Povzbuzujme se navzájem
1 Žijeme v „kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat“, a proto každý z nás potřebuje povzbuzení. (2. Tim. 3:1) Pavel si tuto potřebu jasně uvědomoval už ve své době, a když se setkal se svými bratry, vždy toho využil k ‚vzájemné výměně povzbuzení‘. Vybízel své bratry, aby ‚usilovali o věci, které jsou k vzájemnému budování‘. (Řím. 1:11, 12; 14:19) Toto úsilí bylo úspěšné, a tak byli ‚učedníci posilováni a povzbuzováni, aby zůstali ve víře‘. (Sk. 14:22) Také dnes velice potřebujeme takové povzbuzení.
2 Můžeme druhé lidi budovat tím, co říkáme. Pokud budou naše slova vhodně vyřčena, mohou být „jako zlatá jablka v stříbrných řezbách“. (Přísl. 25:11) Jestliže se na shromážděních účastníme programu, ‚povzbuzujeme jeden druhého‘. (Hebr. 10:25) Jazyk může být použit konstruktivně, když vyprávíme různé příhody, když někoho chválíme nebo když mluvíme o duchovních věcech. Takové prospěšné používání jazyka ‚je dobré k budování a předává posluchačům to, co je příznivé‘. (Ef. 4:29)
3 Mluvme o budujících věcech: V dopise Filipanům 4:8 dal Pavel užitečné pokyny ohledně naší mluvy. Řekl, že bychom měli uvažovat o všem, co je pravé, co si zasluhuje vážný zájem, co je spravedlivé, cudné, hodné lásky, o čem se dobře mluví, co je ctnostné a chvályhodné. Pokud je to, co říkáme, založeno na Bibli, můžeme si být vždy jisti, že jsou to pravá slova a že z nich druzí budou mít užitek. (Jan 17:17) Vážný zájem si zasluhuje naše křesťanské zasvěcení, věci, které se učíme na křesťanských shromážděních, způsob, jakým se snažíme dovršit svou službu a podobné věci. Povzbudivé rozhovory o Božích měřítkách a zásadách nám určitě pomohou ‚zmoudřet k záchraně‘. (2. Tim. 3:15) Můžeme mluvit o tom, jak si vážíme slušného chování lidí, kteří patří k Jehovově čisté organizaci. Mohli bychom vyzvednout některé láskyplné skutky našich laskavých bratrů. (Jan 13:34, 35) Mezi věci, o kterých se dobře mluví, patří i prospěšné křesťanské vlastnosti, kterých jsme si povšimli u našich křesťanských bratrů, například víru, radost, pokoj a shovívavost. Rozhovor o takových ctnostných a chvályhodných věcech je ‚dobrý k budování‘ druhých lidí. (Řím. 15:2)
4 Každý den se setkáváme s úzkostnými starostmi tohoto světa. Jak je to osvěživé, dát tyto věci stranou a těšit se z láskyplného společenství s našimi bratry! Drahocenný čas, který můžeme trávit společně, bychom měli střežit jako poklad. Jestliže budeme vždy jednat a mluvit povzbudivě, budou o nás moci druzí oprávněně říci: „Občerstvili mého . . . ducha.“ (1. Kor. 16:18)