Ochotně se nabídněme pro každé dobré dílo

¹ V jedné světské publikaci bylo o svědcích Jehovových řečeno: „Bylo by obtížné najít členy nějaké jiné skupiny, kteří by pracovali ve svém náboženství tak pilně jako svědkové.“ Proč svědkové Jehovovi pracují tak usilovně a ochotně?

² Jedním z důvodů je to, že mají pocit naléhavosti. Ježíš si uvědomoval, že má pro dokončení své práce na zemi omezený čas. (Jan 9:4) Zatímco tento oslavený Boží Syn dnes ‚podmaňuje uprostřed svých nepřátel‘, členové Jehovova lidu jsou si vědomi toho, že jejich čas pro duchovní práci je omezen. Proto se ochotně nabízejí k posvátné službě. (Žalm 110:1–3) K dokončení žně je zapotřebí ještě více dělníků, a proto v tomto díle nelze polevovat. (Mat. 9:37, 38) Boží lid se tedy snaží napodobovat Ježíše, který byl dokonalým vzorem ochoty a píle. (Jan 5:17)

³ Dalším důvodem, proč svědkové Jehovovi pracují pro Jehovu celou duší, je to, že se jejich celosvětová organizace liší od všech ostatních organizací. Pro světské náboženské organizace je typické, že od svých stoupenců vyžadují pouze minimální čas a úsilí. Pokud náboženské přesvědčení vůbec nějak ovlivňuje každodenní život těchto lidí, jejich jednání s druhými a jejich životní cíle, pak je to ovlivnění jen malé. Chybí jim motivace, která plyne z pravé víry, a proto vyžadují od svých pastýřů, aby k nim ‚mluvili hladké věci‘ a ujišťovali je o tom, že jejich symbolické úsilí je dostatečné. (Iz. 30:10) A duchovenstvo jim jejich přání plní tím, že jim ‚lechtá uši‘, a tak podporuje netečnost a duchovní lenost. (2. Tim. 4:3)

⁴ Svědkové Jehovovi jsou však naprosto jiní! Vše, co souvisí s naším uctíváním Boha, od nás vyžaduje úsilí, námahu a práci. Denně a v každém druhu činnosti uplatňujeme to, čemu věříme. Pravda nám sice působí velkou radost, ale máme-li plnit všechny její požadavky, musíme vést „velký boj“. (Srovnej 1. Tesaloničanům 2:2.) Většinu lidí plně zaměstnávají všední povinnosti. My však nepřipouštíme, aby nám tyto starosti zabránily dávat zájmy Království na první místo. (Mat. 6:33)

⁵ Naše úkoly ve službě Jehovovi jsou tak naléhavé a prospěšné, že nás to podněcuje, abychom si ‚vykupovali čas‘ a ještě lépe ho využívali na duchovní záležitosti. (Ef. 5:16) Tím nejsilnějším podnětem k tomu, abychom vytrvale tvrdě pracovali, je to, že naše zbožná oddanost a ochotný duch se líbí Jehovovi. Nyní nám Bůh bohatě žehná, máme krásné vyhlídky do budoucnosti, a proto jsme rozhodnuti ‚tvrdě pracovat a namáhat se‘ pro zájmy Království. (1. Tim. 4:10)

⁶ Oddanost a obětavost: Pro většinu lidí je dnes uspokojování hmotných potřeb a zájmů důležitější než cokoli jiného. Domnívají se, že je docela v pořádku, když se člověk zaměřuje na to, co bude jíst a pít a co si oblékne. (Mat. 6:31) Nespokojují se s pouhými nezbytnostmi. Motivuje je spíše snaha plně si užít života a ‚uložit si mnoho dobrých věcí na mnoho let; pohovět si, jíst, pít, těšit se‘. (Luk. 12:19) Typický člen nějaké církve má pocit, že když od něho bude jeho náboženství vyžadovat nějaké vypětí, bude to zásah do jeho osobních práv. Představa, že by měl upustit od hmotařských cílů nebo se po hmotné stránce alespoň omezit, že by se měl něčeho příjemného vzdát, je mu přímo odporná. Pro člověka, který se ve svém uvažování zaměřuje na sebe, je představa, že by si vypěstoval obětavost, nerealistická a nepraktická.

⁷ My ale smýšlíme jinak. Boží slovo pozvedlo naše uvažování do jiné roviny, takže naše myšlenky nejsou lidské, ale Boží. (Iz. 55:8, 9) Naše životní cíle se neváží k hmotným věcem. Ospravedlnění Jehovovy svrchovanosti, posvěcení jeho jména — to jsou nejdůležitější problémy v celém vesmíru. Mají tak velký význam, že v porovnání s nimi jsou pro Boha všechny národy „jako něco neexistujícího“. (Iz. 40:17) Veškeré naše snahy, které neberou zřetel na Boží vůli, musí Bůh považovat za pošetilost. (1. Kor. 3:19)

⁸ Některé hmotné věci jsou potřebné či užitečné k tomu, abychom mohli vykonávat činnosti související se zájmy Království. Uvědomujeme si však, že žádná z nich nepatří k ‚důležitějším věcem‘. (Fil. 1:10) Jednáme proto podle slov zapsaných v 1. Timoteovi 6:8, omezujeme se v oblasti hmotných zájmů a moudře se snažíme zaměřovat své srdce na to, „co není vidět“ a „je věčné“. (2. Kor. 4:18)

⁹ Čím více se naše myšlenky podobají Božím myšlenkám, tím méně si děláme úzkostné starosti o hmotné věci. Když rozjímáme o tom, co pro nás již Jehova udělal, a o tom, jaké úžasné požehnání nám slíbil, jsme ochotni přinést jakoukoli oběť, kterou od nás žádá. (Mar. 10:29, 30) Vděčíme mu dokonce za svůj život. Nebýt jeho milosrdenství a lásky, netěšili bychom se nyní ze života a neměli bychom před sebou naprosto žádnou budoucnost. Pociťujeme nutnost dát se mu k dispozici, protože vše, co ve službě pro něho děláme, je pouze tím, ‚co máme dělat‘. (Luk. 17:10) Ať od nás Jehova žádá jakoukoli oběť, s radostí ji přineseme, protože víme, že budeme ‚štědře sklízet‘. (2. Kor. 9:6, 7)

¹⁰ Dnes je zapotřebí ochotných dělníků: Křesťanský sbor již v samotných počátcích své existence vstoupil do období usilovné činnosti. Před pádem Jeruzaléma, k němuž došlo v roce 70 n. l., bylo nutné vydat zevrubné svědectví. Během tohoto období byli Ježíšovi učedníci ‚důkladně zaměstnáni slovem‘. (Sk. 18:5) Rychlý rozmach díla si vynutil školení nových evangelistů a pomoc zkušených pastýřů. Bylo zapotřebí mužů, kteří byli zkušení v jednání se světskými úřady, i takových schopných křesťanů, kteří mohli dohlížet na pořádání sbírek a rozdělování hmotných věcí. (Sk. 6:1–6; Ef. 4:11) Několik z nich sloužilo v takovém postavení, že je ostatní často viděli, většina ale zůstávala v zákulisí. Všichni se však ‚silně namáhali‘ a z celého srdce jeden s druhým spolupracovali, aby se dílo podařilo. (Luk. 13:24)

¹¹ V následujících staletích bylo v celosvětovém měřítku poměrně málo potřebné usilovně pracovat pro Království. Zato když se Ježíš ujal královské moci v roce 1914, nastalo velké oživení této činnosti. Zprvu si málokdo představoval, že si zájmy Království vyžádají tak mnoho dělníků a že bude nutné zapojit do díla miliony ochotných lidí po celém světě.

¹² Dnes se tato organizace intenzívně zabývá mnoha rozmanitými projekty, které nás plně zaměstnávají. Práce pro zájmy Království postupuje nesmírně rychle kupředu. Žijeme v naléhavé době, a to nás podněcuje k tomu, abychom se ve svém díle namáhali a využívali všechny prostředky, které máme k dispozici. Rychle se blíží konec celého ničemného systému věcí a očekáváme, že v příštích dnech nás čeká ještě intenzívnější práce! Od každého služebníka zasvěceného Jehovovi se nyní žádá, aby se v tomto naléhavém shromažďovacím díle dal ochotně k dispozici!

¹³ Co je potřebné udělat? Můžeme popravdě říci, že v ‚Pánově díle je hojnost práce‘. (1. Kor. 15:58) V mnoha obvodech je již úroda zralá, ale dělníků je málo. Jsme vybízeni, abychom obvody propracovávali pečlivěji, ale také abychom šli sloužit tam, kde je to více potřeba.

¹⁴ Je chvályhodné, že se svědkové po celém světě ochotně nabízejí k tomu, že se budou podílet na různých druzích činnosti. Mezi tyto činnosti patří například dobrovolná práce na stavbách objektů, v nichž má být uctíván Bůh, služba na sjezdech, poskytování humanitární pomoci v případech, kdy dojde k nějakému neštěstí, ale také pravidelný úklid sálu Království. Pokud jde o úklid sálu Království, je důležité dbát na to, abychom po každém shromáždění zanechali sál čistý a uklizený. Když budeme plnit i takové úkoly, které se snad zdají podřadné, projevíme tím, že správně chápeme Ježíšova slova u Lukáše 16:10: „Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i v mnohém, a kdo je nespravedlivý v nejmenším, je nespravedlivý i v mnohém.“

■ Podporujme sborovou činnost: Každý sbor je součástí celé organizace a dostává pokyny od „věrného a rozvážného otroka“, je však tvořen jednotlivými zvěstovateli Království. (Mat. 24:45) To, jakých výsledků sbor dosahuje, do značné míry závisí na tom, kolik toho jsou tito zvěstovatelé ochotni udělat. Sbor se zaměřuje na to, aby se na jeho území kázala dobrá zpráva, aby byli činěni učedníci, a ti aby pak byli duchovně upevňováni. Každý z nás může mít na této činnosti svůj podíl. Můžeme si dávat cíle v souvislosti s osobním studiem, s dobrými komentáři na shromážděních a s poskytováním pomoci členům sboru, kteří takovou pomoc potřebují. V těchto ohledech máme mnoho vynikajících příležitostí projevit svou ochotu sloužit.

■ Spolupracujme se jmenovanými dozorci: Dozor nad každým sborem svěřil Jehova jmenovaným starším. (Sk. 20:28) Tito muži usilovali o to, aby byli pro takovou výsadu způsobilí. (1. Tim. 3:1) Prakticky každý bratr ve sboru má určité předpoklady k tomu, aby byl způsobilý pro ještě zodpovědnější práci. Mnozí bratři procházejí duchovním vývojem a potřebují vedení a láskyplnou pomoc sborových starších. Měli by pilně studovat Bibli a naše publikace. Svou ochotu mohou dát najevo tím, že se podřizují starším, kteří byli jmenováni prostřednictvím svatého ducha; mohou napodobovat jejich víru a pěstovat vlastnosti, které se od dozorců očekávají. (Hebr. 13:7, 17)

■ Usilujme o celodobou službu: Hlavní úlohou sboru je kázat dobrou zprávu. (Mat. 24:14) Je velikým požehnáním, když horliví jednotlivci zintenzívňují svou službu a vstupují do řad průkopníků. To je obvykle spojené s určitými změnami v osobním životě. A mají-li v tomto zvláštním odvětví služby vytrvat, budou možná muset takových změn udělat více. Ale ti křesťané, kteří se této výsady služby drží a kteří nedovolí, aby je nějaké dočasné překážky odradily, takže by se třeba po roce vzdali — ti jistě zažijí bohaté požehnání od Jehovy. Milující starší i jiní zralí křesťané mohou svými slovy i skutky přispět k tomu, že služba průkopníků bude úspěšná. Mladí lidé, kteří se stávají průkopníky ihned po dokončení školy, projevují znamenitého ducha! Totéž platí i o dospělých, kteří vstupují do pravidelné průkopnické služby, jakmile jim ubyde světských povinností. Zasvěcený křesťan prožívá pocit hlubokého uspokojení, když takovýmto způsobem spolupracuje s Jehovou na urychlování shromažďovacího díla. (Iz. 60:22)

■ Podílejme se na stavbě a údržbě sálů: Byly postaveny doslova stovky moderních sálů Království a sjezdových sálů. Je obdivuhodné, že skoro všechnu práci na těchto stavbách odvedli naši bratři a sestry, kteří dali dobrovolně k dispozici svůj čas a zkušenosti. (1. Par. 28:21) Tisíce ochotných pracovníků tyto objekty udržují v dobrém stavu a zajišťují tam vše, co je potřeba. (2. Par. 34:8) Tato práce je určitým odvětvím posvátné služby. A právě proto tuto práci všichni vykonávají ochotně a nežádají za ni náhradu, stejně jako se nežádá plat za kázání dům od domu, za pronášení veřejných proslovů ve sboru nebo za službu na krajském či oblastním sjezdu. Tito dobrovolníci se ochotně nabízejí pro práce spojené s projektováním a stavbou míst určených k chvále a uctívání Jehovy. Rádi pomohou při sestavování právní dokumentace, při vedení účetnictví, hledání dodavatelů a vypočítávání množství potřebného materiálu. Tito věrní Jehovovi služebníci nepožadují proplacení režijních nákladů a také se žádným způsobem — přímo ani nepřímo — nesnaží vytěžit ze své služby hmotný zisk, jelikož veškerý svůj talent i své prostředky zasvětili Jehovovi. (Viz Naši službu Království z února 1992, stranu 6, odstavec 9.) Je zapotřebí pilných pracovníků, kteří svou službu konají „celou duší jako pro Jehovu“. (Kol. 3:23)

¹⁵ Z čeho vyplývá tato jedinečná ochota členů Jehovova lidu? Z toho, že rádi dávají. Jejich štědrost se neprojevuje jen v oblasti peněz a hmotných věcí — ‚ochotně nabízejí‘ sami sebe. (Žalm 110:3) V tom tkví podstata toho, že jsme se zasvětili Jehovovi. Dostáváme zvláštní odměnu. Prožíváme „více štěstí“ a ‚štědře sklízíme‘, protože druzí si naší činnosti váží a projevují to tím, že na oplátku dávají různé věci nám. (Sk. 20:35; 2. Kor. 9:6; Luk. 6:38) Naším největším dobrodincem je náš nebeský Otec, Jehova, který „miluje radostného dárce“. (2. Kor. 9:7) Jehova nám naši práci stonásobně splatí svým věčným požehnáním. (Mal. 3:10; Řím. 6:23) Dáš se dobrovolně a ochotně k dispozici, když ti budou nabídnuty určité výsady služby pro Jehovu, a řekneš podobně, jako řekl Izajáš: „Tady jsem! Pošli mě“? (Iz. 6:8)