Nejušlechtilejší druh lásky

SLOVO „láska“ použité v Křesťanských řeckých Písmech neboli Novém zákonu je převážnou většinou přeloženo z řeckého slova a·gaʹpe.

Encyklopedické dílo Hlubší pochopení Písmaa ve výkladu o tomto výrazu uvádí: „[A·gaʹpe] není sentimentální cit založený na pouhé osobní náklonnosti — za který je obvykle láska považována —, ale je to láska, která má morální a sociální hodnotu; láska, která je založena na svobodné vůli a která vychází ze zásad, z pocitu povinnosti a z vědomí, že je žádoucí, a proto upřímně usiluje o dobro jiného člověka v souladu s tím, co je správné. A·gaʹpe (láska) překonává osobní nepřátelství a nikdy nedovolí, aby člověk kvůli nepřátelství opustil správné zásady a aby druhým lidem oplácel stejnou mincí.“

A·gaʹpe může také zahrnovat hluboký cit. „Mějte jeden k druhému vřelou lásku [a·gaʹpe],“ vybízel apoštol Petr. (1. Petra 4:8) Lze tedy říci, že a·gaʹpe vychází nejen z mysli, ale i ze srdce. Co kdybyste se zamysleli nad některými biblickými texty, které ukazují, jakou moc a jaký rozsah má tato ušlechtilá forma lásky? Mohly by vám v tom pomoci následující odkazy: Matouš 5:43–47; Jan 15:12, 13; Římanům 13:8–10; Efezanům 5:2, 25, 28; 1. Jana 3:15–18; 4:16–21.

[Poznámka pod čarou]