Dokážeš náročné situace řešit podobně jako Pinechas?

SLOUŽIT jako sborový starší je vzácná výsada. Jak ale z Božího Slova vyplývá, s touto výsadou souvisí i to, že se starší setkávají s náročnými situacemi. Občas musí ‚soudit pro Jehovu‘, protože se někdo ze spoluvěřících dopustil vážného hříchu. (2. Par. 19:6) Může se také stát, že dozorce dostane úkol, o němž si myslí, že je nad jeho síly. Takové pocity měl i Mojžíš, který při jedné příležitosti Jehovovi řekl: „Kdo jsem já, že bych měl jít k faraónovi?“ (2. Mojž. 3:11)

Boží Slovo — zapsané pod působením téhož ducha, jímž jsou jmenováni starší — uvádí příklady odpovědných mužů, kteří se s náročnými situacemi dokázali úspěšně vypořádat. Jedním z nich byl Pinechas, který pocházel z velekněžské rodové linie. Byl synem Eleazara a vnukem Árona. Ze tří událostí v jeho životě je zřejmé, jak důležité je, aby sboroví starší při řešení náročných situací jednali s odvahou, byli rozvážní a spoléhali na Jehovu.

„Ihned vstal“

K první události, o které budeme uvažovat, došlo v době, kdy Izraelité tábořili na Moabských pláních. Bible uvádí: „Pak začal mít lid nemravný poměr s moabskými dcerami. . . . A lid začal jíst a klanět se jejich bohům.“ (4. Mojž. 25:1, 2) Jehova postihl provinilce smrtící ranou. Co myslíš, jak to na Pinechase působilo, když se dozvěděl o provinění Izraelitů a viděl, jak Jehova nad nimi vykonává trest?

Zpráva pokračuje: „Pohleďme, přišel muž z izraelských synů a přiváděl do blízkosti svých bratrů midianskou ženu před očima Mojžíše a před očima celého shromáždění izraelských synů, zatímco plakali u vchodu do stanu setkání.“ (4. Mojž. 25:6) Izraelita, který si Midianku do tábora přivedl, byl náčelníkem, a tudíž vedl lid při uctívání Jehovy. (4. Mojž. 25:14) Pinechas byl naproti tomu relativně mladý. Co v té situaci udělal?

Pinechas se bál Jehovy, ne lidí. Když izraelského náčelníka s Midiankou uviděl, ihned vzal do ruky kopí, šel za nimi do stanu a oba je probodl. Jak na Pinechasovu odvahu a rozhodnost reagoval Jehova? Okamžitě zastavil smrtící ránu a s Pinechasem uzavřel smlouvu, že kněžský úřad zůstane v jeho rodové linii „na neurčitý čas“. (4. Mojž. 25:7–13)

Křesťanští starší dnes samozřejmě neřeší problémy pomocí zbraní. Podobně jako Pinechas však musí být připraveni jednat s odvahou a rozhodností. Příkladem je Guilherme. Když měl poprvé sloužit v právním výboru, byl starším jen několik měsíců. Provinilcem byl sborový starší, který pro Guilherma byl velkou pomocí v době dospívání. Guilherme říká: „Měl jsem z toho nepříjemný pocit. V noci jsem nemohl spát. Pořád jsem uvažoval o tom, jak postupovat, abych celou věc viděl z Jehovova stanoviska a nenechal se ovlivnit svými pocity. Několik dní jsem se modlil a vyhledával jsem si informace v našich publikacích.“ To mu dodalo odvahu, aby náročnou situaci zvládl a svému chybujícímu bratrovi duchovně pomohl. (1. Tim. 4:11, 12)

Tím, že starší jednají s odvahou a rozhodností, jestliže to situace ve sboru vyžaduje, jsou pro ostatní příkladem víry a věrné oddanosti. Takové vlastnosti samozřejmě musí projevovat všichni křesťané. Odvahu dáme najevo například tím, že budeme starší informovat, když se dozvíme, že někdo ze spoluvěřících vážně zhřešil. A věrnou oddanost Jehovovi dáváme najevo i tím, že se nestýkáme s přítelem nebo příbuzným, který byl vyloučen. (1. Kor. 5:11–13)

Díky rozvaze bylo nedorozumění vysvětleno

Pinechasovo odvážné jednání nebylo projevem toho, že by měl sklon jednat impulzivně. V jiné situaci totiž projevil prozíravost a rozvahu. Co se tehdy stalo? Izraelité z kmenů Ruben, Gad a poloviny kmene Manasse postavili poblíž řeky Jordán oltář. Ostatní Izraelité došli k závěru, že je to projev falešného uctívání, a rozhodli se rázně zakročit. (Jozue 22:11, 12)

Co udělal Pinechas? Společně s izraelskými náčelníky se obrátil na ty, kdo oltář postavili, a celou záležitost s nimi probral. Zástupci tří obviněných kmenů vysvětlili, že oltář je svědectvím o jejich rozhodnutí „prokazovat službu Jehovovi“. Díky Pinechasově rozvaze bylo nedorozumění vysvětleno. (Jozue 22:13–34)

Dnes se například může stát, že křesťan se o svém spoluvěřícím dozví něco nepěkného. Určitě bude v takové situaci moudré, aby Pinechase napodobil. Prozíravost a rozvaha mu pomohou, aby svého spoluvěřícího ve svém srdci neodsoudil a aby negativní zprávu nerozšiřoval dál. (Přísl. 19:11)

Jak mohou tyto vlastnosti starším pomoci, aby jednali jako Pinechas? Jaime, který je starším už více než deset let, vypráví: „Když se mnou nějaký zvěstovatel začne mluvit o sporu, který má se spoluvěřícím, hned se pomodlím k Jehovovi, aby mi pomohl zůstat nestranný a poskytnout takovému zvěstovateli biblickou radu. Například jedna sestra se mi svěřila s tím, že se jí dotklo, jak s ní jednal odpovědný bratr z vedlejšího sboru. Byl to můj dobrý přítel, takže by asi nebyl problém, abych to s ním probral. Místo toho jsme společně uvažovali o několika biblických zásadách a ona pak souhlasila, že s ním nejprve promluví sama. (Mat. 5:23, 24) Situace se tím však nevyřešila, a tak jsem ji povzbudil, aby přemýšlela ještě o jiných biblických zásadách. Rozhodla se, že se bude dál modlit a pokusí se bratrovi odpustit.“

Jak to nakonec dopadlo? Jaime pokračuje: „Uběhlo několik měsíců a sestra za mnou přišla znovu. Pověděla mi, že ten bratr po nějaké době litoval toho, jak s ní jednal. Domluvil se s ní do služby a řekl jí, že si jí moc váží. Celá situace se tedy vyřešila. Kdybych se do toho vložil, asi sotva by to vedlo k takovému výsledku.“ Bible radí: „Nevycházej ukvapeně vést právní při.“ (Přísl. 25:8) Jestliže mezi křesťany dojde k nedorozumění, prozíraví a rozvážní starší je povzbuzují, aby se řídili biblickými zásadami a usilovali o pokoj.

Dotazoval se Jehovy

Pinechas měl výsadu sloužit Božímu vyvolenému národu jako kněz. Přestože byl relativně mladý, projevoval mimořádnou odvahu a zároveň byl prozíravý a rozvážný. V náročných situacích však dokázal jednat moudře především díky tomu, že spoléhal na Jehovu. Je to vidět z události, k níž došlo později.

Benjamínovci z města Gibea znásilnili a zavraždili konkubínu jednoho Levity. Ostatní Izraelité pak proti kmenu Benjamín vytáhli do války. (Soud. 20:1–11) Před bitvou se modlili k Jehovovi o pomoc, ale byli dvakrát poraženi a utrpěli velké ztráty. (Soud. 20:14–25) Jak na to reagovali? Došli k závěru, že Jehova jejich modlitby neslyší? Očekával od nich vůbec, aby proti těm, kdo zločin spáchali, nějak zasáhli?

V biblické zprávě se znovu objevuje Pinechas, který v té době už byl izraelským veleknězem. S neochvějnou důvěrou se dotázal Jehovy: „Mám znovu ještě vytáhnout do bitvy proti synům mého bratra Benjamína, nebo mám přestat?“ Na Jehovův pokyn proti Benjamínovcům vytáhli, Jehova jim je vydal do ruky a město Gibea bylo srovnáno se zemí. (Soud. 20:27–48)

Co se z toho učíme? Některé sborové problémy se nedaří vyřešit, přestože se o to starší usilovně snaží a modlí se o Jehovovu pomoc. V takové situaci je důležité, aby starší pamatovali na Ježíšova slova: „Neustále proste, a bude vám dáno; neustále hledejte, a naleznete; neustále klepejte, a bude vám otevřeno.“ (Luk. 11:9) I když odpověď na modlitby nepřichází, sboroví starší by měli důvěřovat tomu, že ve svůj čas Jehova záležitost vyřeší.

Příkladem může být to, co zažili bratři z jednoho sboru v Irsku. Naléhavě potřebovali sál Království, ale odpovědný zaměstnanec místního stavebního úřadu tomu nebyl příznivě nakloněn. Přestože bratři měli pozemek, úředník zamítl každý projekt, který mu předložili. Zdálo se, že jedinou možností, jak získat stavební povolení, je zajít za nejvyšším úředníkem okresního stavebního úřadu. Vyslyšel Jehova modlitby starších, podobně jako vyslyšel modlitbu Pinechase?

Jeden ze starších vypráví: „Po mnoha úpěnlivých modlitbách jsme se vydali na okresní stavební úřad. Ačkoli nám řekli, že to bude trvat celé týdny, než na nás nejvyšší úředník bude mít čas, přijal nás hned a věnoval nám pět minut. Podíval se na přepracovaný projekt a okamžitě zařídil povolení ke stavbě. Od té doby nám na místním stavebním úřadě vycházeli vstříc. Díky tomu všemu jsme si ještě více uvědomili, jak velkou sílu modlitba má.“ Je tedy zřejmé, že Jehova odpovídá na upřímné modlitby starších, kteří mu plně důvěřují.

Pinechas měl ve starověkém Izraeli velmi odpovědný úřad, ale i v náročných situacích dokázal reagovat moudře díky tomu, že byl odvážný, projevoval rozvahu a spoléhal na Jehovu. O izraelský národ se Pinechas staral obětavě a Jehova mu žehnal. Asi o tisíc let později Ezra napsal: „V minulosti býval nad nimi vůdcem Pinechas, syn Eleazarův. Jehova byl s ním.“ (1. Par. 9:20) Kéž se totéž dá říct o každém bratrovi, který v křesťanském sboru poskytuje vedení, a vlastně o každém křesťanovi, který Bohu věrně slouží!