CO MOŽNÁ NEVÍTE . . .

Proč si lidé v biblických dobách někdy záměrně roztrhli oděvy?

V BIBLI čteme o mnoha situacích, kdy si lidé roztrhli oděvy. V dnešní době se nám to možná zdá zvláštní, ale mezi Židy to mělo svůj význam. Chtěli tím vyjádřit pokoření nebo silné emoce jako zoufalství, zármutek či rozhořčení.

Například Ruben „roztrhl . . . své oděvy“, když chtěl osvobodit svého bratra Josefa a zjistil, že ostatní Josefa mezitím prodali do otroctví. Jejich otec Jákob si „roztrhl přehozy“, protože se domníval, že Josefa sežralo divoké zvíře. (1. Mojž. 37:18–35) Job „roztrhl svůj plášť bez rukávů“, když se dozvěděl, že všechny jeho děti zemřely. (Job 1:18–20) K veleknězi Elimu přiběhl posel „s roztrženými oděvy“ a řekl mu, že Izraelité prohráli bitvu, oba Eliho synové byli zabiti a Filištíni ukořistili truhlu smlouvy. (1. Sam. 4:12–17) Když Josijášovi četli z knihy Zákona a on si uvědomil chyby svého lidu, „roztrhl své oděvy“. (2. Král. 22:8–13)

Velekněz Kaifáš „roztrhl své svrchní oděvy“, protože měl dojem, že se Ježíš při soudním přelíčení rouhá. (Mat. 26:59–66) Rabínská tradice nařizovala, aby si roztrhl oděvy každý, kdo slyší, že se někdo rouhá Božímu jménu. Nějakou dobu po zničení jeruzalémského chrámu ale rabíni zaujali jiný postoj. Stanovili, že „ten, kdo v současnosti slyší, že se někdo rouhá Božímu jménu, si oděvy roztrhnout nemusí, protože by mu z nich zanedlouho zbyly jen cáry“.

To, že si někdo roztrhl oděvy, samozřejmě nemělo v Božích očích žádnou hodnotu, pokud to byl jen formální čin. Právě proto Jehova svému lidu řekl: „Roztrhněte své srdce, a ne své oděvy; a vraťte se [ke mně].“ (Joel 2:13)