Zachovávejme si vyrovnaný názor na svoji službu
1 Duchovní vyrovnanost je žádoucí křesťanská vlastnost. Ten, kdo ji projevuje, je schopen zvážit, jak je nějaká záležitost závažná, jaký má význam, důležitost nebo hodnotu. Může se tak vyhnout osidlům, extrémním názorům a chybám, které působí nepříznivě na jeho službu pro Jehovu. Duchovní vyrovnanost je výsledkem moudrosti, kterou získáme studiem biblických zásad. (Přísl. 2:10–15; 3:5, 6) Studium a uplatňování nám pomáhá ‚cvičit svou vnímavost, abychom rozlišovali mezi správným a nesprávným‘. (Žid. 5:14) Takový křesťan se snaží ve všem, co dělá, projevovat mírnost, skromnost, trpělivost, sebeovládání, rozlišovací schopnost, věrnost, vytrvalost a spolehlivost. Tím, že obvykle vykonává více, má ve své službě větší radost a je schopen vytrvat i navzdory nesnázím. Každý křesťan by se měl snažit dělat v tomto ohledu pokroky.
DOSÁHNOUT VYROVNANOSTI
2 Někteří z nás jsou tak zapřaženi ve své světské práci, že se mohou účastnit služby jenom zřídka. Jaký je účel světské práce? (1. Tim. 5:8) Jak křesťan dává najevo, že již nemá vyrovnanost? (Luk. 12:18–21) Jaký je správný názor? (Mat. 6:31–33) Jak si může každý křesťan zachovat vyrovnaný názor na světskou práci a na křesťanskou odpovědnost? — 1. Tim. 6:6–8; Žid. 13:5, 15.
3 Současná světská společnost dnes klade značný důraz na zábavu a potěšení. Kdo si nedává pozor, může tím být ovlivněn a začne se těmito věcmi nadměrně zabývat. Je špatné bavit se? (Kazatel 3:12, 13) Jak zjistíme, že jsme v tomto ohledu zašli příliš daleko? (2. Tim. 3:4) Jaké zásady pomáhají křesťanovi v rozhodování, jak by se měl bavit a jak často? — Fil. 4:8; 1. Tim. 4:8; Ef. 5:15, 16; Luk. 8:14.
4 Mnoho křesťanů má problémy ve spojení s duchovními a tělesnými potřebami své rodiny. Otec se snad velmi činně účastní služby, ale jeho děti se naproti tomu nechovají dobře na shromáždění, manželka, která úzkostlivě pečuje o byt, se snad jen nepatrně stará o duchovní potřeby své rodiny. Jaké dvě základní odpovědnosti zde hrají úlohu? (Ef. 6:4; Řím. 10:10) Proč by měly být na jednom z prvních míst duchovní zájmy rodiny? (1. Tim. 3:4, 5; Přísl. 10:1) Jaký užitek má rodina z toho, zachovávají-li si rodiče vyrovnaný názor? — Přísl. 24:3, 4.
5 Čas od času někteří zjišťují, že je těžké z vlastní iniciativy se pravidelně a celým srdcem účastnit služby. Jdou-li tedy do služby cítí, že se k tomu přinutili. Potom snad jsou rozladěni nebo zklamáni, protože mají dojem, že nějak selhali. Je to něco neobvyklého, když má křesťan občas nedostatek potřebné iniciativy, aby vykonal přidělené úkoly? (Gal. 5:17; Řím. 7:19, 20) Selhali jsme, musíme-li se nutit, abychom něco dělali? (1. Kor. 9:16, 26, 27) Naše služba je pro Jehovu přijatelná, jsou-li naše pohnutky správné. (Kol. 3:23, 24) Je vhodné prosit Jehovu o jeho ducha, abychom měli více iniciativy jednat podle jeho vůle. — 1. Jana 5:14.
6 Abychom si tedy zachovali vyrovnaný postoj, musíme o sobě pečlivě uvažovat a neočekávat od sebe ani příliš mnoho ani příliš málo. Vyrovnaný názor projevujeme tehdy, odpovídá-li naše účast na službě našim schopnostem, okolnostem a příležitostem. Neměli bychom se srovnávat s druhými. Zjistíme-li však, že bychom se v tomto ohledu mohli zlepšit, měla by nás naše láska k Jehovovi přimět, abychom udělali příslušné kroky. Potom pocítíme spokojenost a pokoj srdce, protože víme, že se líbíme Jehovovi.