„Hluboce se nade mnou skloní“

POKORA je přitažlivá vlastnost. S těmi, kdo ji projevují, jsme obvykle rádi. Mnoho lidí však v dnešní době skutečnou pokoru nemá, zvláště ti, kteří mají nějakou autoritu. A jak je to s Jehovou Bohem, nejmocnější bytostí ve vesmíru? Je pokorný? Zamysleme se nad výrokem proroka Jeremjáše, který je zaznamenán v Nářcích 3:20, 21. (Přečtěte si.)

Jeremjáš psal knihu Nářky ve smutném období dějin izraelského národa. Právě zažil něco, co ho velmi zarmoutilo — zničení milovaného města Jeruzaléma Babylóňany. Ztrápený prorok věděl, že toto neštěstí bylo pro Izraelity zaslouženým trestem od Boha za jejich špatné jednání. Znamená to však, že Jeremjáš neměl žádnou naději? Měl snad pocit, že Jehova je příliš vzdálený nebo příliš povznesený na to, aby si všiml kajícných jednotlivců a pozdvihl je z jejich zoufalého stavu? Podívejme se, jak Jeremjáš promlouval k Bohu jménem celého národa.

Uprostřed všeobecného smutku je Jeremjáš plný naděje. Volá k Jehovovi: „Tvá dušea si zcela jistě vzpomene a hluboce se nade mnou skloní.“ (verš 20) Jeremjáš je přesvědčen, že Jehova na něj ani na další kajícné Izraelity nezapomene. Co tedy všemohoucí Bůh udělá? (Zjevení 15:3)

Jeremjáš si byl jistý, že Jehova se nad těmi, kdo svých hříchů opravdu litují, „skloní“. Jeden anglický překlad na tomto místě uvádí slovní spojení, které by se dalo přeložit jako „sehnout se“. Tato slova vykreslují Jehovu jako někoho něžného. Ačkoli je „Nejvyšší nad celou zemí“, jakoby se sklání ke svým ctitelům, aby je pozdvihl z jejich poníženého stavu a znovu jim dal najevo svou přízeň. (Žalm 83:18) Tato naděje zmírňovala bolest v Jeremjášově srdci. Věrný prorok je rozhodnutý trpělivě čekat, dokud Jehova svůj kajícný lid v pravý čas neosvobodí. (verš 21)

Slova zapsaná Jeremjášem nás o Jehovovi učí dvě věci. Zaprvé je pokorný. (Žalm 18:35) Přestože je „vyvýšen v moci“, je ochotný se obrazně řečeno snížit na naši úroveň, aby nám pomohl, když jsme skleslí. (Job 37:23; Žalm 113:5–7) Není to snad povzbudivá myšlenka? Zadruhé Jehova je milosrdný. Je „přichystaný odpouštět“ těm, kdo činí pokání, a znovu jim dát najevo svou náklonnost. (Žalm 86:5) Tyto dvě vlastnosti — pokora a milosrdenství — jdou ruku v ruce.

Můžeme být opravdu vděční, že Jehova není jako lidští vládci, které pýcha činí neústupnými a necitlivými. Nechtěli byste se snad dozvědět více o tomto pokorném Bohu, který je připravený „sklonit se“ ke svým služebníkům, aby je pozdvihl z jejich trápení a dal jim naději?

Doporučené čtení Bible na červen:

◼ Jeremjáš 51–Ezekiel 5

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 14]

Jehova je ochotný se obrazně řečeno snížit na naši úroveň, aby nám pomohl, když jsme skleslí.