Zůstáváme bdělí a nerozptylujeme se?
1 Ježíš varoval: „Zůstaňte . . . bdělí . . ., aby se vám podařilo uniknout“ pohromám, které mají nevyhnutelně přijít. (Lukáš 21:36) Žijeme v nejnebezpečnější době lidských dějin. Ty lidi, kteří podlehnou duchovní ospalosti, postihne neštěstí. V nebezpečí je každý z nás. Ježíš mluvil o jídle, pití a úzkostných starostech každodenního života. Proč? Protože i takové věci by nás mohly příliš zaměstnávat a rozptylovat a vyvolat nebezpečnou duchovní ospalost.
2 Běžné rozptylující vlivy: Někteří lidé se začali příliš zaměřovat na nadměrnou nebo pochybnou rekreaci, a dokonce se vyskytly případy závislosti na televizi. Jistě, máme-li hledat nejprve Království, neznamená to, že veškerou rekreaci musíme odmítat. Jsme-li rozumní a jednáme-li střídmě, může být rekreace užitečná. (Srovnej 1. Timoteovi 4:8.) Když se však rekreace stane v našem životě velkou věcí, když nás začne připravovat o mnoho času a prostředků nebo se kvůli ní nebudeme účastnit kazatelské služby, pak na nás působí rozptylujícím vlivem.
3 Další běžnou příčinou rozptýlení, které může vést k duchovní ospalosti, je touha po věcech, jež nejsou nezbytně nutné. Ta člověka nutí, aby trávil více času ve světském zaměstnání, a v důsledku toho zanedbával duchovní činnosti. Někteří lidé se v úsilí o pohodlnější život plně zaměstnali hromaděním majetku, a ztratili ze zřetele duchovní cíle. Potřebujeme sice „obživu a čím se přikrýt“, ale musíme si dávat pozor, abychom si nevypěstovali lásku k penězům, která by nás mohla od víry zavést na scestí. (1. Tim. 6:8–10) Kdybychom se nesoustředili na zájmy Království, mohli bychom začít zanedbávat uspokojování duchovních potřeb své rodiny, a nedovršili bychom svou službu. (1. Tim. 5:8; 2. Tim. 4:5)
4 Někteří lidé připouštějí, aby jejich srdce bylo „obtíženo přejídáním a silným pitím a úzkostnými životními starostmi“ do té míry, že upadají do duchovního spánku. (Luk. 21:34) Úzkostné starosti mohou být někdy vyvolány zdravotními problémy nebo skličující rodinnou situací. Nesmíme však připustit, aby tyto osobní starosti oslabily naši bdělost, pokud jde o rychle se blížící konec tohoto systému věcí. (Mar. 13:33)
5 Ďábla by nejvíce potěšilo, kdyby se mu podařilo přimět nás, abychom se v omámení hnali za nějakým světským přeludem. Musíme bojovat, abychom zůstali duchovně bdělí. Víme, že ‚Jehovův den přichází jako zloděj‘, a že je nezbytné, abychom ‚zůstali bdělí a byli střízliví‘. (1. Tes. 5:2, 6) Všimneme-li si u sebe známek ospalosti, je naléhavě nutné, abychom ‚svlékli skutky, které patří tmě‘. (Řím. 13:11–13)
6 Co nám může pomoci, abychom zůstali bdělí: Co by nám mohlo pomoci? Nezbytná je modlitba. Měli bychom se modlit ustavičně. (1. Tes. 5:17) Budeme-li v úzkém kontaktu s křesťanským sborem, budeme ‚podněcováni k lásce a znamenitým skutkům‘. (Hebr. 10:24) Pravidelné a poctivé sebezkoumání nám pomůže, abychom měli na zřeteli, že potřebujeme překonat některé své slabosti. (2. Kor. 13:5) Díky dobrým studijním návykům budeme ‚živeni slovy víry‘. (1. Tim. 4:6) Budeme-li pracovití, můžeme si být jisti, že se nenecháme rozptylovat, ale že ‚zůstaneme bdělí a budeme stát pevně ve víře‘. (1. Kor. 16:13)