Můžeš sloužit tam, kde je více zapotřebí zvěstovatelů Království?

„Žili jsme ve Spojených státech a měli veškeré pohodlí, ale obávali jsme se, že zdejší hmotařské prostředí by časem mohlo negativně ovlivnit nás a naše dva syny. S manželkou jsme dříve sloužili jako misionáři a chtěli jsme se k tomuto jednoduchému, ale šťastnému způsobu života vrátit.“

PODNĚCOVÁNI touto touhou se Ralph a Pam rozhodli v roce 1991 napsat do několika odboček o svém přání sloužit v místě, kde je více zapotřebí zvěstovatelů Království. Bratři z mexické odbočky odpověděli, že u nich je naléhavě zapotřebí zvěstovatelů, kteří by kázali anglicky mluvícím lidem. V dopise bylo uvedeno, že toto pole ‚se bělá ke žni‘. (Jan 4:35) Zanedlouho se Ralph a Pam se svými syny, kterým tehdy bylo 8 a 12 let, rozhodli toto pozvání přijmout a začali se chystat do Mexika.

Obrovský obvod

Ralph vzpomíná: „Než jsme odjeli ze Spojených států, někteří bratři a sestry nám v dobrém úmyslu říkali: ‚Odstěhovat se do ciziny je velmi nebezpečné.‘ ‚Co když onemocníte?‘ ‚Proč se stěhujete, když chcete kázat anglicky mluvícím lidem? Tito lidé stejně nebudou mít o biblickou pravdu zájem.‘ Byli jsme však pevně rozhodnuti. Koneckonců, naše stěhování nebylo žádným impulzivním krokem. Plánovali jsme to řadu let. Vyhýbali jsme se dlouhodobým dluhům, šetřili si peníze a mnohokrát jsme v rodinném kruhu mluvili o těžkostech, se kterými se můžeme setkat.“

Ralph s rodinou nejdříve navštívil mexickou odbočku. Bratři jim zde ukázali mapu celého Mexika a řekli: „To je váš obvod.“ Rodina se usadila ve městě San Miguel de Allende, které leží asi 240 kilometrů na severozápad od Mexico City a ve kterém je početná populace cizinců. Za tři roky po jejich příchodu zde vznikl první anglický sbor v Mexiku a měl 19 zvěstovatelů. Bylo však potřeba udělat ještě mnoho práce.

Odhaduje se, že v Mexiku žije asi milion občanů Spojených států. Navíc pro mnoho vzdělaných odborníků a studentů mexického původu je angličtina druhým jazykem. Ralph říká: „Modlili jsme se, aby přišli ještě další zvěstovatelé. Vždy jsme měli připravenou jednu ložnici pro bratry a sestry, kteří přijeli do naší oblasti, aby takříkajíc ‚vyzvídali v zemi‘.“ (4. Mojž. 13:2)

Zjednodušili si život, aby mohli více sloužit

Zanedlouho přijeli další bratři a sestry, kteří chtěli rozšířit svou službu. Patřili k nim i Bill a Kathy ze Spojených států. Již 25 let sloužili v územích, kde bylo zapotřebí více zvěstovatelů. Uvažovali, že se budou učit španělsky, ale jejich plány se změnily poté, co se přestěhovali do města Ajijic na břehu jezera Chapala. Toto město je oázou penzistů ze Spojených států. Bill vypráví: „V městě Ajijic jsme se stále víc zapojovali do vyhledávání anglicky mluvících lidí, kteří by chtěli poznat pravdu.“ Za dva roky poté, co sem Bill a Kathy přijeli, se radovali z toho, že v tomto městě vznikl nový sbor. Byl to druhý anglický sbor v Mexiku.

Také Ken a Joanne z Kanady chtěli zjednodušit svůj život a věnovat více času zájmům Království. Také oni se i s dcerou přestěhovali do Mexika. Ken popisuje: „Trvalo nějakou dobu, než jsme si zvykli žít v místě, kde se stává, že celé dny není k dispozici teplá voda, elektřina nebo telefon.“ Odměnou jim však byla radost z kazatelské služby. Ken byl zanedlouho jmenován služebním pomocníkem a o dva roky později starším. Pro jejich dceru Britanny bylo zpočátku náročné, že v malém anglickém sboru, kam patřili, bylo jen několik mladých lidí. Ale poté, co začala jezdit na stavby sálů Království, si našla řadu přátel z celého Mexika.

Patrick a Roxanne z Texasu ve Spojených státech byli nadšeni, když se dozvěděli o misionářském poli, které je nedaleko a ve kterém lidé mluví anglicky. Patrick říká: „Poté, co jsme navštívili Monterrey, město v severovýchodním Mexiku, jsme měli pocit, že nás sem Jehova poslal, abychom zde pomáhali.“ Za pět dnů se jim podařilo prodat dům v Texasu a obrazně ‚přejít do Makedonie‘. (Sk. 16:9) Uživit se v Mexiku sice není snadné, ale radují se z toho, že z malé skupiny 17 svědků se již za dva roky stal sbor o 40 zvěstovatelích.

Další manželé, kteří zjednodušili svůj život, aby mohli více sloužit, jsou Jeff a Deb. Prodali svůj prostorný dům ve Spojených státech a přestěhovali se do malého bytu v Cancúnu, což je město na východním pobřeží Mexika. Předtím byli zvyklí, že sjezdy se konaly v klimatizovaných budovách nedaleko jejich domu. Nyní však nejbližší anglický sjezd probíhá pod širým nebem a cesta tam jim trvá osm hodin. Jeff a Deb mají ale hluboké uspokojení z toho, že v Cancúnu vznikl sbor, který má přibližně 50 zvěstovatelů.

S kázáním v angličtině začali pomáhat také někteří mexičtí bratři a sestry. Když například Rubén a členové jeho rodiny slyšeli, že v San Miguel de Allende vznikl první anglický sbor a že obvodem tohoto sboru je celé Mexiko, ihned se rozhodli vypomoci. To pro ně znamenalo naučit se anglicky, zvyknout si na jinou kulturu a cestovat na shromáždění značně daleko — každý týden museli ujet celkem 800 kilometrů. Rubén vypráví: „Těšilo nás, že můžeme vydávat svědectví cizincům, kteří žili v Mexiku dlouhá léta, ale dobrou zprávu ve svém jazyce slyšeli poprvé. Někteří z nich nám děkovali se slzami v očích.“ Rubén a jeho rodina sloužili nejdříve ve sboru San Miguel de Allende a potom jako průkopníci ve městě Guanajuato, které leží v mexickém vnitrozemí. Pomohli zde založit anglický sbor, který měl více než 30 zvěstovatelů. Dnes slouží v anglické skupině v blízkém městě Irapuato.

Dobrá zpráva se dostává k těm, které je těžké zastihnout

Kromě cizinců mluví v Mexiku anglicky také mnoho místních lidí. Často je těžké vydat jim svědectví, protože žijí v bohatých čtvrtích, kde u dveří člověk přijde do kontaktu jen se služebnou. A pokud dveře otevře majitel domu, stává se, že nechce naslouchat našemu svědectví, protože svědky Jehovovy pokládá za malou místní sektu. Někteří z nich však reagují příznivě, když je osloví svědkové z ciziny.

Příkladem je Gloria ve městě Querétaro, které leží v mexickém vnitrozemí. Vypráví: „Již dříve jsem přišla do styku se španělsky mluvícími svědky, ale nezajímala jsem se o to, co mi říkali. Když však členové mojí rodiny a přátelé začali mít problémy, dostala jsem se do deprese a prosila jsem Boha v modlitbě, aby mi ukázal nějaké řešení. Krátce nato u mých dveří zazvonila jedna anglicky mluvící žena. Zeptala se, zda někdo v domě mluví anglicky. Zaujalo mě, že je cizinka, a řekla jsem jí, že anglicky umím já. Když mi vydávala svědectví, v duchu jsem si říkala: Co tahle Američanka dělá v naší čtvrti? Modlila jsem se však k Bohu o znamení. Že by tato cizinka byla odpovědí na mé modlitby?“ Gloria přijala biblické studium, dělala rychlé pokroky i přes odpor rodiny a zakrátko se dala pokřtít. Dnes je pravidelná průkopnice a Jehovovi slouží i její manžel a syn.

Odměna pro ty, kdo se nasadí ve službě

Služba v místech, kde je více zapotřebí zvěstovatelů Království, je někdy náročná, ale přináší bohatou odměnu. Ralph, o kterém byla zmínka v úvodu, říká: „Vedli jsme biblická studia s lidmi z Británie, Číny, Jamajky, Švédska, a dokonce se členy vyšší společenské vrstvy z Ghany. Někteří z nich se pak sami stali průkopníky. Během minulých let byla naše rodina svědkem založení sedmi anglických sborů. Oba naši synové se k nám připojili v průkopnické službě a nyní pracují v betelu ve Spojených státech.“

V současné době je v Mexiku 88 anglických sborů a velký počet skupin. Díky čemu dochází k takovému rychlému růstu? Mnozí anglicky mluvící lidé v Mexiku předtím nikdy neměli možnost mluvit se svědky. Jiní reagují příznivě díky tomu, že zde nejsou vystaveni tlaku členů rodiny a přátel, který by jim mohl bránit v jejich zemi. A mnozí přijmou nabídku studia Bible proto, že odešli do důchodu a mají čas věnovat se duchovním zájmům. Kromě toho více než třetina zvěstovatelů v anglických sborech slouží jako průkopníci, což značně přispívá k nadšené atmosféře a růstu těchto sborů.

Čekají tě další požehnání

Nepochybně bude ještě mnoho lidí po celém světě reagovat příznivě na zprávu o Království, když ji uslyší ve svém vlastním jazyce. Je povzbuzující vidět, že do míst, kde je více zapotřebí zvěstovatelů, se stěhují mnozí duchovně smýšlející bratři a sestry, a to mladší i starší, svobodní i v manželství. Potýkají se sice s různými těžkostmi, ale ty nejsou ničím ve srovnání se štěstím, jež zažívají, když najdou upřímné lidi, kteří přijímají pravdu. Mohl by sis zařídit záležitosti tak, aby ses i ty mohl přestěhovat do míst ve své zemi nebo v cizině, kde je více zapotřebí zvěstovatelů?a (Luk. 14:28–30; 1. Kor. 16:9) Pokud to uděláš, čekají tě bohatá požehnání.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 21]

Šťastní důchodci vzbuzují pozornost

Beryl se přestěhovala z Británie do Kanady. Jako manažerka tam pracovala pro několik mezinárodních firem. Jezdila také závodně na koni a měla výborné výsledky, dokonce byla vybrána, aby reprezentovala Kanadu na olympijských hrách v roce 1980. Poté, co s manželem šli do důchodu, odstěhovali se do městě Chapala v Mexiku. Často chodili na jídlo do místních restaurací. Kdykoli si Beryl všimla, že tam jsou anglicky mluvící penzisté, kteří vypadají šťastně, představila se jim a zeptala se, co dělají v Mexiku. Téměř pokaždé se ukázalo, že se jedná o svědky Jehovovy. Beryl a její manžel dospěli k závěru, že pokud smysl života a štěstí souvisí s poznáním Boha, pak ho chtějí poznat i oni. Poté, co Beryl chodila několik měsíců na shromáždění, souhlasila s biblickým studiem. Dala se pokřtít a několik let sloužila jako pravidelná průkopnice.

[Rámeček na straně 22]

„Jsou pro nás požehnáním“

Těch, kdo se přestěhovali do zemí, kde je více zapotřebí zvěstovatelů Království, si místní bratři velmi váží. Jedna odbočka v karibské oblasti napsala: „Kdyby odešly stovky cizinců, kteří zde slouží, narušilo by to stabilitu sborů. Jsou pro nás požehnáním.“

Boží Slovo uvádí, že „žen, které vyprávějí dobrou zprávu, je velké vojsko“. (Žalm 68:11) Není tedy překvapující, že v zahraničí slouží mnoho svobodných sester. Tyto obětavé křesťanky jsou velkou pomocí. Jedna odbočka ve východní Evropě uvedla: „V mnoha našich sborech je značný počet sester, někdy až 70 procent. Většina z nich je krátce v pravdě, takže školení, které jim svobodné průkopnice ze zahraničí poskytují, je velmi cenné. Tyto sestry z ciziny jsou pro nás skutečným darem.“

Jak se tyto sestry dívají na službu v cizí zemi? „V mnoha ohledech je to obtížné,“ říká Angelica, sestra, které je přes třicet a jako svobodná byla několik let v průkopnické službě v zahraničí. „V jednom místě, kde jsem sloužila, jsem se denně plahočila blátivými cestami a všude se setkávala s lidským utrpením. Uspokojení mi však přinášelo to, že svou kazatelskou službou pomáhám lidem. Silně na mě také působily mnohé projevy ocenění místních sester, které mi často děkovaly za to, že jsem do sboru přišla pomoci. Jedna z nich mi řekla, že k celodobé službě ji podnítil můj příklad — to, že jsem přijela z velké dálky, abych v její zemi sloužila jako průkopnice.“

Sue, padesátiletá průkopnice, vypráví: „Je jasné, že se člověk setkává s problémy, ale požehnání, které zažívá, je daleko převyšuje. Služba je skvělá. Vzhledem k tomu, že trávím mnoho času ve službě s mladými sestrami, mám příležitost povídat si s nimi o tom, co jsem se z Bible a z našich publikací dozvěděla o překonávání problémů. Často mi říkají, že můj příklad v tom, jak se vyrovnávám s těžkostmi, když se jako svobodná sestra mnoho let podílím na průkopnické službě, jim pomáhá vidět, že své problémy také mohou překonat. Pomoc těmto sestrám mě naplňuje velkým uspokojením.“

[Mapa na straně 20]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

MEXIKO

Monterrey

Guanajuato

Irapuato

Ajijic

Chapala

jezero Chapala

San Miguel de Allende

Querétaro

MEXICO CITY

Cancún

[Obrázek na straně 23]

Někteří svědkové zažívají radost z toho, že mohou vydávat svědectví cizincům, kteří dobrou zprávu slyší poprvé