Hora Áthos — „Svatá hora“?

PRO více než 220 milionů členů pravoslavné církve je hora Áthos, rozeklaný mys v severním Řecku, „nejsvatější horou v pravoslavném křesťanském světě“. Mnozí z nich sní o tom, že jednou na tuto „svatou horu“, tedy na Áthos, vykonají pouť. Čím je tato „svatá hora“? Jak získala takový význam? A je „horou“, na níž musí bohabojní lidé hledat duchovní vedení a pravé uctívání?

Výraz „svatá hora“ se opravdu objevuje v Bibli. Je spojen se svatým, čistým a vyvýšeným uctíváním pravého Boha, Jehovy. Hora Sion se ve starověkém Jeruzalémě stala „svatou horou“, když na ni král David přinesl truhlu smlouvy. (Žalm 15:1; 43:3; 2. Samuelova 6:12, 17) Potom, co byl na hoře Moria postaven Šalomounův chrám, začal se výraz „Sion“ vztahovat i na místo, kde stál chrám, a Sion tedy zůstal Boží „svatou horou“. (Žalm 2:6; Joel 3:17) Vzhledem k tomu, že Boží chrám byl v Jeruzalémě, bylo Boží ‚svatou horou‘ někdy nazýváno také toto město. (Izajáš 66:20; Daniel 9:16, 20)

A co dnes? Je hora Áthos — nebo jakýkoli jiný vrchol — „svatou horou“, kam musí lidé proudit, aby uctívali Boha přijatelným způsobem?

Klášterní „svatá hora“

Hora Áthos leží na východním konci poloostrova Chalkidikí na výběžku úzkého pásu země vyčnívajícího do Egejského moře východně od dnešního města Thessaloniké (Soluň). Je to impozantní mramorový vrchol, který prudce vystupuje z moře až do výšky 2 033 metrů.

Áthos je považován za svaté místo již dlouho. V řecké mytologii byl domovem bohů, a to ještě před tím, než se jejich domovem stala hora Olymp. Někdy po smrti Konstantina Velikého (ve čtvrtém století n. l.) se Áthos stal svatým místem křesťanských církví. Podle jedné pověsti přistála u Áthosu kvůli náhlé prudké bouři „panna“ Marie doprovázená evangelistou Janem, který cestoval na Kypr navštívit Lazara. Krása hory na Marii tak zapůsobila, že o ni požádala Ježíše. Proto začal být Áthos známý také jako „zahrada svaté panny“. V polovině byzantského období začal být celý skalnatý výběžek známý jako Svatá Hora. Toto označení bylo oficiálně přijato a potvrzeno v polovině jedenáctého století výnosem císaře Konstantina IX. Monomacha.

Áthos je kvůli své nehostinnosti a izolovanosti místem, které se přímo nabízí pro asketický způsob života. Po staletí přitahoval nábožensky založené lidi z celého pravoslavného světa — Řeky, Srby, Rumuny, Bulhary, Rusy a další —, kteří tam se svými sbory a církevními komunitami postavili řadu klášterů. Asi dvacet z nich přetrvalo dodnes.

Hora Áthos dnes

Dnes je Áthos autonomní oblastí, jejíž autonomie byla schválena v roce 1926. Po letech poklesu vzrostl počet mnichů, kteří tam žijí, na více než 2 000.

Každý z klášterů má svou vlastní síť hospodářských stavení, kaplí a obytných budov. Hlavní svatyně poustevníků se nachází v osadě Karoúlia, která leží vysoko na strmých útesech na okraji hory Áthos. Ke skupině jednotlivých chýší je možné se dostat jen labyrintem stezek, kamenných schodů a řetězů. Mniši na Áthosu žijí stále svým každodenním starodávným liturgickým životem a používají byzantský způsob určování hodin (podle něhož den začíná západem slunce) i juliánský kalendář (který je 13 dnů za gregoriánským).

Ačkoli se o tomto náboženském místu říká, že za svou „svatost“ vděčí ženě, jeho mniši a poustevníci již tisíc let tvrdí, že celý poloostrov je uzavřen všem formám života ženského pohlaví — lidem i zvířatům — a také jakémukoli eunuchovi nebo muži bez vousů. Nedávno bylo pravidlo týkající se lidí bez vousů a samic některých zvířat zmírněno, ale ženám je dosud přísně zakázán přístup až do vzdálenosti 500 metrů od pobřeží Áthosu.

„Svatá hora“ pro všechny

Je Áthos „svatou horou“, na niž by měli bohabojní křesťané přicházet uctívat? Když Ježíš mluvil k jedné samaritánské ženě, která věřila, že Bůh by měl být uctíván na hoře Gerizim, vysvětlil jí, že už žádná doslovná hora nebude určena jako místo k uctívání Boha. Ježíš řekl: „Přichází hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na [Gerizim], ani v Jeruzalémě.“ Proč? „Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, musí uctívat duchem a pravdou.“ (Jan 4:21, 24)

Prorok Izajáš poukazoval na naši dobu, když předpověděl, že symbolická „hora Jehovova domu bude pevně založena nad vrcholkem hor a . . . bude pozvednuta nad pahorky“ a že k ní budou obrazně proudit lidé ze všech národů. (Izajáš 2:2, 3)

Muži i ženy, kteří chtějí mít schválený vztah k Bohu, jsou vybízeni, aby Jehovu uctívali „duchem a pravdou“. Miliony lidí po celém světě již našly svou cestu na ‚Jehovovu horu‘. Uvažují stejně jako jedna řecká advokátka, která o Áthosu řekla: „Pochybuji o tom, že duchovno je uzavřeno v nějakých stěnách nebo v klášterech.“ (Srovnej Skutky 17:24.)

[Rámeček na straně 31]

Dlouho ukrývaný poklad

Áthoští mniši po staletí shromažďovali poklad, který obsahuje odhadem 15 000 rukopisů, z nichž některé jsou údajně ze čtvrtého století, což znamená, že jde o jednu z nejvzácnějších sbírek na světě. Sbírku tvoří svitky, kompletní svazky i jednotlivé listy evangelií, žalmy, hymny a kromě toho i velmi staré malby, ikony, sochy a kovové předměty. Odhaduje se, že na hoře Áthos je čtvrtina všech dochovaných řeckých rukopisů, i když mnoho z nich musí být ještě náležitě katalogizováno. V roce 1997 mniši poprvé dovolili, aby některé z jejich pokladů byly vystaveny ve městě Thessaloniké.

[Podpisek obrázku na straně 31]

Telis/Greek National Tourist Organization