Hledali úzkou cestu

TÉMĚŘ před 550 lety opustily svůj domov malé skupiny lidí. Hlásili se ke křesťanství a do té doby žili v Praze, Chelčicích, Vilémově, Klatovech a v jiných městech na území dnešní České republiky. Usídlili se v jednom údolí v severovýchodních Čechách, u vsi Kunvald. Postavili si zde domky, obdělávali půdu a četli Bibli. Dali si jméno Jednota bratrská, latinsky Unitas Fratrum.

Mezi těmito osadníky byli lidé nejrůznějšího původu. Byli zde rolníci, šlechtici, univerzitní studenti, lidé bohatí i chudí, muži i ženy, vdovy a sirotci — a všichni měli jedno společné přání. Napsali: „My pak nevěděli sme se kam jinam obrátiti, než ku pánu Bohu, na modlitbách žádajíce, aby nám oznámil líbeznú vuoli svú ve všech věcech, abychom hodně chodili jemu.“ Ano, Jednota bratrská neboli Čeští bratří, jak byla tato obec věřících nazvána, hledala ‚úzkou cestu, kteráž vede k životu‘. (Matouš 7:13, 14, Kralická bible) Které biblické pravdy při svém pátrání objevili? V jakém směru se jejich náboženské názory odlišovaly od názorů, jež byly v tehdejší době všeobecně přijímány? Co se od těchto lidí můžeme naučit?

Žádné násilí — žádný kompromis

K vytvoření Jednoty bratrské přispělo v polovině 15. století několik náboženských hnutí. Jednak to byli valdenští — hnutí, jehož počátky sahají až do 12. století. Valdenští se nejprve zřekli římskokatolického náboženství, jež bylo ve střední Evropě státním náboženstvím. Později se však do jisté míry ke katolickým naukám vrátili. Dalším vlivným hnutím byli husité, stoupenci Jana Husa. Představovali náboženství většiny českého obyvatelstva, ale rozhodně nebyli jednotní. Jedna frakce bojovala za otázky sociální, zatímco druhá využívala náboženství k podpoře politických cílů. Bratří byli rovněž pod vlivem chiliastických skupin a také místních a zahraničních znalců Bible.

Petr Chelčický (asi 1390–asi 1460), český znalec Bible a reformátor, znal nauky valdenských i husitů. Husity zavrhl, protože jejich hnutí se uchýlilo k násilí, a odvrátil se i od valdenských, protože přistupovali na kompromisy. Válčení odsuzoval jakožto nekřesťanské. Zastával názor, že křesťan by se měl za všech okolností řídit ‚Kristovým zákonem‘. (Galaťanům 6:2; Matouš 22:37–39) V roce 1440 Chelčický zaznamenal své učení v knize Síť víry.

Nauky vzdělaného Petra Chelčického hluboce zapůsobily na jeho mladšího současníka jménem Řehoř, který žil v Praze. Řehoř opustil husitské hnutí a v roce 1458 přesvědčil skupinky bývalých husitů z různých míst v Čechách a na Moravě, aby odešli ze svého domova. Ti ho pak společně s dalšími jednotlivci následovali do Kunvaldu, kde vytvořili novou náboženskou obec. Zde se k nim později připojily také skupiny českých a německých valdenských.

Okno do minulosti

Tato začínající, avšak rostoucí skupina uspořádala v letech 1464 až 1467 v okolí Kunvaldu několik sněmů a přijala několik usnesení, v nichž definovala své nové náboženské hnutí. Všechna usnesení byla pečlivě zaznamenávána a tvoří řadu spisů, jež se nazývají Acta Unitatis Fratrum (podle původního znění Akty Jednoty bratrské) a existují až dodnes. Tato Acta slouží jako okno do minulosti, neboť živě dokumentují náboženské názory Bratří. Obsahují dopisy, přepsané proslovy, a dokonce i podrobnosti o sporech, které mezi sebou Bratří měli.

O náboženských názorech Bratří Acta uvádějí: „My sme se na to vydali, abychom samým Čtením se zpravovali a příklady Pána Krista i svatých apoštoluo v tichosti, v pokoře, v trpělivosti, v milování nepřátel, jim dobře činíce i dobrého přejíce i za ně se modléce.“ Tyto spisy také ukazují, že Bratří se původně věnovali kázání. Cestovali ve dvojicích a ženy úspěšně vykonávaly misijní činnost tam, kde žily. Bratří nepřijímali žádné politické úřady, neskládali přísahy, neúčastnili se vojenské služby a nenosili zbraně.

Od jednoty k nejednotě

Po několika desetiletích se však Jednota bratrská svému jménu zpronevěřila. Vznikly v ní spory o to, do jaké míry mají být její náboženské názory uplatňovány doslovně, a posléze došlo k rozkolu. V roce 1494 se Bratří rozdělili do dvou skupin, jež se nazývaly Velká stránka a Malá stránka. Velká stránka z původních názorů slevila, zatímco Malá stránka kázala, že Bratří mají zastávat pevný postoj proti politice a proti světu. (Viz rámeček „Co se stalo s Velkou stránkou?“.)

Jeden člen Malé stránky například napsal: „Lidé dvojí cestou chodíce takoví málo s Bohem mohou v jistotě držeti, než v řídkých a malých věcech chtí se jemu dáti a sebe jemu ustoupiti a sobě veliké ostavují. . . . Kteříž jsou smyslu prvního a svědomí dobrého, ješto jdou s křížem svým na každý den ouzkou cestou po Pánu Kristu, těch žádáme účastni býti.“

Členové Malé stránky považovali svatého ducha za Boží činnou sílu, za Boží „prst“. Ježíšovo výkupné chápali tak, že dokonalý člověk Ježíš svým lidským životem zaplatil za to, co hříšník Adam ztratil. Ježíšovu matku Marii neuctívali. Obnovili nauku o kněžství všech věřících — bez slibu celibátu. Vybízeli k tomu, aby se všichni členové sboru věnovali veřejnému kázání. Nekajícné hříšníky vylučovali. Zásadně se neúčastnili vojenské a politické činnosti. (Viz rámeček „Čemu věřili Bratří z Malé stránky“.) Malá stránka dodržovala usnesení, jež byla zaznamenána v Aktech, a její členové proto byli přesvědčeni, že jsou pravými dědici původní Jednoty bratrské.

Jejich otevřenost vede k pronásledování

Malá stránka otevřeně kritizovala jiná náboženství, mezi nimi i Velkou stránku. „Vy dítky malé bez jich vlastní víry křtíti učíte,“ napsali o takových náboženstvích, „v tom následujíc ustanovení nějakého Dyonyzia biskupa, kterýžto z ponuknutí některých nerozumných lidí vyzdvihl křest dětinský. . . . Tak tuto téměř všickni učitelé a všickni doktoři. Luter, Melankton, Bucerus, Korvín, Jileš, Bulingeruš . . . Veliká strana, jako v jednom punktu pospolu se drží.“

Není divu, že se Malá stránka stala terčem pronásledování. V roce 1524 byl jeden z jejích vůdců, Jan Kalenec, zmrskán a byl mu vypálen cejch. Později byli tři členové Malé stránky upáleni na hranici. Zdá se, že Malá stránka zanikla v polovině šestnáctého století, po smrti svého posledního vůdce.

Přesto však věřící, kteří byli členy Malé stránky, ovlivnili náboženské klima středověké Evropy. Je pravda, že „pravé poznání“ se v tehdejší době ještě nerozhojnilo, a proto se členům Malé stránky nepodařilo rozptýlit dlouhodobou duchovní temnotu. (Daniel 12:4) Ale jejich dychtivá touha hledat úzkou cestu a jít po ní bez ohledu na odpor — to je něco, čemu by dnešní křesťané měli věnovat pozornost.

[Praporek na straně 13]

Padesát ze šedesáti českých knih, jež byly vytištěny v letech 1500 až 1510, se přisuzuje členům Jednoty bratrské

[Rámeček na straně 11]

Co se stalo s Velkou stránkou?

Jak to dopadlo s Velkou stránkou? Když Malá stránka zmizela ze scény, Velká stránka jakožto náboženské hnutí existovala dál a byla stále známa jako Jednota bratrská. Během doby tato skupina své původní náboženské názory pozměnila. Na konci 16. století vytvořila konfederaci s českými utrakvistya, což byli v podstatě luteráni. Bratří se však dále aktivně věnovali překládání a vydávání Bible a jiných náboženských knih. Je zajímavé, že na titulních stránkách jejich nejstarších publikací bylo uvedeno tetragrammaton, což je označení pro čtyři hebrejská písmena Božího osobního jména.

V roce 1620 bylo České království násilím opět uvedeno pod římskokatolickou nadvládu. Mnozí Bratří, kteří byli členy Velké stránky, opustili zemi a ve své činnosti pokračovali v cizině. V zahraničí se tato skupina stala později známou pod jménem Moravská církev (též Moravští bratří). Tato církev existuje dosud.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 12]

Čemu věřili Bratří z Malé stránky

Následující úryvky z díla Acta Unitatis Fratrum, jež pochází z 15. a 16. století, vyjadřují některé náboženské názory Malé stránky. Prohlášení, jež napsali vůdcové Malé stránky, jsou adresována především členům Velké stránky.

Trojice: „By všicku biblí naskrz přeběhl, nenajdeš toho, aby rozdělen byl Bůh v jakou trojici, a podle jmen ve tři osoby, jako tito vtipy svými to vyměřili.“

Svatý duch: „Někteří mnozí . . . prstem, darem Božím, neb utěšitelem, neb mocí Boží býti ducha svatého býti praví, kteříž od Otce skrz zasloužení Krystovo dán bývá věřícím. A o tom písma svatého nenacházíme, aby měl Duch svatý Bohem jmenován býti, a nebo Osobou. Také apoštolské učení toho neukazuje.“

Kněžství: „Neprávě vám dali to jméno, že jste kněží; neb odejmouce od vás pleš a prstův mazání [pomazání], nic více nemáte mimo nejprostějšího lejka [laika]. Neb Petr svatý všecky vůbec jmenuje křesťany kněží řka: Vy ste kněžstvo svaté, obětujíce duchovní oběti. (1. Pet. 2)“

Křest: „Pán Krystus řekl apoštolům: Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření, kdož uvěří. (Marek 16) A po těch slovích teprvá: a pokřtí se spasen bude. A vy dítky malé bez jejich vlastní víry křtíti učíte.“

Neutralita: „Což první vaši bratří za zlé měli a nečisté, jako na vojnu jíti a mordovati, aneb po cestách se zbrojí choditi, to u vás vše dobré jest . . . A tak máme za to, že levým okem s jinými učiteli v prorocké řeči hledíte, kteříž ukazují: Tuť jest potřel mocnosti lučiště, štít, meč i boj. (Žalm 75) A opět: Nebudou škoditi ani zabíjeti na vší hoře svaté mé, neb naplněna jest země Páně umění Božího etc. (Izai. 11)“

Kázání: „Za prvního smyslu směle to víme, že ženské pohlaví více jsou lidí ku pokání přivedli, než nyní všickni kněží i s biskupem. A nyní se kněží na místech osadili a farami se zdělili, chyba toho: Jděte po všem světě. Kažte . . . všemu stvoření.“

[Mapy na straně 10]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

NĚMECKO

POLSKO

ČESKÁ REPUBLIKA

ČECHY

Labe

PRAHA

Vltava

Klatovy

Chelčice

Kunvald

Vilémov

MORAVA

Dunaj

[Obrázky na straně 10 a 11]

Vlevo: Petr Chelčický; dole: stránka z knihy „Síť víry“

[Obrázek na straně 11]

Řehoř

[Podpisek obrázku na straně 13]

Všechna vyobrazení: S laskavým svolením knihovny Národního muzea v Praze, Česko