Čiňme dobře mladým
1 Jehova se vždycky staral o sklíčené. (Žalm 146:7–9) V Izraeli učinil zvláštní opatření pro ukřivděné. Boží zákon se mezi jinými zmiňuje také o „chlapcích bez otce“. (2. Mojž. 22:22–24) I když dnes nejsme pod Zákonem, máme jako křesťané odpovědnost uplatňovat zásady tohoto Zákona.
2 V některých sborech jsou mladí, které bychom mohli označit jako „chlapce bez otce“. Mají nevěřící rodiče. Druzí mají sice věřící rodiče, ale ti potřebují pomoc, aby podporovali své děti v duchovním ohledu. V rodinách s více dětmi nemohou rodiče dát vždy každému potřebnou pomoc. Někteří rodiče jsou v pravdě noví, a proto nejsou schopni podporovat své děti duchovně tak, jak by si to přáli. Pod různými tlaky naší doby druzí zjišťují, že je obtížné najít si čas ke studiu se svými dětmi a na vlastní kazatelskou službu. Někteří rodiče by sice chtěli pomáhat svým dětem, pociťují však, že sami potřebují pomoc.
CO MŮŽEŠ DĚLAT?
3 Každý ve sboru by měl vážně přemýšlet o otázce: „Co mohu dělat, abych se mohl postarat o potřebnou pomoc a povzbuzení?“ Bratři mohou čas od času požádat děti a mladé, aby s nimi spolupracovali na jejich bodech programu. Nemohli bychom pro to získat děti a mladé, kteří jsou ve sboru dobrým příkladem? (Sk. 16:1, 2) To také povzbudí ty, kteří nemají tak dobrý způsob vyjadřování jako ostatní. I když si pomoc druhým vyžádá více času, přece jen se vyplatí pozornost, kterou jim věnujeme, i poučování, jež od nás dostanou, protože tito svědomití mladí budou dále růst v pravdě.
4 Rodiče sice mají odpovědnost za to, aby svým dětem pomáhali, ale to neznamená, že druzí nemohou pomáhat spolu s nimi. Mohl bys pozvat děti, kteří si přejí další pomoc, na vaše rodinné studium, do služby nebo k budujícímu oddechu? I v tomto ohledu je vhodné povzbuzení apoštola Pavla: „Rozšiřte se i vy.“ — 2. Kor. 6:11–13.
5 I ti, kteří sami nejsou rodiče, se mohou „rozšířit“ v náklonnosti, kterou projevují mladým. Bude to zřejmé z toho, že s nimi budou trávit čas, vzájemně se s nimi dobře poznají a budou je posilovat a povzbuzovat.
6 Snad můžeš lépe využít čas před shromážděním a po něm a mluvit s dětmi a mladými. Rozhovor s nimi by měl obsahovat více než krátký pozdrav. Jeden starší se ptal mladého chlapce, jak se mu daří. Než však mohl chlapec odpovědět, starší se obrátil na jiného staršího bratra, který s ním chtěl mluvit. Později chlapec přišel ke staršímu a ptal se ho: „Opravdu jsi chtěl vědět, jak se mi daří?“ Starší musel přiznat, že se z této zkušenosti hodně poučil.
7 Každé dítě a každý mladý reaguje kladněji, jestliže ho druzí znají jménem. Mladí jsou také částí sboru a dospělí by se měli snažit získat k nim vřelý vztah. Považují-li mladí dospělé za své přátele, snadněji se k nim přibližují, přijímají radu a dají se vést.
NEZAPOMENUTELNÝ DOJEM
8 Mnoho dospělých si vzpomíná na nějakou zvláštní příhodu z mládí, která je velice povzbudila. Snad dostali přednost účastnit se demonstrace, nebo byli povzbuzeni radou či pochvalou. I dnes můžeme stejně pomoci dětem a mladým, a to zejména když se všichni ve sboru, mladí i starší, vzájemně považují za členy rodiny. Zatímco se dále zajímáme, abychom činili dobře všem našim mladým.