Otázky čtenářů

V Římanům 12:19 jsou uvedena slova apoštola Pavla: „Sami se nemstěte, milovaní, ale dejte místo zlobě“; vyplývá z nich, že se křesťan nesmí rozzlobit?

V pravém slova smyslu to z nich nevyplývá. Apoštol Pavel zde pojednával o Boží zlobě. Tím ovšem není řečeno, že nezáleží na tom, zda křesťané podlehnou hněvu. Bible nám jasně radí, že se nemáme nechat unést zlobou. Podívejme se na některé Boží rady.

„Zanech hněvu a opusť vztek; nerozpaluj se, jen abys činil zlo.“ (Žalm 37:8) „Bude [se] zodpovídat soudnímu dvoru každý, kdo je stále rozzlobený na svého bratra.“ (Matouš 5:22) „Skutky těla jsou zjevné, totiž smilstvo, nečistota, nevázané chování, modlářství, provozování spiritismu, nepřátelství, rozepře, žárlivost, výbuchy hněvu.“ (Galaťanům 5:19, 20) „Ať je od vás odňata všechna zlomyslná hořkost a hněv a zloba a jekot a utrhačná řeč.“ (Efezanům 4:31) „Každý člověk má být rychlý k slyšení, pomalý k mluvení, pomalý k zlobě.“ (Jakub 1:19) A kniha Přísloví nám znovu a znovu radí, abychom se nedávali unést zlobou a abychom nebyli prchliví kvůli nezávažným urážkám a lidským chybám. (Přísloví 12:16; 14:17, 29; 15:1; 16:32; 17:14; 19:11, 19; 22:24; 25:28; 29:22)

Kontext Římanům 12:19 je s těmito radami v souladu. Pavel radil, aby naše láska byla bez pokrytectví, abychom žehnali těm, kdo nás pronásledují, abychom se snažili smýšlet o druhých dobře, abychom neodpláceli zlé zlým a abychom se snažili být pokojní vůči všem lidem. Potom křesťany vyzval: „Sami se nemstěte, milovaní, ale dejte místo zlobě; neboť je napsáno: ‚Pomsta je má; já oplatím, říká Jehova.‘ “ (Římanům 12:9, 14, 16–19)

Skutečně bychom se neměli nechat unést hněvem, takže bychom sáhli k odplatě a chtěli se pomstít. Různé situace neznáme dokonale a nemáme ani dokonalý smysl pro právo. Jestliže podlehneme hněvu a budeme se chtít pomstít, často uděláme něco nesprávného. To by posloužilo cílům, které sleduje Boží Protivník, Ďábel. Pavel na jiném místě napsal: „Zlobte se, a přece nehřešte; ať slunce nezapadne nad vaší podrážděnou náladou, ani nedávejte místo Ďáblovi.“ (Efezanům 4:26, 27)

Lepší a moudřejší způsob jednání je nechat Boha, aby sám rozhodl, kdy a komu má být odplaceno pomstou. On to může udělat, protože zná všechny skutečnosti, a jestliže sáhne k odplatě, bude to projevem jeho dokonalého smyslu pro právo. Právě na tuto myšlenku Pavel poukazuje v Římanům 12:19, což je patrné z jeho odkazu na 5. Mojžíšovu 32:35 a 41, kde je mimo jiné řečeno: „Má je pomsta a odplata.“ (Srovnej Hebrejcům 10:30.) Celá řada novodobých překladatelů tedy vložila do textu Římanům 12:19 výraz ‚Boží‘, ačkoli v řeckém textu uveden není. Tak vznikla například tato znění: „nechte místo pro Boží hněv“ (Ekumenický překlad, poznámka pod čarou); „nechte Boha, aby on spravedlivě potrestal“ (Petrů); „ponechte to (Božímu) hněvu“ (Col); „ponechte průchod Božímu hněvu“ (Žilka) nebo „dejte místo Božímu hněvu“ (Nová smlouva).

I když nás nepřátelé pravdy potupují a pronásledují, můžeme dát najevo, že důvěřujeme popisu, který se vztahuje na Jehovu Boha a který zaznamenal Mojžíš, když slyšel slova: „Jehova, Jehova, Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě, zachovávající milující laskavost pro tisíce, promíjející provinění a přestupek a hřích, ale rozhodně nezprostí trestu.“ (2. Mojžíšova 34:6, 7)