Pomáhejme jeden druhému pravidelně sloužit
1 Pravidelná účast na službě je znakem duchovní síly. Je-li však někdo slabý ve víře, ztroskotávají jeho plány, již se mu nic nedaří a potřebuje pomoc.
2 Jehova je v celém svém konání vynikajícím příkladem pravidelnosti. Pravidelně se stará o naše duchovní i hmotné potřeby. (Zjev. 22:2; Mat. 6:11) Již sama naše existence závisí na pravidelnosti, která je patrná v celém jeho stvoření, a i když si to nezasloužíme, on nezapomíná projevovat nám stále lásku. — Jak. 1:17.
3 Jistě si vážíme velice užitku, který pochází z Jehovovy pravidelné činnosti. Tato vděčnost vede k tomu, že si i při svém zaneprázdnění uděláme čas pro pravidelnou službu Jehovovi a že nenecháme uplynout žádný měsíc, aniž se nějakým způsobem podílíme na kázání dobrého poselství a podáváme o něm zprávu.
4 Měli bychom také jeden druhému pomáhat podílet se pravidelně na službě, neboť zprávy ukazují, že v minulém roce se průměrně 2 až 3 zvěstovatelé v každém sboru stali nejprve nepravidelnými a pak dokonce nečinnými. Víš, kteří zvěstovatelé to jsou v tvém sboru? Ještě důležitější však je, abys věděl, jak jim můžeš pomoci. Především mohou starší přebírat vedení v tom, aby je navštívili a případně s sebou vzali služebního pomocníka, který by potom mohl v pomoci pokračovat. Jako jednotlivci máme přece také odpovědnost vzhledem k těm, kteří jsou „nám příbuzní ve víře“! (Gal. 6:10) Povzbuzujeme tě tedy, aby sis pohovořil se staršími a nabídl jim, že navštívíš některé tyto osoby.
5 Často je pouze potřeba, abychom se o ně zajímali a nabídli jim, že je s sebou vezmeme do služby, na dodatečnou návštěvu nebo na biblické studium. To může vést k tomu, že se v nich znovu rozdmýchá radost a láska, kterou měli ve službě dříve. Některým snad musíme pomoci, aby posílili své ocenění pro duchovní věci. Můžeme to udělat tak, že si s nimi pohovoříme o zvlášť přitažlivé látce z publikací Společnosti nebo o zajímavých biblických myšlenkách z krajských nebo oblastních kongresů či o povzbudivých zkušenostech, které jsme slyšeli na shromážděních. Tím je snad povzbudíme, aby pravidelně navštěvovali shromáždění, a to jim může pomoci, aby se účastnili služby.
6 Budeme-li usilovat o to, abychom byli sami pravidelní ve službě a „vždy měli mnoho práce v Pánově díle“, staneme se „pevnými“, „nepohnutelnými“ ve víře. Potom také budeme schopni pomáhat těm, kteří jsou nepravidelní nebo nečinní. Můžeme si být jisti, že naše „usilovná práce ve spojitosti s Pánem není marná“. — 1. Kor. 15:58.