Rozmnožujme svou radost ve službě Bohu
1 Radost je ovocem Božího svatého ducha a tedy něčím, co potřebujeme. Ježíš byl naplněn Božím duchem a byl proto radostným člověkem, i když to byl „muž určený k bolestem a k tomu, aby se seznámil s nemocí“. (Izaiáš 53:3) Přesto se o něm říká: „Pro radost, jež mu byla předložena, vytrpěl mučednický kůl, pohrdl pohanou a posadil se po pravici Božího trůnu.“ — Žid. 12:2.
2 Ježíš se těšil na službu, kterou pro něj Bůh připravil jako pro krále a velekněze. Měl velkou radost z toho, že se mohl zastávat Božího jména a pomáhat svým učedníkům, aby se s ním podíleli na této radosti. Touto radostí se všechny potupy a příkoří staly jakoby bezvýznamnými. Když napodobujeme Ježíše, můžeme se vypořádat s obtížnými situacemi při kázání dobrého poselství a z příznivých situací se radovat. Vždycky nás podporuje radost z očekávání nového světa a toho, co Jehova pro nás připravil, jestliže oceňujeme dnes množství zdraví a síly, které můžeme používat v jeho službě.
RADOST, KTEROU MŮŽEME MÍT JIŽ NYNÍ
3 Jednou zvláštní radostí, kterou můžeme mít již nyní, je radost z pomoci bratrům, jsou-li nemocní, v nouzi, ve starostech nebo když ztratili svého milovaného člena rodiny. (Gal. 6:10; Jak. 1:27) A je možné něčím nahradit naši radost z toho, když mluvíme s jinými lidmi o dobrém poselství a zvláště když s nimi můžeme studovat Bibli? Nic nás nemůže povzbudit více než skutečnost, že lidé chápou pravdu a začínají měnit svůj život v souladu s požadavky pravého uctívání. Musíme tuto radost sami prožít, abychom ji mohli skutečně ocenit.
4 Když vydáváme svědectví, víme, že se podílíme na nejlepším poselství. Proč se tedy někdy zdá, že svou radost ztrácíme? Protože máme sklon zapomenout, proč kážeme dobré poselství. Když se setkáme s projevem nepřátelství nebo lhostejnosti, měli bychom si vzpomenout na to, že ve spojení s Pánem není žádná práce, kterou děláme, marná — a že ji Jehova nechá konat pro své ospravedlnění a oslavení. (1. Kor. 15:58) Protože nám dal dobré poselství a přikázal nám, abychom je kázali, můžeme být přesvědčeni, že oslavujeme Boha již tím, že kážeme jeho Slovo pravdy. Mnohé zkušenosti ukázaly, že osoby, které často odmítly pravdu, přece nemohly zapomenout, co slyšely. Musely se jí nakonec vážně zabývat a pravda jim přinesla pravou radost a jejich životu dala opravdový smysl.
5 Můžeme mít velkou radost, když budeme dělat to, co nám Bůh přikázal. Budeme šťastni, budeme-li dělat všechno, čeho budeme schopni. Můžeme sice usilovat o to, abychom zlepšili své schopnosti, které jsme obdrželi od Boha, a abychom využívali příležitostí, a přece se můžeme oloupit o radost, když se trvale zneklidňujeme svými slabostmi a nedostatečnostmi. Měli bychom mít stále na mysli, že Bůh nenechává provádět své dílo mocí a silou ani lidskou moudrostí, ale svým duchem. Můžeme dostat tohoto ducha stejně jako i potřebnou moudrost, abychom se mohli vypořádat se svými problémy, budeme-li o ně prosit ve víře. — Luk. 11:13; Jak. 1:5.