Pálení kadidla — Patří k pravému uctívání?

„BOHOVÉ mají zalíbení ve vůních,“ říkali starověcí Egypťané. Pálení kadidla považovali za nedílnou součást uctívání. Věřili, že bohové jsou blízko, a proto denně pálili kadidlo nejen ve svých chrámech a na domácích oltářích, ale i když se věnovali podnikání. Podobné zvyky měly také jiné národy.

Co je kadidlo? Tento výraz se může vztahovat jak na dým, tak i na látku, která se pálí. Kadidlo se skládá z vonných pryskyřic a klovatin, například z balzámu a z vonné pryskyřice keře z rodu kadidlovník. Tyto látky se drtí na prášek a často se směšují s jinými přísadami, například s kořením, stromovou kůrou a květy. Každá taková směs má svou specifickou vůni a své specifické použití.

Kadidlo bývalo ve starověku tak žádaným, a tedy cenným zbožím, že se jeho přísady staly důležitým obchodním artiklem. Karavany, které se ubíraly po obchodních cestách, je přivážely ze vzdálených zemí. Možná si vzpomenete, že Jákobův syn Josef byl prodán išmaelským obchodníkům, kteří ‚přicházeli z Gileadu a jejichž velbloudi nesli na své cestě ladánum a balzám a pryskyřičnou kůru, aby to vzali dolů do Egypta‘. (1. Mojžíšova 37:25) Poptávka po kadidle se natolik zvýšila, že se „cesta kadidla“, která za svůj vznik vděčí bezpochyby právě obchodníkům s kadidlem, stala první dopravní spojnicí mezi Asií a Evropou.

Kadidlo se až dodnes obětuje při obřadech a rituálech mnoha náboženství. A kromě toho stále více lidí pálí kadidlo doma, protože se jim líbí jeho příjemná vůně. Jak by měli na pálení kadidla pohlížet křesťané? Je přijatelné při uctívání Boha? Prozkoumejme, co o tom říká Bible.

„Něco svatého Jehovovi“

Ve starověkém Izraeli patřilo pálení kadidla k významným kněžským povinnostem, které se vykonávaly ve svatostánku. McClintockova a Strongova Cyclopedia uvádí: „Hebrejci zřejmě považovali pálení kadidla za natolik významný akt uctívání nebo za posvátnou oběť, že kadidlo nepoužívali k žádnému jinému účelu — alespoň o tom nejsou nijaké písemné zprávy.“

Jehova Bůh vydal předpis, že ve svatostánku má být pálena směs připravená ze čtyř složek: „Vezmi si vonné látky: kapky myrhové pryskyřice a onychu a vonnou galbanovou klovatinu a čistou vonnou pryskyřici. Každého by měl být stejný podíl. A uděláš z toho kadidlo, kořennou směs, dílo výrobce mastí, osolené, čisté, něco svatého. A něco z toho roztlučeš na jemný prášek a trochu ho dáš před Svědectví ve stanu setkání.“ (2. Mojžíšova 30:34–36) Znalci se domnívají, že později židovští rabíni přidali pro použití v chrámu ještě další přísady.

Kadidlo, které se pálilo ve svatostánku, bylo posvátné a používalo se výlučně při uctívání Boha. Jehova přikázal: „Kadidlo, které uděláš v tomto složení, si neuděláte pro sebe. Pro tebe to má být dále jako něco svatého Jehovovi. Kdokoli udělá nějaké tomu podobné, aby se těšil z jeho vůně, bude ze svého lidu odříznut.“ (2. Mojžíšova 30:37, 38) Na oltáři, který k tomu byl určen, pálili kněží kadidlo dvakrát denně. (2. Paralipomenon 13:11) A v Den smíření se kadidlo pálilo v Nejsvětější, přičemž tuto činnost vykonával velekněz. (3. Mojžíšova 16:12, 13)

Ne každé pálení kadidla bylo Bohu přijatelné. Bůh trestal ty, kdo opovážlivě obětovali kadidlo, ačkoli nebyli kněžími. (4. Mojžíšova 16:16–18, 35–40; 2. Paralipomenon 26:16–20) Pro Jehovu bylo urážlivé, když Židé obětovali kadidlo a zároveň dělali věci, které patřily k falešnému uctívání, a naplňovali své ruce krveprolitím. Bylo to pokrytectví, a tak Jehova prohlásil: „Kadidlo — to je mi něčím odporným.“ (Izajáš 1:13, 15) Izraelité přestali dbát na předepsané uctívání Jehovy, takže dokonce uzavřeli chrám a pálili kadidlo na jiných oltářích. (2. Paralipomenon 28:24, 25) O léta později bylo svaté kadidlo používáno dokonce při zvráceném uctívání falešných bohů. Takové praktiky byly Jehovovi odporné. (Ezekiel 16:2, 17, 18)

Kadidlo a první křesťané

Smlouva Zákona, včetně nařízení, že kněží mají obětovat svaté kadidlo, skončila v roce 33 n. l., když Kristus uvedl v platnost novou smlouvu. (Kolosanům 2:14) Není žádná zpráva o tom, že by první křesťané pálili kadidlo k náboženským účelům. McClintockova a Strongova Cyclopedia o tom říká: „Je jisté, že [první křesťané] kadidlo nepoužívali. Jeho používání bylo dokonce známkou pohanství... Jestliže ctitel hodil na pohanský oltář několik zrnek kadidla, byl to projev uctívání.“

Kadidlo se pálilo také na znamení toho, že ctitel uznává „božskou povahu“ římského císaře. To první křesťané odmítali dělat, i když je to mohlo stát život. (Lukáš 4:8; 1. Korinťanům 10:14, 20) Vzhledem k tomu, že se tehdy kadidlo používalo při modloslužbě, není divu, že s ním první křesťané ani neobchodovali.

Pálení kadidla dnes

Jak se kadidlo používá dnes? V mnoha kostelích křesťanstva se kadidlo obětuje při obřadech a liturgii. V Asii mnohé rodiny pálí kadidlo v chrámech nebo před domácími oltáři, a to na počest svých bohů a k ochraně mrtvých. Při bohoslužbách se kadidlo používá rozmanitým způsobem, například k vykuřování, léčení, očišťování a jako ochrana.

V poslední době se zájem o kadidlo oživil i mezi lidmi, kteří se nehlásí k žádnému náboženství. Někteří pálí kadidlo při meditaci. Jedna příručka říká, že pomocí kadidla lze dosáhnout „subtilních sfér“ a „energií“, které přesahují tento hmotný svět. Těm, kdo potřebují najít řešení životních problémů, tato příručka také doporučuje provádět obřady, při nichž lze pálením kadidla přijít do styku s „nadpřirozenými bytostmi“. Jsou takové praktiky pro křesťany?

Jehova jednoznačně odsuzuje lidi, kteří chtějí směšovat praktiky falešného náboženství a čisté uctívání. Apoštol Pavel vybízel křesťany, aby se neposkvrňovali nečistým vlivem falešného náboženství. Přitom citoval slova z Izajášova proroctví: „‚Vyjděte . . . z jejich středu a oddělte se,‘ říká Jehova, ‚a přestaňte se dotýkat nečistého‘, ‚a já vás přijmu.‘“ (2. Korinťanům 6:17; Izajáš 52:11) Praví křesťané dávají pozor, aby se vyhýbali všemu, co souvisí s falešným uctíváním nebo s okultismem. (Jan 4:24)

Jestliže se kadidlo pálí při náboženských obřadech a ve spojení se spiritismem, znamená to, že jeho používání je nesprávné vždy? Nemusí to tak být. Někdo si možná chce pálit kadidlo doma, jen kvůli jeho příjemné vůni. (Přísloví 27:9) Ale i v takovém případě by měl křesťan vzít v úvahu některé okolnosti. Budou lidé ve vašem sousedství používání kadidla spojovat s praktikami falešného náboženství? Je v místě, kde žijete, pálení kadidla často spojováno se spiritistickými obřady? Nebo se kadidlo běžně používá k účelům, které nemají s náboženstvím nic společného?

Jestliže se někdo rozhoduje, zda pálit kadidlo, měl by při tom vzít v úvahu jak své vlastní svědomí, tak i pocity druhých. (1. Korinťanům 10:29) Platí zde slova apoštola Pavla Římanům. Pavel napsal: „Usilujme o věci, které působí k pokoji, a o věci, které jsou k vzájemnému budování. Přestaň strhávat Boží dílo jen kvůli pokrmu. Pravda, všechno je čisté, ale je to škodlivé pro člověka, který jí s podnětem ke klopýtání. Je dobře nejíst maso nebo nepít víno nebo nedělat nic, oč tvůj bratr klopýtá.“ (Římanům 14:19–21)

Modlitby, které jsou ‚připravené jako kadidlo‘

Pro Izraelity bylo obětování kadidla vhodným symbolem modliteb, které Bůh slyší. Proto žalmista David zpíval Jehovovi: „Kéž je má modlitba před tebou připravena jako kadidlo.“ (Žalm 141:2)

Věrní Izraelité nepovažovali obětování kadidla za pouhý bezobsažný rituál. Věnovali velkou péči tomu, aby kadidlo připravovali a pálili tak, jak to předepsal Jehova. Křesťané dnes nepoužívají doslovné kadidlo, ale pronášejí k Bohu modlitby, v nichž dávají najevo, že jsou našemu nebeskému Otci velmi vděční a že si jej hluboce váží. Na takové modlitby Bůh pohlíží podobně jako na vonné kadidlo, které obětovali chrámoví kněží. Boží slovo nás ujišťuje: „V modlitbě přímých má zalíbení.“ (Přísloví 15:8)

[Obrázky na straně 29]

Kadidlo, které se pálilo ve svatostánku a v chrámu, bylo posvátné

[Obrázek na straně 30]

Je pálení kadidla ve spojení s meditací vhodné pro křesťany?