Mnoho otázek — Málo uspokojivých odpovědí

DOPOLEDNE 1. listopadu 1755 otřáslo Lisabonem silné zemětřesení. Byl svátek Všech svatých a většina obyvatel města byla v kostele. Tisíce budov se zřítily a desetitisíce lidí zahynuly.

Krátce po této tragédii francouzský spisovatel Voltaire vydal Poème sur le désastre de Lisbonne (Báseň o nesmírném neštěstí v Lisabonu), v níž zavrhl názor, že katastrofa byla Božím trestem za hříchy lidí. Tvrdil, že takové pohromy se vymykají lidskému chápání a nelze je vysvětlit. Napsal:

A příroda je němá, otázky pak zbytečné;

my potřebujeme Boha, jenž k lidem mluvit začne.

Voltaire samozřejmě nebyl první, kdo vznesl otázky v souvislosti s Bohem. Tragédie a pohromy po celou lidskou historii vyvolávají v mysli lidí otázky. Před několika tisíciletími, když patriarcha Job přišel o všechny děti a zápasil s hroznou nemocí, se ptal: „Proč dává [Bůh] světlo tomu, který má těžkosti, a život těm, kterým je v duši hořko?“ (Job 3:20) Dnes se mnozí lidé ptají, jak může dobrý a láskyplný Bůh zůstávat zdánlivě pasivní, když je na světě tolik utrpení a bezpráví.

Tváří v tvář realitě hladu, válek, nemocí a smrti mnoho lidí odmítne zabývat se tím, zda existuje Stvořitel, který se stará o lidstvo. Jeden ateistický filozof prohlásil: „Není nic, co může Boha omluvit za to, že připouští utrpení dětí, . . . samozřejmě ledaže by neexistoval.“ Velké tragédie, jako například holocaust za druhé světové války, vedou k podobným závěrům. Všimněte si komentáře, který v jednom časopise uveřejnil jistý židovský autor: „Zdaleka nejjednodušší vysvětlení pro Osvětim je, že není žádný Bůh, který zasahuje do lidských záležitostí.“ Ve Francii, kde se většina lidí hlásí ke katolické církvi, proběhl v roce 1997 jeden průzkum, podle něhož přibližně čtyřicet procent obyvatel pochybuje o existenci Boha kvůli genocidám, jako je ta, k níž došlo ve Rwandě v roce 1994.

Překážka víry?

Proč Bůh nezasahuje, aby utrpení zabránil? Jeden katolický kronikář prohlašuje, že tato otázka je pro mnoho lidí „vážnou překážkou víry“. Ptá se: „Je opravdu možné věřit v Boha, který nečinně přihlíží tomu, jak miliony nevinných lidí umírají a celé skupiny jsou vyvražďovány kvůli své rase nebo národnosti, a nic nedělá pro to, aby tomu zabránil?“

Úvodník v katolických novinách La Croix se vyjadřuje podobně: „Ať už je to kvůli tragédiím v minulosti, katastrofám způsobeným selháním techniky, přírodním pohromám, organizovaným zločinům anebo smrti někoho milovaného, zděšené oči pokaždé vzhlížejí k obloze. Kde je Bůh? Dožadují se odpovědi. Copak je Bůh Ten nekonečně lhostejný nebo Ten, který je nanejvýš nevšímavý?“

Papež Jan Pavel II. se touto otázkou zabýval v roce 1984 v apoštolském listě Salvifici Doloris. Napsal: „Jestliže existence světa odhaluje lidské duši existenci Boha, jeho moudrost, moc a velikost, zdá se, že zlo naopak tento obraz někdy úplně zakrývá, a tím více v každodenních obtížích, kdy je tolik utrpení bez provinění a tolik viníků bez spravedlivého trestu.“

Je existence nanejvýš láskyplného a všemohoucího Boha, tak jak nám ji předkládá Bible, slučitelná se všudypřítomným lidským utrpením? Zasahuje Bůh, aby zabránil neštěstím, která postihují jednotlivce i celé skupiny? Dělá pro nás dnes něco? Existuje, řečeno slovy Voltaira, ‚Bůh, jenž k lidem mluvit začne‘, aby nám odpověděl na tyto otázky? To se dozvíte v následujícím článku.

[Obrázky na straně 3]

Zkáza Lisabonu v roce 1755 přiměla Voltaira k tvrzení, že takové události se vymykají lidskému chápání

[Podpisky]

Voltaire: Z knihy Great Men and Famous Women; Lisabon: J.P. Le Bas, Praça da Patriarcal depois do terramoto de 1755. Foto: Museu da Cidade/Lisboa

[Obrázek na straně 4]

Mnoho lidí pochybuje o existenci Boha kvůli tragickým následkům genocid, jako byla například ta ve Rwandě

[Podpisek]

AFP PHOTO

[Podpisek obrázku na straně 2]

OBÁLKA, děti: USHMM, s laskavým svolením Hlavní komise pro stíhání zločinů proti polskému národu