Otázky čtenářů

Co znamená spojení dvou holí popsané v 37. kapitole Ezekiela?

Jehova prostřednictvím Ezekiela předpověděl, že až se izraelský národ vrátí do Zaslíbené země, bude opět sjednocený. Toto proroctví zároveň ukazuje, že jednotným lidem budou i Boží služebníci v posledních dnech.

Jehova řekl proroku Ezekielovi, aby si vzal dvě hole. Na jednu měl napsat: „Pro Judu a pro izraelské syny, jeho společníky.“ A na druhou: „Pro Josefa, hůl Efrajimova, a pro celý izraelský dům, jeho společníky.“ V Ezekielově ruce se pak měly stát „jednou holí“. (Ezek. 37:15–17)

Co představuje pojem „Efrajim“? Efrajim byl nejvlivnějším kmenem severního desetikmenného království. Pocházel z něj i první král, který v něm vládl – Jeroboam. (5. Mojž. 33:13, 17; 1. Král. 11:26) Tento kmen tvořili potomci Josefova syna Efrajima. (4. Mojž. 1:32, 33) Josefovi jeho otec Jákob udělil mimořádné požehnání. Proto byla hůl, která měla symbolizovat desetikmenné království, vhodně označena jako „hůl Efrajimova“. V roce 740 př. n. l., tedy dávno před tím, než Ezekiel zaznamenal proroctví o dvou holích, se obyvatelé severního izraelského království dostali do zajetí Asyřanů. (2. Král. 17:6) Většina z nich teď byla rozptýlena po celé Babylonské říši, která Asyrskou říši nahradila.

V roce 607 př. n. l. byli Židé z jižního dvoukmenného království a zřejmě i všichni zbývající ze severního království odvedeni do vyhnanství v Babyloně. Nad těmito dvěma kmeny vládli králové z kmene Juda. K obyvatelům tohoto království patřili i kněží, kteří sloužili v chrámu v Jeruzalémě. (2. Par. 11:13, 14; 34:30) Dvoukmenné království proto bylo vhodně představováno holí „pro Judu“.

Kdy byly tyto dvě symbolické hole spojeny? Došlo k tomu v roce 537 př. n. l., kdy Židé přišli zpátky do Jeruzaléma, aby znovu postavili chrám. Z vyhnanství se společně vrátili někteří Izraelité z dvoukmenného i desetikmenného království a dál už mezi nimi nebylo rozdělení. (Ezek. 37:21, 22) Znovu uctívali Jehovu jednotně. Toto smíření předpověděli také proroci Izajáš a Jeremjáš. (Iz. 11:12, 13; Jer. 31:1, 6, 31)

Co důležitého se z tohoto proroctví dozvídáme o pravém uctívání? Jehova slíbil, že svoje ctitele sjednotí. (Ezek. 37:18, 19) V dnešní době se tento slib plní od roku 1919. Boží lid byl postupně reorganizován a sjednocen. Satanovy snahy trvale ho rozdělit byly zmařeny.

Většina z těch, kdo byli v té době znovu sjednoceni, měla naději, že půjdou do nebe a budou spolu s Ježíšem působit jako králové a kněží. (Zjev. 20:6) Byli jako symbolická hůl „pro Judu“. Jak ale čas plynul, k těmto duchovním Židům se připojovalo stále víc lidí s pozemskou nadějí. (Zech. 8:23) Byli jako hůl „pro Josefa“.

Obě skupiny dnes Jehovovi slouží sjednoceně pod vládou krále Ježíše Krista, který je v proroctví označen jako „můj sluha David“. (Ezek. 37:24, 25) Ježíš se ohledně svých následovníků modlil: „Prosím . . ., aby všichni byli jedno, právě jako ty, Otče, jsi ve spojení se mnou a já ve spojení s tebou.“a (Jan 17:20, 21) Také předpověděl, že malé stádo jeho pomazaných učedníků a „jiné ovce“ se stanou „jedním stádem jednoho pastýře“. (Jan 10:16) A jeho slova se dnes splňují. Mezi Jehovovými ctiteli, kteří mají naději na život v nebi, a těmi, kteří se těší na život na zemi, panuje úžasná jednota.