Chvalme Jehovu vždy
1 Některé činnosti jsou tak důležité, že vyžadují naši pozornost vždy. Patří k nim jedení, dýchání a spánek. Jsou to nezbytné činnosti, které udržují naše tělo při životě. Apoštol Pavel zařadil do podobné kategorie kázání dobré zprávy, když vybízel křesťany: „Vždy předkládejme Bohu oběť chvály.“ (Hebr. 13:15) Vzdávání chvály Jehovovi tedy také vyžaduje naši neustálou pozornost. Měli bychom se snažit dělat to denně — vždy chválit našeho nebeského Otce.
2 Když se někteří lidé pokoušeli obrátit Ježíšovu pozornost k jiným věcem, Ježíš odpověděl: „Musím oznamovat dobrou zprávu o Božím království.“ (Luk. 4:43) Vším, co během své třiapůlleté služby denně dělal, bezprostředně oslavoval Boha. Vzhledem k myšlence vyjádřené slovy 1. Korinťanům 9:16 víme, že Pavel smýšlel obdobně: „Běda mi, kdybych neoznamoval dobrou zprávu!“ Ostatní věrní křesťané byli nabádáni, aby byli vždy připraveni k obhajobě své naděje. (1. Petra 3:15) Statisíce horlivých průkopníků a miliony sborových zvěstovatelů se dnes snaží napodobovat tyto vynikající vzory.
3 Když se zamýšlíme nad oddanou horlivostí Ježíše Krista, který je naším Vzorem, nutí nás to věrně následovat jeho šlépěje. (1. Petra 2:21) Musíme se potýkat s problémy každodenního života, a proto se může stát, že někdy propadneme sklíčenosti. Jak můžeme denně využívat příležitosti k tomu, abychom chválili Jehovu, i když máme světské zaměstnání na celý úvazek? Máme i povinnosti k rodině, které nám také zabírají mnoho času. Většina mladých lidí musí denně chodit do školy. Někdo by mohl mít dojem, že veřejně chválit Jehovu každý den prostě není možné. Občas se stává, že někteří křesťané se celý měsíc žádným způsobem nepodílejí na oznamování dobré zprávy.
4 K lidem, kteří cítili neodolatelnou potřebu oznamovat dobrou zprávu, patřil Jeremjáš. Jednou, když krátkou dobu nemluvil v Jehovově jménu, cítil, že v něm hoří nesnesitelný oheň. (Jer. 20:9) Jeremjáš byl vystaven nesmírně prudkému odporu, ale vždy našel nějaký způsob, jak lidem oznámit Jehovovo poselství. Mohli bychom tento vzor odvahy napodobit a vytrvale vyhledávat příležitosti k tomu, abychom denně chválili našeho Stvořitele?
5 Neměli bychom mluvit o Jehovovi jen při formální službě — v době, která byla předem určena k tomu, abychom spolu s ostatními zvěstovateli vydávali svědectví v obvodu sboru. Nepotřebujeme nic víc než mít někoho, kdo je ochoten nám naslouchat. Každý den se neustále setkáváme s lidmi — s lidmi, kteří přicházejí k nám domů, s našimi spoluzaměstnanci, s lidmi, kteří s námi čekají ve frontě v samoobsluze nebo s námi cestují v autobuse. K zahájení rozhovoru stačí přátelsky pozdravit a položit podnětnou otázku nebo pronést nějakou zajímavou poznámku. Mnozí křesťané zjistili, že právě při tomto druhu vydávání svědectví mají ty nejlepší výsledky a mohou rozšířit starší časopisy nebo traktáty. Když máme mnoho příležitostí k tomu, abychom s lidmi mluvili o dobré zprávě, je pro nás nemyslitelné, abychom celý měsíc nevydali žádné svědectví o Království.
6 Vzdávat chválu Jehovovi je výsada, kterou můžeme mít věčně. Žalmista uvedl, že vše, co dýchá, by mělo chválit Jehovu, a my si jistě přejeme také se na tom podílet. (Žalm 150:6) Pokud nás naše srdce podněcuje, abychom to dělali vždy, budeme denně využívat příležitosti k tomu, abychom mluvili o Jehovovi a o jeho Slově.