Dlouhé hledání odměněno

„JEHOVA? Kdo je Jehova?“ Osmiletá Silvia viděla toto jméno v arménské Bibli, kterou jí jako rodinný poklad ukázala jiná holčička. Silvia se vyptávala všude, kde jen mohla, ale kdo je Jehova, to jí v arménském městě Jerevanu, kde žila, nikdo nedokázal vysvětlit — ani rodiče, ani učitelé, a dokonce ani náboženští služebníci místní církve.

Silvia vyrostla, vyšla ze školy, našla si práci, ale pořád ještě nevěděla, kdo je Jehova. Jako dospělá mladá žena však musela z Arménie uprchnout. Za nějaký čas se ocitla v Polsku a bydlela v malé místnosti společně s jinými utečenci. K jedné z jejích spolubydlících přicházeli pravidelně na návštěvu nějací lidé. „Kdo jsou ti tvoji hosté?“ zeptala se Silvia. „To jsou svědkové Jehovovi a učí mě o Bibli,“ odpověděla spolubydlící.

Když Silvia uslyšela jméno Jehova, srdce jí poskočilo radostí. Konečně se začala dozvídat, kdo je Jehova a jaký to je milující Bůh. Brzy však musela Polsko opustit. Našla azyl v Dánsku, na druhé straně Baltského moře. Věcí, které měla, bylo jen málo, ale byla mezi nimi biblická literatura, kterou vydali svědkové Jehovovi. Na zadní straně jedné z těchto publikací našla Silvia seznam adres odboček Watch Tower Society. To byla jedna z jejích nejcennějších věcí — záchranné lano, které ji spojovalo s Jehovou!

V Dánsku se Silvia dostala do utečeneckého tábora a ihned začala hledat svědky Jehovovy. Podle seznamu adres věděla, že odbočka Watch Tower Society v Dánsku je ve městě Holbæk. Ale kde to je? Silvii převáželi vlakem do jiného tábora, a cestou najednou viděla, že vlak projíždí Holbækem. Zase jí srdce poskočilo radostí.

Brzy nato, jednoho slunečného dne, se Silvia vydala vlakem do Holbæku a z nádraží šla pěšky do odbočky. Vzpomíná: „Když jsem vstoupila do zahrady, posadila jsem se na lavičku a řekla jsem si: ‚Tohle je ráj!‘“ V odbočce ji vřele přivítali a konečně s ní mohlo být zahájeno biblické studium.

Silvia však byla přemístěna ještě několikrát. Postupně byla v několika utečeneckých střediscích, vždy musela opět vyhledat svědky Jehovovy a znovu a znovu se s ní začínalo vést biblické studium. Po dvou letech však už věděla tolik, že svůj život zasvětila Jehovovi. Byla pokřtěna a krátce nato se ujala celodobé služby. V roce 1998 jí dánské úřady udělily statut uprchlíka.

Silvii je nyní dvacet šest let a slouží na místě, které jí připomínalo ráj — v odbočce svědků Jehovových v Dánsku. „Co k tomu dodat?“ říká dnes, „Jehovu jsem hledala od svého dětství. Nyní jsem ho našla. Snila jsem o tom, abych mohla strávit svůj život ve službě pro něho, a teď jsem tady v betelu. Modlím se, aby toto místo bylo mým domovem po všechny roky, které přijdou!“