Věčný život — Náš cíl
1 Tisíce lidí, které Ježíš učil, byly svědky jeho zázraků. Při jedné příležitosti se před ním rozložil zástup. Ježíš poděkoval a pak jej nasytil hojností chleba a ryb. Bylo to asi pět tisíců mužů, když nepočítáme ženy a děti. Ježíš sice bral ohled na tělesné potřeby lidí, ale především se soustředil na jejich duchovní potřeby. Druhý den tedy řekl zástupu: „Pracujte ne pro pokrm, který pomíjí, ale pro pokrm, který zůstává k věčnému životu.“ — Jan 6:27.
2 Jako praví křesťané se chceme řídit Ježíšovou radou a pracovat pro věčný duchovní užitek. Znamená to dávat hmotné záležitosti na to místo, které jim patří, a za svůj prvořadý cíl považovat konání Boží vůle. Proto napodobujeme Ježíše a vyvíjíme veškeré rozumné úsilí, abychom se dělili o pravdu s druhými a pomáhali jim vážit si duchovních věcí a mít za cíl věčný život.
3 Abychom se účinně dělili o dobré poselství s druhými, musíme se dobře připravit. Vyžaduje to ovšem přípravu předem. Známe dobře Námět k rozmluvě a jsme schopni použít poutavé myšlenky z naší literatury? Naše duchovní smýšlení vzroste, čteme-li vždy podle daného rozvrhu určitou část Bible a každý den denní text. Tak si osvojíme mnoho dobrých myšlenek, o nichž můžeme mluvit ve službě. — Srovnej Jeremjáše 20:9.
4 V listopadu se můžeš snažit, aby sis vytvářel příležitost pro práci s různými zvěstovateli. Tak se můžeš více seznámit a spřátelit s druhými. Také uvidíš, jak jiní předkládají dobré poselství, o což přicházíš, když spolupracuješ stále s tímtéž zvěstovatelem. Ano, naším cílem je věrně sloužit Jehovovi s ohledem na věčný život. Ať se v naší činnosti, jíž podněcujeme druhé k lásce a ke znamenitým skutkům, zrcadlí ocenění pro duchovní věci. — Hebr. 10:24.