2. otázka: Co se se mnou stane, když zemřu?

KDYŽ byl Roman ještě chlapec, jeho dobrý kamarád zahynul při dopravní nehodě. „Jeho smrt pro mě byla hrozný šok,“ vypráví. „Ještě mnoho let potom jsem si říkal, co se s námi asi stane, když zemřeme.“

Proč si klademe tuto otázku?

Zdá se, že lidská smrt není něco přirozeného. Žádný člověk, bez ohledu na to, kolik je mu let, obvykle nechce zemřít. A mnozí se obávají toho, co přijde po smrti.

Jaká je podle některých lidí odpověď?

Mnozí jsou přesvědčeni, že určitá část člověka žije po smrti dál. Věří tomu, že dobří lidé půjdou do nebe, kdežto špatní budou za své hříchy věčně trpět. Další si myslí, že při smrti člověk přestává existovat a nakonec se na něj úplně zapomene.

Co tím vlastně říkají?

Z první odpovědi vyplývá, že člověk ve skutečnosti nezemře. Druhá odpověď naznačuje, že život nemá žádný smysl. Lidé, kteří mají tento názor, možná zaujmou fatalistický postoj „jezme a pijme, neboť zítra máme zemřít“. (1. Korinťanům 15:32)

Co říká Bible?

Bible neučí, že nějaká část člověka přežívá jeho smrt. Bůh podnítil krále Šalomouna, aby napsal: „Živí si totiž uvědomují, že zemřou; ale pokud jde o mrtvé, ti si neuvědomují naprosto nic.“ (Kazatel 9:5) Ti, kdo „si neuvědomují naprosto nic“, vůbec nevědí, co se kolem nich děje. Nic necítí a nic nemohou dělat. Mrtví tedy nemohou živým pomáhat ani škodit.

V protikladu k tomu, o čem jsou mnozí přesvědčeni, Božím záměrem nikdy nebylo, aby lidé umírali. První člověk Adam, kterého Bůh vytvořil, měl vyhlídku, že bude žít na zemi věčně. O smrti se Bůh zmínil pouze tehdy, když mluvil o trestu za neposlušnost. Zakázal Adamovi jíst ovoce z určitého stromu a pak ho varoval, že pokud z něj pojí, určitě zemře. (1. Mojžíšova 2:17) Kdyby Adam s Evou byli poslušní, oni i jejich potomci, kteří by byli věrní Bohu, by žili na zemi věčně.

Adam se však rozhodl, že Boží varování nebude respektovat. Tím, že Boha neposlechl, se dopustil hříchu, a tudíž zemřel. (Římanům 6:23) Žádná Adamova část jeho smrt nepřežila. Naopak, Adam při smrti přestal existovat. Boží rozsudek zněl: „V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nevrátíš do zemské půdy, neboť z ní jsi byl vzat. Jsi totiž prach a do prachu se vrátíš.“ (1. Mojžíšova 3:19) A protože všichni lidé jsou Adamovými potomky, zdědili po něm hřích a smrt. (Římanům 5:12)

Přestože Adam selhal, Bůh svůj záměr zalidnit zemi Adamovými dokonalými potomky splní. (1. Mojžíšova 1:28; Izajáš 55:11) Jehova brzy vrátí život většině těch, kdo zemřeli. O té době apoštol Pavel řekl: „Bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“ (Skutky 24:15)

Když Roman, kterého jsme citovali na začátku článku, studoval Bibli, dozvěděl se, co učí o mrtvých a o Jehovovi Bohu. To, co poznal, ho hluboce ovlivnilo. Přečtěte si jeho vyprávění v článku nazvaném „Bible mění život lidí“.