Přijímáme odpovědnost konat dobro druhým
1 Apoštol Pavel nabádal křesťany v prvním století: „Nezapomínejte konat dobro a dělit se o věci s jinými.“ (Hebr. 13:16) Ti při svém úsilí pomáhat bratrům i za nepříznivých okolností posilovali svou lásku k Bohu i k sobě navzájem. (Jan 13:35) I my jsme povzbuzováni, abychom konali dobro a dělili se s druhými.
2 Jehova proto učinil opatření, abychom byli dobře duchovně živeni a vyzbrojováni. V každé Strážné věži a v Probuďte se! dostáváme velké množství informací. Máme velkou radost, když si přečteme každý časopis ihned, jak ho dostaneme. Když rozjímáme o biblických myšlenkách, uvědomíme si, co můžeme použít v kazatelské službě i při rozhovorech s druhými. Podobně můžeme vykupovat čas pro přípravu na všechna shromáždění, zejména na studium Strážné věže. Osobní studium Božího slova nám pomáhá rozvíjet „Kristovu mysl“ a umožňuje nám předávat lidem, s nimiž se setkáváme, to, co je příjemné. — 1. Kor. 2:14–16; Žalm 19:14.
3 Odpovědnosti, které stojí za to přijmout: Všichni, kteří milujeme Jehovu, mu oddáváme svůj život. Když přijímáme odpovědnosti spojené s oddaností, dáváme tím najevo, že jsme na Jehovově straně a oddělili jsme se od Satanova světa i od jeho ohavných způsobů. Napodobujeme vzor, který zanechal Kristus, a tak dáváme výborný příklad druhým. (1. Petra 2:21) Programy krajských sjezdů, například program připravovaný pro služební rok 1992 s námětem „Nést svůj vlastní náklad odpovědnosti“, nás povzbuzují, abychom žili podle své oddanosti.
4 Pravidelná účast na sborových shromážděních nám umožňuje vzájemně se dělit o povzbudivé myšlenky. Z osobního studia a z přípravy na shromáždění získáváme mnoho hodnotných informací, o něž se můžeme dělit s druhými. Projevováním vřelého osobního zájmu o druhé podporujeme přátelskou rodinnou atmosféru. Když se vyjadřujeme na shromážděních, dáváme najevo, že opravdu souhlasíme se slovy apoštola Pavla zaznamenanými v Hebrejcům 10:24, 25 a přijímáme odpovědnost povzbuzovat druhé.
5 Usilujte o dodatečné odpovědnosti: Mohli bychom v průběhu služebního roku 1992 usilovat o dodatečné odpovědnosti, například o pomocnou nebo o pravidelnou průkopnickou službu? Proč nezaměřit svou pozornost spíše na větší příležitosti, jak se podílet na žňovém díle, než klást zbytečný důraz na určený počet hodin? (Jan 4:35, 36) Pravidelná spolupráce s jinými schopnými zvěstovateli a průkopníky nám pomůže ke zlepšení, pokud jde o naši obratnost ve službě. Zvýšený počet pomocných průkopníků také slouží jako zdravý impuls pro sbor. Jestliže je to možné, proč se nepřihlásit jako pravidelní průkopníci nebo si neuspořádat záležitosti tak, abychom v tomto roce sloužili jako pomocní průkopníci pravidelně, nebo pokud možno co nejčastěji?
6 Způsobilí oddaní a pokřtění muži se ochotně ujímají větších odpovědností ve sboru. (1. Tim. 3:1–10, 12, 13) Všichni můžeme dávat najevo svou ochotu sloužit promyšlenými komentáři na shromážděních, účastí ve škole teokratické služby i tím, že přijímáme úkoly na služebním shromáždění, například demonstrace nebo účast na jiné části programu. Také děti mohou být příkladné v tom, jak se podílejí na programu, i svým chováním v sále království. Mohou pomáhat při práci, když studijní skupina, s níž jsou spojeny, má za úkol úklid sálu království, nebo mohou dělat něco podobného.
7 Ježíš vyjádřil svou ochotu přijmout odpovědnost a konat druhým dobro, když prohlásil: „Chci.“ (Luk. 5:12, 13) I my se můžeme řídit jeho příkladem a povzbuzovat a pomáhat svým bratrům, zájemcům a upřímným lidem, s nimiž se setkáme ve svědecké službě, aby pravidelně pěstovali společenství s Jehovovou organizací. Přijímáme-li odpovědnost, abychom ‚konali dobro všem‘, vyžaduje to od nás rozhodné úsilí a možná i osobní oběti. (Gal. 6:10) Když však vidíme, kolik dobrého se vykonalo, můžeme souhlasit s Pavlovými slovy: „Takové oběti se Bohu líbí.“ — Hebr. 13:16.