Čiňme nezbytné věci, abychom se líbili Bohu
1 Pro nás je nejdůležitější, abychom se líbili Jehovovi, protože „Jehova nachází zalíbení v těch, kteří se ho bojí“. (Žalm 147:11) Stejně jako Enoch toužíme líbit se Bohu. (Hebr. 11:5) Musíme však dělat některé nezbytné věci. V souladu s božským příkazem zaznamenaným ve Skutcích apoštolů 15:28, 29 k nim patří ‚zdržovat se krve‘. O této záležitosti se v některých zemích hovořilo na oblastních sjezdech 1987 „Důvěřuj v Jehovu“.
2 Dostane-li se člověk do nemocnice, a to zejména za nepředvídané situace, mohou vyvstat okolnosti, které těžce vyzkoušejí jeho víru a ryzost. Bratři tam byli nabádáni se předem připravit, aby snížili problémy, které snad vyvstanou. Velice důležitý předběžný krok je ten, aby se ujistili, že osobní lékař je pokud možno předem a osobně informován o nezvratném stanovisku pacienta v otázce krve.
3 Zprávy ukazují, že někteří se nesnažili hovořit se svým lékařem dříve, než nastala naléhavá situace. I když možná řekli svému lékaři, že jsou svědkové Jehovovi, nevysvětlili mu jasně svůj postoj k užívání krve a neujistili se o tom, zda bude respektovat jejich přání. Rada tedy zněla: Jestliže jsi se svým lékařem dosud nehovořil o této záležitosti, měl bys to zavčas udělat.
4 Na oblastním sjezdu „Důvěřuj v Jehovu“ byly předloženy praktické podněty k tomu, o čem by se mělo s lékařem hovořit, i způsob, jak by se mu to mělo podat. Bylo tam zdůrazněno, že je nezbytné projevovat ohled k postavení lékařů, nestavět se do odporu k nim ani neprojevovat nadřazený postoj. Takový negativní přístup by byl nemoudrý a nepřispíval by k dosažení cíle. Na rozdíl od svého lékaře jsme snad odborníky na Boží slovo, ale jeho bychom si měli vážit jako odborníka v lékařském oboru. (1. Petra 2:17) V souvislosti se svým postojem ke krvi nehovoř s lékaři o osobních názorech na výživu nebo o nelékařských léčebných postupech. Tvé osobní názory na tyto záležitosti by mohly způsobit, že by přehlédli, že tvůj postoj k používání krve je především opřen o Bibli.
5 Při návštěvě u svého lékaře ve vážné záležitosti, jakou je třeba operace, uvaž, kdy bys mu stručně řekl něco velice důležitého v souvislosti se zdravotními důvody své návštěvy u něj. Pak lze předložit několik následujících myšlenek. Na sjezdu „Důvěřuj v Jehovu“ se doporučilo přítomným: 1. Vážíš si lékařovy odborné zkušenosti a máš k němu jako ke svému lékaři dobrý vztah. 2. Máš své pevné přesvědčení, které by on měl znát. 3. Z náboženských důvodů naprosto nemůžeš přijmout transfúzi krve ani v naléhavé situaci. 4. Uvědomuješ si, že to může působit komplikace, ale nemůžeš změnit své morální stanovisko. Doufáš, že ti v těchto mezích poskytne to nejlepší léčení, tak jak to činí mnozí lékaři. 5. To se vztahuje i na další lékaře, kteří by tě případně ošetřovali. 6. Přijímáš jakékoli riziko související s odmítnutím transfúze krve a oceníš, když tvůj postoj bude zaznamenán do lékařských zpráv. 7. Vážíš si toho, že máš příležitost vysvětlit svůj postoj, který je pro tebe velice důležitý teď i v budoucnosti. Těchto sedm bodů bys měl předložit krátce, ne hádavě, ale vážně a s oceněním, že jsi vyslechnut.
6 Na závěr sjezdového programu zaznělo, jak ukazují zkušenosti, že takové prozřetelné snahy vytvořit si s lékaři dobré vztahy a jasně je informovat o svém postoji velice pomáhají, dojde-li k mimořádné okolnosti. Předložíš-li svůj zásadní postoj rozumně a s úctou, tvůj lékař tě bude pravděpodobně chápat a bude s tebou spolupracovat. Přizpůsobujeme-li se Jehovovým přikázáním, bude se to Bohu líbit a bude nám nadále žehnat.