Služme celou duší!
1 Máme mnoho důvodů, abychom byli Jehovovi vděční. Patří mezi ně vše, co pro nás již udělal, co pro nás dělá v současnosti, i to, co pro nás udělá v budoucnosti. K čemu by nás naše vděčnost měla podnítit? Jeden z Davidových žalmů na tuto otázku odpovídá: „Chci žehnat Jehovovi po všechny časy; jeho chvála bude neustále v mých ústech.“ (Žalm 34:1)
2 Bible jasně ukazuje, že jsme dostali příkaz kázat. Je to dílo, které vykonáváme „celou duší, jako pro Jehovu“. (Kol. 3:23) Jaký podíl budeme na této službě mít, sloužíme-li skutečně celou duší? Když se zamyslíme nad tím, kolik lásky nám Jehova projevil, naše srdce nás jistě podnítí, abychom se oddaně podíleli na tom, že budeme ostatním lidem o Jehovovi a o jeho drahocenném záměru vyprávět. Budeme motivováni, abychom dělali vše, co je v našich silách.
3 Bylo by rozumné očekávat, že člověk, který Boha uctívá celou duší, se chce stále plně zaměřovat na posvátnou službu. Žalmista, který takový pocit očividně měl, prohlásil: „Sedmkrát za den jsem tě chválil.“ (Žalm 119:164) Ti, kdo sdílejí žalmistovy pocity, usilují o to, aby využili vhodné příležitosti k tomu, aby chválili Jehovu. Do té míry, jak jim to jejich okolnosti dovolují, horlivě slouží.
4 Máme mnoho příležitostí chválit Jehovu: Nemusíme čekat na to, až vyjdeme kázat dobrou zprávu dveře ode dveří. Poselství o Království potřebují slyšet i naši spolupracovníci v zaměstnání, spolužáci, příbuzní a známí. Rozhovor, který vede k vydání svědectví, můžeme zavést, když jsme na cestách — můžeme mluvit například s personálem hotelu, se zaměstnanci restaurací, s pracovníky autoservisu nebo s řidiči taxislužby. Doma můžeme svědčit sousedům nebo listonošům. Jsme-li v nemocnici, můžeme neformálně kázat zdravotním sestrám, lékařům a ostatním pacientům.
5 Neformální vydávání svědectví přináší své plody: Jednoho dne šli dva svědkové parkem a začali si povídat s mladým mužem, který byl se svým dítětem na procházce. Nakonec tento mladý muž i jeho manželka přijali pravdu. Později ten muž řekl, že krátce předtím, než se s těmi svědky setkal, se modlil k Bohu a prosil: ‚Jestliže existuješ, prosím, dej, ať tě poznám.‘ To setkání v parku považuje za vyslyšení své modlitby.
6 Ti, kdo celou duší touží duchovně pomáhat ostatním lidem, zažívají velkou radost. Vědí, že když sloužíme „s úplným srdcem“, Jehovu to těší. (1. Par. 28:9)