Co je tvým zvykem?
1 Křesťanská shromáždění jsou základní součástí našeho uctívání. Apoštol Pavel nás vhodně vyzývá, abychom neopouštěli své shromažďování, „jak někteří mají ve zvyku“. — Hebr. 10:25.
2 Máš podobný postoj ke společenství se svými bratry na křesťanských shromážděních? Jaký zvyk dáváš v tomto ohledu najevo? Navštěvuješ pravidelně všechna shromáždění, i sborové studium knihy? Nebo zjišťuješ, že obvykle shromáždění vynecháváš? Jaké místo ve tvém životě má shromáždění? Povzbuzuješ druhé, aby chodili na shromáždění pravidelně? Povzbuzuješ návštěvníky Památné slavnosti, aby pravidelně navštěvovali shromáždění?
3 Ať je náš denní život jakýkoli, neměli bychom podceňovat Pavlovu radu. I když je pochopitelné, že křesťan čas od času vynechá shromáždění proto, že je nemocný nebo kvůli jiným okolnostem, které nemůže ovlivnit, určitě by to nemělo být jeho zvykem. (Řím. 2:21) Křesťan má mnoho povinností, k nimž snad patří i řada teokratických činností, a proto se musí ujistit o důležitějších věcech. (Fil. 1:10) Shromáždění patří mezi důležitější věci pro křesťana a jsou podstatná pro naše duchovní blaho.
NAVZÁJEM SE POVZBUZOVAT
4 Když Pavel psal Římanům, řekl, že je touží vidět. Proč? Aby jim předal nějaký duchovní dar, aby „byli upevněni“. (Řím. 1:11) Nespokojil se s tím, že jim jen poslal dopis, aby si přečetli v něm napsané informace, ale cítil, že společenství je důležité, ano, nezbytné, protože dále pokračoval: „Aby byla . . . vzájemná výměna povzbuzení“, nebo jak to vyjadřuje Bible s odkazy: „Abychom se společně povzbudili.“ (Řím. 1:12) I apoštol Pavel uznával potřebu povzbuzení prostřednictvím křesťanského společenství.
5 Podobně bychom se i my měli na našich shromážděních podněcovat k lásce a ke znamenitým skutkům. Přátelský úsměv a vřelý pozdrav může na druhé působit pozitivně. Budující komentáře, dobře připravené části programu, sledování duchovního pokroku druhých a to, že jsme na shromážděních mezi svými bratry, může být velice povzbuzující. I když jsme na konci dne velmi unavení, obvykle zjišťujeme, že se po návštěvě shromáždění cítíme mnohem lépe. Křesťanské přátelství a láska, kterou nám vyjadřují naši bratři, nás povzbuzují, abychom ‚s vytrvalostí běželi závod, který je nám předložen‘. (Hebr. 12:1) Když nasloucháme Božímu slovu, můžeme být připraveni na to, abychom se bez kolísání drželi veřejného prohlašování své naděje. Opravdu, z toho, že jsme na shromáždění, vyplývá mnoho požehnání.
6 Nyní jako nikdy předtím se musíme pevně držet své víry a podněcovat druhé k lásce a ke znamenitým skutkům. Musíme se pilně snažit o návštěvu všech sborových shromáždění. Nechceme upadnout do zvyku či návyku opouštět své shromažďování. Měli bychom se svědomitě snažit povzbuzovat druhé, i návštěvníky Památné slavnosti, a pomáhat jim pravidelně chodit na shromáždění. Tak budeme projevovat svou lásku k bližním a své ocenění pro křesťanská shromáždění.