek, Jehova nikomu neurčuje přesné množství času, které by měl dát. Vyžaduje však, aby mu každý z nás sloužil celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí i silou. (Marek 12:30) Jestliže to děláme, potom si můžeme být jisti, že nás za dobrovolné obětní dary, které přinášíme na podporu pravého uctívání, odmění. (Hebrejcům 11:6)

[Poznámka pod čarou]