Ti, kdo vzdávají slávu Bohu, získávají velké požehnání
„Pokloní se před tebou, Jehovo, a vzdají slávu tvému jménu.“ (ŽALM 86:9)
1. Proč můžeme přinášet Bohu slávu způsobem, který je nadřazený tomu, co může dělat neživé stvoření?
JEHOVA je hoden toho, aby ho chválilo všechno jeho stvoření. Jeho neživé stvoření mu přináší chválu beze slov. Ale my lidé máme navíc schopnost uvažovat, chápat, projevovat vděčnost a uctívat. Právě nám jsou tedy určena žalmistova slova: „Vítězoslavně křičte k Bohu, všichni lidé země. Hrajte melodie slávě jeho jména. Čiňte jeho chválu slavnou.“ (Žalm 66:1, 2)
2. Kdo reaguje na příkaz vzdávat slávu Božímu jménu a proč?
2 Většina lidí odmítá brát Boha na vědomí nebo mu vzdávat slávu. Avšak více než šest milionů Jehovových svědků ve 235 zemích dokazuje, že ve věcech, které Bůh učinil, vidí jeho „neviditelné vlastnosti“ a že ‚slyší‘ tiché svědectví jeho stvoření. (Římanům 1:20; Žalm 19:2, 3) Díky studiu Bible také Jehovu poznali a zamilovali si ho. V Žalmu 86:9, 10 je předpovězeno: „Všechny národy, které jsi učinil, přijdou a pokloní se před tebou, Jehovo, a vzdají slávu tvému jménu. Vždyť ty jsi velký a činíš úžasné věci; ty jsi Bůh, jen ty.“
3. Jak prokazuje „velký zástup“ „dnem i nocí posvátnou službu“?
3 Podobně i Zjevení 7:9, 15 popisuje „velký zástup“ Božích ctitelů, kteří Bohu „prokazují ... dnem i nocí posvátnou službu v jeho chrámu“. Neznamená to, že by Bůh od svých služebníků doslova vyžadoval nepřetržitou chválu. Jeho ctitelé však tvoří celosvětovou organizaci. A tak zatímco v některých zemích je noc, Boží služebníci na druhé straně zeměkoule pilně vydávají svědectví. Lze tedy říci, že nad těmi, kdo přinášejí Jehovovi slávu, nikdy nezapadá slunce. Brzy bude pozvedat svůj hlas ke chvále Jehovy „všechno, co dýchá“. (Žalm 150:6) Ale jak do té doby můžeme vzdávat slávu Bohu my osobně? S jakými obtížnými situacemi se možná setkáme? A jaké požehnání čeká ty, kdo vzdávají Bohu slávu? Odpověď najdeme v biblické zprávě, která se týká izraelského kmene Gad.
Obtížná situace ve starověku
4. Jaká obtížná situace čekala kmen Gad?
4 Před vstupem do Zaslíbené země členové izraelského kmene Gad žádali o dovolení, aby se mohli usadit východně od Jordánu, na území, kde byly dobré podmínky pro chov dobytka. (4. Mojžíšova 32:1–5) Život v té oblasti bude přinášet velké obtíže. Kmenům, které budou žít na západ od Jordánu, bude údolí této řeky sloužit jako přirozená ochrana před vojenskou invazí. (Jozue 3:13–17) Avšak o územích na východ od Jordánu dílo The Historical Geography of the Holy Land (Historický zeměpis Svaté země) od George Adama Smithe říká: „Všechna se rozkládají na velké Arabské plošině, prakticky bez jakékoli ochranné hradby. V každé době tedy byla vystavena útokům hladových nomádů, kteří se každý rok hrnuli na tamější pastviny.“
5. Jak měli podle Jákobových slov potomci Gada reagovat, když na ně někdo zaútočí?
5 Jak se bude kmenu Gad dařit pod takovým neustálým tlakem? O staletí dříve jejich praotec Jákob na smrtelném loži předpověděl: „Pokud jde o Gada, toho přepadne loupeživá tlupa, ale on přepadne nejzadnější voj.“ (1. Mojžíšova 49:19) Na první pohled mohou tato slova znít chmurně. Ve skutečnosti však vlastně znamenala příkaz, aby Gadovci zasadili odvetný úder. Jákob je ujistil, že pokud to udělají, nájezdníci s hanbou odtáhnou a Gadovci budou pronásledovat jejich nejzadnější voj.
Obtížné situace při uctívání Boha dnes
6, 7. V čem se situace dnešních křesťanů podobá situaci kmene Gad?
6 Dnešní křesťané jsou na tom podobně jako kmen Gad. Jsou vystaveni tlakům a břemenům Satanova systému a nic je před nimi zázračně nechrání. (Job 1:10–12) Mnozí z nás se musí s různými tlaky potýkat ve škole, při vydělávání na živobytí a při výchově dětí. Nesmíme zapomínat ani na tlaky osobního nebo vnitřního rázu. Někteří musí snášet ‚osten v těle‘, například vážnou nemoc nebo postižení. (2. Korinťanům 12:7–10) Jiní jsou sužováni pocity méněcennosti. V ‚neblahých dnech‘ stáří křesťané nemohou Jehovovi sloužit s takovým elánem jako dříve. (Kazatel 12:1)
7 Apoštol Pavel nám také připomíná, že ‚zápasíme proti ničemným duchovním silám v nebeských místech‘. (Efezanům 6:12) Neustále jsme vystaveni ‚duchu světa‘. Tento duch podněcuje ke vzpouře a mravní zkaženosti a je podporován Satanem a jeho démony. (1. Korinťanům 2:12; Efezanům 2:2, 3) Podobně jako bohabojný Lot, i my se možná cítíme stísněni, když lidé kolem nás říkají a dělají nemravné věci. (2. Petra 2:7) Kromě toho na nás Satan útočí také přímo. Vede válku s členy pomazaného ostatku, „kteří zachovávají Boží přikázání a mají dílo vydávání svědectví pro Ježíše“. (Zjevení 12:17) Satanův útok v podobě různých zákazů a pronásledování zažívají také Ježíšovy „jiné ovce“. (Jan 10:16)
Vzdát se, anebo přejít do protiútoku?
8. Jak bychom měli reagovat na Satanovy útoky a proč?
8 Jak bychom měli reagovat na Satanovy útoky? Stejně jako starověký kmen Gad, musíme být duchovně silní a přejít do protiútoku — v souladu s Božími pokyny. Je škoda, že někteří začali životním tlakům podléhat a zanedbávají své duchovní povinnosti. (Matouš 13:20–22) Když jistý svědek mluvil o tom, proč je v jeho sboru nízká návštěvnost shromáždění, řekl: „Bratři prostě začínají pociťovat únavu. Žijí ve velkém stresu.“ Dnes je opravdu mnoho důvodů, proč jsou lidé unavení. Je tedy snadné dívat se na uctívání Boha jako na další tlak — jako na obtížnou povinnost. Je však tento názor zdravý neboli správný?
9. Proč je občerstvující vzít na sebe Kristovo jho?
9 I v Ježíšově době byli lidé vyčerpáni životními tlaky. Uvažujme o tom, co jim Ježíš řekl: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím.“ Chtěl tím Ježíš říci, že občerstven bude člověk tehdy, když omezí svou službu Bohu? Právě naopak. Ježíš řekl: „Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše.“ Jho je dřevěný nebo kovový rám, který člověku nebo zvířeti umožňuje nést těžké břemeno. Proč by tedy někdo měl na sebe brát takové jho? Cožpak už nejsme dost „obtíženi“? Ano, ale řecký text by mohl také znamenat: „Vstupte se mnou pod mé jho.“ Jen si to představ! Ježíš nám nabízí, že nám s naším nákladem pomůže. Nemusíme ho nést pouze vlastní silou. (Matouš 9:36; 11:28, 29, poznámka pod čarou; 2. Korinťanům 4:7)
10. K čemu vede naše úsilí vzdávat Bohu slávu?
10 Když na sebe bereme jho, které máme nést jakožto Ježíšovi učedníci, bojujeme proti Satanovi. „Postavte se proti Ďáblu, a uprchne od vás,“ je slíbeno u Jakuba 4:7. Tím není řečeno, že postavit se Ďáblu je snadné. Sloužit Bohu vyžaduje velké úsilí. (Lukáš 13:24) Bible nám však v Žalmu 126:5 slibuje: „Ti, kdo sejí semeno se slzami, budou sklízet dokonce s radostným voláním.“ Ano, Bůh, kterého uctíváme, není nevděčný. Je „dárcem odměny těm, kdo ho s opravdovostí hledají“, a žehná těm, kdo mu vzdávají slávu. (Hebrejcům 11:6)
Oslavujeme Boha jako kazatelé Království
11. V jakých ohledech je kazatelská služba ochranou před Satanovými útoky?
11 Ježíš přikázal: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů.“ Kazatelská činnost je hlavní způsob, jak přinášet Bohu „oběť chvály“. (Matouš 28:19; Hebrejcům 13:15) To, že máme ‚nohy obuté výstrojí dobré zprávy o pokoji‘, je nenahraditelnou součástí naší ‚úplné výzbroje‘ — naší obrany proti Satanovým útokům. (Efezanům 6:11–15) Chválit Boha v kazatelské službě je výborný způsob, jak posilovat svou víru. (2. Korinťanům 4:13) Pomáhá nám to chránit si mysl před negativními myšlenkami. (Filipanům 4:8) V kazatelské službě se také těšíme z povzbuzující společnosti našich spoluvěřících.
12, 13. Jak může pravidelná účast na kazatelské službě prospět rodinám? Ukaž to na příkladu.
12 Kazatelská služba může být prospěšnou rodinnou činností. Je jisté, že mladí lidé potřebují vyrovnanou rekreaci. Ale účastnit se s rodinou kazatelské služby přece nemusí být únavné. Rodiče mohou dětem službu zpříjemnit tím, že je budou školit, aby ji vykonávaly účinně. Cožpak mladí lidé nedělají rádi věci, které jim dobře jdou? Když budou rodiče projevovat vyrovnanost a nebudou děti nutit k něčemu, co není v jejich silách, mohou jim pomoci, aby měly ze služby radost. (1. Mojžíšova 33:13, 14)
13 Navíc, jestliže rodina chválí Boha společně, přispívá to k tomu, aby se upevňovala pouta mezi jejími členy. Jednu sestru například opustil její nevěřící manžel a nechal ji samotnou s pěti dětmi. Dostala se tedy do obtížné situace. Musela začít chodit do práce, aby se o své děti mohla postarat po hmotné stránce. Vyčerpávalo jí to natolik, že by přehlížela duchovní zájmy svých dětí? Vzpomíná: „Pečlivě jsem studovala Bibli a biblické publikace a snažila jsem se uplatňovat to, co jsem četla. Pravidelně jsem brala děti na shromáždění a do služby dveře ode dveří. Jaké to mělo výsledky? Všech pět dětí se dalo pokřtít.“ Když se i s dětmi plně zapojíte do kazatelské služby, může vám to pomoci v úsilí vychovávat je „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“. (Efezanům 6:4)
14. (a) Jak mohou mladí lidé vzdávat Bohu slávu ve škole? (b) Co může mladým lidem pomoci, aby se ‚nestyděli za dobrou zprávu‘?
14 Mladí, vzdáváte Bohu slávu tím, že vydáváte svědectví ve škole — pokud to zákony ve vaší zemi dovolují? Anebo připouštíte, aby vám v tom zabránil strach z člověka? (Přísloví 29:25) Jedna třináctiletá svědkyně Jehovova z Portorika píše: „Nikdy jsem se nestyděla kázat ve škole, protože vím, že tohle je pravda. Vždycky se při hodině přihlásím a řeknu, co jsem se dozvěděla z Bible. V době, kdy není vyučování, jdu do školní knihovny a čtu si tam knihu Otázky mladých lidí.“a Požehnal Jehova jejímu úsilí? Sestra vypráví: „Někdy se mě spolužáci ptají na různé věci, a dokonce chtějí, abych jim donesla výtisk této knihy.“ Pokud se v tomto směru zatím zdráháš, možná si dobrým osobním studiem potřebuješ ověřit, jaká je „dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle“. (Římanům 12:2) Když budeš přesvědčen, že to, co ses naučil, je pravda, nikdy se nebudeš ‚za dobrou zprávu stydět‘. (Římanům 1:16)
‚Dveře otevřené‘ ke službě
15, 16. Jakými ‚velkými dveřmi, které vedou k činnosti‘, někteří křesťané vstoupili a k jakému požehnání to vedlo?
15 Apoštol Pavel napsal, že mu byly otevřeny „velké dveře, které vedou k činnosti“. (1. Korinťanům 16:9) Umožňují ti tvé okolnosti těmito dveřmi vstoupit, tedy rozšířit svou činnost? Například pravidelná průkopnická služba znamená strávit kazatelskou činností měsíčně 70 hodin a pomocná průkopnická služba 50 hodin. Je pochopitelné, že průkopníků si jejich spoluvěřící za jejich věrnou službu váží. Avšak to, že tito celodobí evangelisté tráví ve službě více času, v nich nevyvolává pocit, že by byli něco víc než jejich bratři a sestry. Pěstují naopak postoj, k němuž povzbuzoval Ježíš: „Jsme neužiteční otroci. Co jsme udělali, to jsme měli udělat.“ (Lukáš 17:10)
16 Průkopnická služba vyžaduje sebekázeň, dobrou organizaci osobních záležitostí a ochotu přinášet oběti. Přináší však odměnu, která rozhodně stojí za to. „Je to opravdu požehnání, umět správně zacházet se slovem pravdy,“ říká mladá průkopnice, která se jmenuje Tamika. „V průkopnické službě se Bible používá velmi často. Když nyní sloužím dveře ode dveří, napadnou mě vhodné texty pro každého, s kým mluvím.“ (2. Timoteovi 2:15) Průkopnice Mica říká: „Vidět, jak pravda působí na život lidí, je další úžasné požehnání.“ Podobně mladík jménem Matthew mluví o tom, jakou radost to přináší, když „člověk vidí, jak někdo přijímá pravdu. Žádná jiná radost se tomu nevyrovná.“
17. Jak jedna křesťanka překonala skeptický názor na průkopnickou službu?
17 A co ty? Co kdybys zvážil, zda můžeš vstoupit do průkopnické služby? Možná bys to rád udělal, ale máš dojem, že bys na to nestačil. „Dříve jsem se na průkopnickou službu dívala skepticky,“ přiznává mladá sestra jménem Kenyatte. „Myslela jsem si, že bych to nezvládla. Nevěděla jsem, jak si připravit úvod nebo jak rozmlouvat z Písma.“ Starší však zařídili, aby mohla spolupracovat s jednou zkušenou průkopnicí. „Sloužilo se mi s ní moc hezky,“ vzpomíná Kenyatte. „A tak jsem se také chtěla stát průkopnicí.“ Dostaneš-li určité povzbuzení a školení, možná se i ty budeš chtít stát průkopníkem.
18. Jaké požehnání může misionářům přinést jejich služba?
18 Průkopnická služba může být vstupní branou k jiným služebním výsadám. Některé manželské páry mohou být například způsobilé, aby byly vyškoleny pro misionářskou službu a mohly být vyslány kázat v cizí zemi. Misionář si musí zvyknout na jinou zemi a možná na jiný jazyk, jinou kulturu a jiná jídla. Takovéto nepohodlí však ve srovnání s požehnáním, které misionářská služba přináší, nestojí za řeč. Mildred, zkušená misionářka v Mexiku, říká: „Svého rozhodnutí stát se misionářkou jsem nikdy nelitovala. Toužila jsem po tom už jako malá holčička.“ Například z jakého požehnání se těší? „V naší zemi bylo těžké najít někoho, kdo by chtěl studovat Bibli. Tady se mi stává, že i čtyři zájemci najednou začínají s kazatelskou službou!“
19, 20. Jaké požehnání mnoha křesťanům přinesla služba v betelu, mezinárodní stavební činnost a škola služebního vzdělávání?
19 Velké požehnání mají i ti, kdo pracují jako betelité v odbočkách svědků Jehovových. Sven, mladý bratr, který slouží v Německu, o své činnosti v betelu říká: „Cítím, že moje práce má trvalou hodnotu. To, co umím, jsem mohl využít ve světě. Bylo by to ale jako ukládat si peníze do banky, která zanedlouho zkrachuje.“ Je pravda, že sloužit jako neplacený dobrovolník znamená přinášet určité oběti. Sven však říká: „Když se vracím domů, vím, že všechno, co jsem ten den dělal, bylo pro Jehovu. A to je báječný pocit.“
20 Někteří bratři zažívají požehnání, když se v rámci mezinárodní stavební činnosti podílejí na budování odboček v cizích zemích. Jeden manželský pár, který slouží již v osmém zahraničním působišti, napsal: „Zdejší bratři jsou úžasní. Až budeme muset odjet, zlomí nám to srdce — už po osmé budeme mít ‚zlomené‘ srdce. To, co jsme zažili, bylo fantastické.“ Dále existuje škola služebního vzdělávání, která poskytuje duchovní školení způsobilým svobodným bratrům. Jeden absolvent napsal: „Těžko hledám slova, jak bych vám za tuto úžasnou školu poděkoval. Která jiná organizace by věnovala tolik úsilí školení svých členů?“
21. Před jakou výzvou stojí všichni křesťané, pokud jde o jejich službu Bohu?
21 Ano, je otevřeno mnoho dveří k činnosti. Je pravda, že většina z nás nemůže sloužit v betelu nebo v nějaké cizí zemi. Ježíš poukázal na to, že křesťané budou přinášet různé množství „ovoce“, protože budou mít různé okolnosti. (Matouš 13:23) Jakožto křesťané tedy stojíme před výzvou, abychom svou situaci využili co nejlépe a na službě pro Jehovu se podíleli podle svých okolností co nejvíce. Když to děláme, vzdáváme tím slávu Jehovovi a můžeme si být jisti, že on z toho má velkou radost. Podívejme se, co dělá Ethel, letitá sestra, která žije v pečovatelském domě. Pravidelně vydává svědectví ostatním obyvatelům a účastní se služby po telefonu. I přes svá omezení se službě věnuje celou duší. (Matouš 22:37)
22. (a) Jakými dalšími způsoby můžeme přinášet Bohu slávu? (b) Jaká nádherná doba nás čeká?
22 Pamatujme však na to, že kázání je pouze jedním způsobem, jak přinášíme slávu Jehovovi. Jehovovo srdce rozradostňujeme také vzorným chováním a příkladným zevnějškem, a to v práci, ve škole i doma. (Přísloví 27:11) V Příslovích 28:20 čteme slib: „Muž věrných činů získá mnohá požehnání.“ Měli bychom proto ‚štědře zasévat‘ v naší službě Bohu, protože víme, že sklidíme štědré požehnání. (2. Korinťanům 9:6) Když to budeme dělat, budeme mít výsadu žít v nádherné době, kdy „všechno, co dýchá“, bude vzdávat Jehovovi slávu, kterou si on tolik zaslouží. (Žalm 150:6)
[Poznámka pod čarou]
a Knihu Otázky mladých lidí — Praktické odpovědi vydali svědkové Jehovovi.
Vzpomínáš si?
• V jakém smyslu Boží lid slouží Jehovovi „dnem i nocí“?
• Jaké obtížné situaci čelil kmen Gad a co se z toho učí dnešní křesťané?
• Jak nás kazatelská služba chrání před Satanovými útoky?
• Jakými ‚otevřenými dveřmi‘ někteří vstoupili a jaké požehnání obdrželi?
[Obrázek na straně 15]
Podobně jako Gadovci bojovali proti loupeživým tlupám, tak se i křesťané musí aktivně bránit Satanovým útokům
[Obrázek na straně 17]
V kazatelské službě se navzájem povzbuzujeme
[Obrázek na straně 18]
Průkopnická služba může otevřít cestu k dalším služebním výsadám, jako je například:
1. mezinárodní stavební činnost
2. služba v betelu
3. misionářská služba