Používejme svou schopnost vyučovat
1 Ježíš byl známý jako kazatel dobrého poselství. (Luk. 8:1) Ale častěji se ho lidé dotazovali a obraceli se k němu jako k učiteli. (Mat. 8:19; 9:11) Jak ukazuje inspirovaná zpráva, „zástupy žasly nad jeho způsobem vyučování“ a „obcházel po vesnicích v okolí a vyučoval“. — Mat. 7:28; Mar. 6:6.
2 Podobně i apoštolové byli učiteli. Pavel si zvykl rozmlouvat s lidmi tak, že to, co je učil, jim vysvětloval a dokazoval z Písma. (Sk. 17:2, 3) Všude vydával svědectví o Božím království a přesvědčivě mluvil o Ježíšovi. (Sk. 28:23) Co můžeme dělat my, abychom zlepšili svou schopnost vyučovat ve službě?
BUĎ PŘIZPŮSOBIVÝ
3 Ve službě se setkáváme s lidmi různého původu a různých zájmů. Někteří doznávají, že věří v Bibli, druzí ne. Musíme své poselství přizpůsobit jednotlivým lidem. Co dělal Ježíš, když mluvil s mužem „zběhlým v Zákoně“? Ten muž se Ježíše ptal: „Učiteli, co mám udělat, abych zdědil věčný život?“ Ježíš mu odpověděl: „Co je napsáno v Zákoně? Jak čteš?“ (Luk. 10:25–28) Ježíš uznával, že ten muž je „zběhlý v Zákoně“, a ve své odpovědi k tomu přihlížel.
4 Když Pavel kázal na Areopagu, bral v úvahu, že mluví k pohanům, kteří vědí málo nebo vůbec nic o Hebrejských písmech a o Ježíši Kristu. Podle toho jim ty věci vysvětloval. (Sk. 17:22–34) Podobně musíme také uvažovat i my, o čem máme s lidmi hovořit. Jestliže mluvíme s mladým člověkem, měli bychom mu vysvětlovat věci tak, aby je chápal. Mluvíme-li s někým, kdo Bibli čte, musíme se přizpůsobit situaci tak, jako to udělal Ježíš při rozhovoru s mužem „zběhlým v Zákoně“. Protože žádný člověk není stejný jako druzí, budeme předkládat poselství pokaždé také trochu jinak. Co můžeme ještě jiného dělat, abychom ve službě účinně vyučovali?
SNAŽÍME SE S LIDMI UVAŽOVAT
5 S lidmi uvažovat znamená, že předkládáme poselství tak, abychom jim pomohli pochopit a přijmout naše závěry. To vyžaduje, abychom myšlenky důkladně vysvětlili, aby onen člověk nejen něčemu naslouchal, ale aby také mohl pochopit, že to, co mu předkládáme, je rozumné. Jak můžeme své myšlenky účinně vysvětlit?
6 Jestliže se někdo ptá „proč“, pak by chtěl vědět důvod. Každý má právo zeptat se, proč ho oslovujeme, proč je naše poselství tak naléhavé a proč my mu věříme. Měli bychom si tedy položit tyto otázky, když se připravujeme na službu. Například náš současný námět k rozmluvě zní: „Jasná budoucnost pro lidstvo“. Mohli bychom si položit otázky: „Proč mluvíme s lidmi o tomto námětu? Proč Bůh připravil tuto budoucnost? Proč jsme si tak jisti, že se to stane? Proč věříme tomu, co je napsáno v Žalmu 37? A budeme-li používat další biblické texty, proč je budeme číst?“
7 Známe-li odpovědi na tyto otázky, budeme je také moci předložit lidem, aby získali porozumění. Mysli na to, že i Pavel vysvětloval Písmo ‚dokazováním‘. — Sk. 17:3.
8 Velice užitečné jsou vhodné otázky a znázornění. Přimějí lidi k přemýšlení o pravdách a pomáhají jim, aby rozvíjeli ocenění, které vychází ze srdce. Když čteme biblické texty, měli bychom zvláště dávat pozor na správné zdůraznění klíčových slov. To posluchačům pomáhá, aby uvažovali o tom, co čteme. K tomu najdeme vynikající rady v knize „Příručka“, ve studiích 10, 15, 25, 31 a 34. (Přečti některé rady z knihy „Příručka“.) Udělej si čas na uvažování o těchto radách a uváděj je do praxe ve službě.
9 Naše odpovědnost vyučovat lidi všemu, co Ježíš přikázal, by nás měla pobízet, abychom vážně přemýšleli o potřebě ‚dávat neustále pozor na sebe a na své vyučování‘. (1. Tim. 4:16) Naučit se vyučovat vyžaduje od nás čas a úsilí. Pavel napsal Timoteovi, že ti, kteří tvrdě pracují slovem a vyučováním, mají být „považováni za hodné dvojnásobné cti“. (1. Tim. 5:17) Neváhej tedy požádat o pomoc starší a jiné schopné zvěstovatele. Neustále se modleme o to, aby nám Jehova žehnal, když se dále věnujeme „vyučování“. — 1. Tim. 4:13.