Chovat se řádné jako křesťané
1 Pavel napsal v 1. Korintským 4:9 jsme „divadelní podívanou světu, andělům i lidem“. Jako Jehovovi svědkové pokládáme za přednost, že můžeme čistě a skromně zastupovat svého nebeského Otce. Víme, že druzí často posuzují pravé uctívání podle našeho jednání, naší řeči, našeho účesu a oblečení.
2 Od křesťanů se očekává slušné chování. Naše jednání a náš vnější vzhled jako u Bohu oddaných služebníků by měly být vždy slušné a důstojné. Nebylo by vhodné, aby křesťané v tomto ohledu nebrali ohled na pocity druhých. — Mich. 6:8; 1. Kor. 10:31–33.
3 Jestliže nás druzí pozorují, co vidí? Prozrazuje volba našeho oblečení nedostatek skromnosti? Mohl by být náš vnější vzhled posuzován jako pohoršující nebo vyzývavý? Odrazujeme druhé svým vzhledem nebo chováním? Mohli bychom je tím urážet? Podle zpráv, které jsme dostali, se to skutečně stalo. Mnozí z vás vyjadřují ocenění pro komentáře o slušném křesťanském chování, oblečení a účesu, které až dosud byly uvedeny v publikacích Společnosti.
4 Je skutečně těžké pochopit, proč Boží služebník napodobuje módní pošetilosti, které jsou tak charakteristické pro nemravné vzpurné prvky satanova světa. Proč bychom měli chtít vypadat jako svět a tedy jinak než Jehovův lid, místo abychom vypadali jako Boží služebníci a tedy byli jiní než svět? Komu se chceme zalíbit? Proč si v otázkách oděvu a účesu nevšímat zralých bratrů, kteří mají ve sboru velkou odpovědnost? Proč nenapodobujeme dobrý příklad těchto mužů?
5 Skupina mladých svědků, kteří uplatňovali tuto radu v denním životě, zažila v jedné velké restauraci překvapení. Dověděli se, že starší manželé, kteří pozorovali jejich křesťanské chování, za ně zaplatili účet. Znamenité křesťanské chování a příkladný vnější vzhled této skupiny mladých svědků velice zapůsobily na tyto dva lidi, kteří nejsou Jehovovými svědky.
6 Je tedy důležité, abychom dávali pozor na své oblečení a osobní vzhled. Místo toho, abychom na sebe obraceli nemístnou pozornost svým neslušným chováním a nevhodným oblečením nebo účesem, měli bychom spíše myslet na to, abychom zrcadlili vlastnosti svého velkého stvořitele.
NA SHROMÁŽDĚNÍ
7 Naše chování a náš osobní vzhled na shromážděních by měly obrážet důstojnost, která je spojena s uctíváním Jehovy v jeho domě. Pavel říká v 1. Timoteovi 2:9, 10, že by se ženy měly oblékat „se skromností a zdravou myslí“. I muži by měli chtít dbát na tuto zásadu. Kdo nedbá na tuto radu, neprojevuje úctu před křesťanskými shromážděními, včetně sborového studia knihy, schůzky rady starších atd.
8 Někteří mají potíže s tím, aby přišli včas na shromáždění. Někdy přicházejí pozdě kvůli nějakým nevyhnutelným okolnostem. Naše láska k pravdě a k našim bratrům by nás však měla podněcovat k tomu, abychom na shromáždění chodili dříve, je-li to možné, a pěstovali s druhými povzbudivé křesťanské společenství. Často to závisí jen na našem plánování.
NASLOUCHAT A UČIT SE
9 Každý z nás má odpovědnost za to, aby na shromáždění naslouchal a učil se. (Luk. 8:18) Chceme mít ze shromáždění největší užitek, protože látka pochází od „věrného a rozvážného otroka“ a slouží k naší duchovní posile. (Mat. 24:45–47) Rodiče jsou odpovědni za to, že jejich děti naslouchají a učí se. Možná, že k tomu, jak na shromáždění naslouchají a zda se něco naučí, je rozhodující, kde sedí. Sedají si vedle těch, kteří jim budou pomáhat, aby se soustředily? Shromáždění není dobou pro jídlo nebo hru.
10 Starší a služební pomocníci mohou dávat dobrý příklad tím, že při shromáždění naslouchají a nestarají se o nějaké jiné odpovědnosti. I v kazatelské službě chceme ukázat svým jednáním a svým vnějším vzhledem, že uplatňujeme křesťanské zásady a že všechno činíme z lásky k Bohu, ke Kristu a k našim bratrům. To bude v souladu se slovy apoštola Pavla, který řekl, že určité věci napsal proto, aby čtenář věděl, jak se má „chovat v Boží domácnosti“, „kterou je sbor živého Boha, sloup a opora pravdy“. — 1. Tim. 3:14, 15