Jak můžeme překonat sklíčenost?

JAK může člověk bojovat se sklíčeností? Tuto otázku dostalo několik cestujících dozorců, kteří pravidelně navštěvují sbory svědků Jehovových. Jejich odpovědi nám pomohou rozebrat příčiny sklíčenosti a to, jak tento stav, který může postihnout každého křesťana, ‚léčit‘.

Abychom se vyrovnali se sklíčeností, nestačí jen rozebrat její příčiny. Nicméně k příznakům může patřit nedostatečný zájem o modlitbu nebo o osobní studium, nepravidelná účast na shromážděních, nedostatek nadšení, a dokonce určité ochladnutí vztahu ke křesťanským přátelům. Nejvýraznějším znakem je však pokles horlivosti pro evangelizační práci. Prozkoumejme tyto „příznaky“ a uvažujme o některých způsobech ‚léčení‘.

Sklíčenost při naší evangelizační činnosti

Ježíš Kristus si byl vědom toho, že pověření činit učedníky je spojeno s obtížemi. (Matouš 28:19, 20) Vyslal své následovníky jako „ovce mezi vlky“, protože věděl, že kvůli kazatelské činnosti budou pronásledováni. (Matouš 10:16–23) A přece to pro ně nebyl důvod ke sklíčenosti. Boží služebníci, kteří se modlili a spoléhali na Jehovu, byli pronásledováním často posíleni. (Skutky 4:29–31; 5:41, 42)

I když Kristovi učedníci právě nezažívali silné pronásledování, nebývali vždy příznivě přijati. (Matouš 10:11–15) Ani dnes není pro svědky Jehovovy vždy snadné vykonávat kazatelskou práci.a Pro mnoho lidí je víra v Boha osobní záležitostí, o které si nepřejí hovořit. Jiní lidé nechtějí mít nic společného s náboženskou organizací, proti které mají určité předsudky. Není pochyb o tom, že lhostejnost, nedostatek výsledků nebo různé jiné problémy mohou být ohromným zdrojem sklíčenosti. Jak můžeme tyto překážky překonat?

Jak dosáhnout lepších výsledků

Radost, kterou čerpáme ze své služby, je částečně spojena s výsledky, kterých dosáhneme. Jak tedy může být naše služba produktivnější? Jsme „rybáři lidí“. (Marek 1:16–18) Rybáři ve starověkém Izraeli se vydávali na lov v noci, v době, kdy mohli ulovit nejvíce ryb. Také my musíme prozkoumat svůj obvod, abychom šli na „lov ryb“ v době, kdy je většina lidí doma a jsou ochotnější naslouchat našemu poselství. To může být večer, o víkendech nebo v nějaké jiné příhodné době. Podle jednoho cestujícího dozorce je to praktické zvláště v oblastech, kde lidé celý den pracují. Říká, že výborné výsledky často přináší večerní služba. Vydávání svědectví po telefonu nebo neformální svědectví nám také umožňují zastihnout více lidí.

Vytrvalost ve službě přináší dobré výsledky. Kázání o Království dobře postupuje ve východní Evropě a v určitých afrických zemích, a už tam bylo dosaženo pěkného vzrůstu. Podobně bylo vytvořeno mnoho sborů v oblastech, které byly považovány za neproduktivní, a dokonce i v území, kde se káže velmi často. Ale co když ve vašem území takové výsledky nejsou?

Zachovejme si pozitivní postoj

Jestliže budeme mít jasně na mysli cíle předložené Ježíšem, pomůže nám to, abychom nebyli sklíčeni, když se ve službě setkáme s lhostejností. Kristus chtěl, aby jeho učedníci pátrali po těch, kdo si to zaslouží, a ne aby prováděli hromadné obracení. Při několika příležitostech zdůraznil, že většina lidí nepřijme dobrou zprávu, stejně jako většina Izraelitů nenaslouchala starověkým prorokům. (Ezekiel 9:4; Matouš 10:11–15; Marek 4:14–20)

‚Dobrou zprávu o Království‘ s vděčností přijímají jedinci, kteří si „uvědomují svou duchovní potřebu“. (Matouš 5:3; 24:14) Chtějí Bohu sloužit způsobem, který on sám určuje. Výsledky naší činnosti tedy více souvisí se stavem srdce jednotlivých lidí než s naší schopností předkládat poselství. Samozřejmě, musíme se velmi snažit o to, abychom dobrou zprávu předkládali působivě. Přesto výsledky závisí na Bohu, neboť Ježíš řekl: „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec, který mě poslal.“ (Jan 6:44)

Při naší evangelizační práci oznamujeme Jehovovo jméno. Ať lidé naslouchají nebo ne, naše kazatelská činnost přispívá k posvěcení Jehovova svatého jména. Kromě toho tím, že kážeme, dokazujeme, že jsme Kristovými učedníky, a máme tak výsadu podílet se na nejdůležitějším úkole, jaký se dnes provádí. (Matouš 6:9; Jan 15:8)

Sklíčenost a mezilidské vztahy

Příčinou sklíčenosti mohou být určité mezilidské vztahy, buď v rodině nebo ve sboru. Například máme pocit, že nás lidé nechápou. Také nás může skličovat nedokonalost spoluvěřících. Písmo je však pro nás opět velkou pomocí.

Celosvětové ‚společenství bratrů‘ tvoří velkou duchovní rodinu. (1. Petra 2:17) Pocit, že patříme ke sjednocenému národu, se však může vytratit, když vzniknou těžkosti kvůli osobním konfliktům. Křesťané v prvním století zjevně nebyli vůči takovým problémům imunní, protože apoštol Pavel jim opakovaně musel připomínat, aby spolu žili v jednotě. Například vybízel dvě křesťanské ženy — Euodii a Syntyche —, aby vyřešily svoje neshody. (1. Korinťanům 1:10; Efezanům 4:1–3; Filipanům 4:2, 3)

Máme-li takový problém, jak můžeme roznítit svou upřímnou lásku k bratrům a sestrám? Tak, že si budeme připomínat, že za ně Kristus zemřel a že stejně jako my projevují víru v jeho výkupní oběť. Také můžeme mít na mysli, že mnoho našich bratrů je připraveno napodobit Ježíše Krista a nasadit pro nás svůj život.

V Paříži před několika lety někdo postavil před sál Království kufr, ve kterém byla bomba. Jeden mladý svědek neváhal, popadl kufr, seběhl několik poschodí a hodil ho do kašny, kde kufr explodoval. Na otázku, co ho vedlo k tomu, aby svůj život nasadil tímto způsobem, odpověděl: „Uvědomil jsem si, že náš život je v nebezpečí. Tak jsem myslel, že bude lepší, když zemřu já sám, než abychom byli zabiti všichni.“b Je to úžasné požehnání mít přátele, kteří jsou připraveni tak věrně následovat Ježíšův příklad!

Kromě toho můžeme uvažovat o duchu spolupráce, který mezi svědky Jehovovými existoval v koncentračních táborech během druhé světové války.c A není to tak dávno, co bratři a sestry v Malawi zachovávali svou ryzost se stejnou věrností. Cožpak nás tedy myšlenka, že naši bratři v místním sboru by za nepříznivých okolností jednali stejným způsobem, nepřiměje k tomu, abychom přehlíželi všední napětí a těžkosti nebo jim přinejmenším nepřikládali takový význam? Jestliže budeme rozvíjet Kristovu mysl, pak naše každodenní vztahy ke spoluvěřícím budou zdrojem povzbuzení, a ne sklíčenosti.

Osobní pocity, které nás mohou skličovat

„Odkládaným očekáváním onemocní srdce, ale když vytoužená věc skutečně přijde, je stromem života.“ (Přísloví 13:12) Z pohledu některých Jehovových služebníků nepřichází konec tohoto systému věcí dostatečně brzy. Pro křesťany, stejně jako pro mnoho nevěřících lidí, je doba, ve které žijeme, ‚kritická a je těžké se s ní vyrovnat‘. (2. Timoteovi 3:1–5)

Křesťané by se však na rozdíl od nevěřících lidí měli radovat, že v těchto těžkostech vidí ‚znamení‘ Ježíšovy přítomnosti, které ukazuje, že Boží Království brzy ukončí tento ničemný systém věcí. (Matouš 24:3–14) I když se situace zhorší — a k tomu v průběhu ‚velkého soužení‘ jistě dojde —, tyto události jsou pro nás zdrojem radosti, protože ohlašují Boží nadcházející nový svět. (Matouš 24:21; 2. Petra 3:13)

Bude-li nějaký křesťan ve své mysli odkládat dobu, kdy Boží Království zasáhne do současných záležitostí, může to způsobit, že bude věnovat stále více času hmotným zájmům. Jestliže dovolí, aby takové věci, jako je zaměstnání a zábava, zabraly všechen jeho čas a energii, bude pro něj těžké plnit řádně své biblické povinnosti. (Matouš 6:24, 33, 34) Takový postoj podporuje frustraci, a tedy i sklíčenost. Jeden cestující dozorce uvedl: „Je nerealistické pokoušet se vytvořit nový svět v tomto systému věcí.“

Dva nejlepší ‚léčebné prostředky‘

Jak může každý jednotlivec najít účinný ‚léčebný prostředek‘, když už ví, jaká je jeho diagnóza? Jednou z nejlepších dostupných metod je osobní studium. Proč? „Připomíná nám, proč musíme dělat to, co děláme,“ poznamenal jeden cestující dozorce. Ještě další vysvětlil: „Kázání pouze z povinnosti se časem stane břemenem.“ Dobré osobní studium nám však pomůže znovu získat jasný pohled na úlohu, kterou máme, když se přibližujeme konci. Ve stejném duchu nám Písmo opakovaně připomíná, že pokud chceme při činění Boží vůle zažívat opravdové štěstí, potřebujeme dobrou duchovní výživu. (Žalm 1:1–3; 19:7–10; 119:1, 2)

Starší mohou ostatním křesťanům pomoci překonat sklíčenost tím, že u nich vykonávají povzbudivé pastýřské návštěvy. Při těchto soukromých návštěvách mohou starší ukázat, že každý z nás je velmi cenný a zaujímá důležité místo mezi Jehovovým lidem. (1. Korinťanům 12:20–26) Jeden starší řekl o spolukřesťanech: „Abych zdůraznil jejich hodnotu, připomínám jim, čeho dosáhli v minulosti. Poukazuji na to, že jsou drahocenní v Jehovových očích a že krev jeho Syna byla dána i v jejich prospěch. Takové důvody jsou vždy dobře přijaty. A když se to podpoří spolehlivými biblickými odkazy, sklíčení křesťané jsou schopni stanovit si nové cíle, jako je rodinná modlitba, studium a čtení Bible.“ (Hebrejcům 6:10)

Při pastýřských návštěvách si starší musí dát pozor, aby nevytvářeli dojem, že Bohu se vlastně nelze zalíbit. Místo toho mohou sklíčeným spoluvěřícím pomoci, aby viděli, že náklad Ježíšových následovníků je lehký. A proto je naše křesťanská služba zdrojem radosti. (Matouš 11:28–30)

Zvítězit nad sklíčeností je možné

Sklíčenost je metla, se kterou musíme bojovat nehledě na to, co je její příčinou. Nezapomeňte ale, že v tomto boji nejsme sami. Jestliže jsme sklíčeni, přijměme pomoc našich křesťanských přátel, obzvláště sborových starších. Když to uděláme, můžeme tak svůj pocit sklíčenosti zmírnit.

Při překonávání sklíčenosti se musíme obrátit o pomoc především k Bohu. Jestliže se budeme modlit a spoléhat na Jehovu, může nám pomoci nad sklíčeností zcela zvítězit. (Žalm 55:22; Filipanům 4:6, 7) Za všech okolností můžeme jako Jehovův lid sdílet pocity žalmisty, který zpíval: „Šťastný je lid, který zná radostný křik. Jehovo, stále chodí ve světle tvého obličeje. V tvém jménu se radují po celý den a v tvé spravedlnosti jsou vyvýšeni. Vždyť ty jsi krása jejich síly; a tvou dobrou vůlí je vyvýšen náš roh.“ (Žalm 89:15–17)

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 31]

Povzbudivé pastýřské návštěvy láskyplných starších mohou křesťanům pomoci překonat sklíčenost