Zbožní lidé se vyznačují slušným chováním
1 Slušné chování je dnes vzácností. Proč to tak je? Lidé žijí v takovém spěchu, že si jen málokdy vzpomenou na základní projevy zdvořilosti, jakými jsou slova „Prosím“, „Děkuji“ nebo „Promiňte“. Zhoršení chování bylo v Božím slově předpovězeno v popisu posledních dnů, kde je řečeno, že lidé budou ‚milovat sami sebe, budou sebejistí, domýšliví, nevděční, bez přirozené náklonnosti, bez sebeovládání, bez lásky k dobru a svéhlaví‘. (2. Tim. 3:1–4) Všechny takové vlastnosti mají za následek špatné chování. Křesťané jakožto zbožní lidé se musí mít na pozoru, aby od světa tento nedostatek úcty k druhým nepřejali.
2 Co je to slušné chování? Slušné chování může být popsáno jako laskavý ohled k pocitům druhých a schopnost žít s druhými v pokoji. Ke slušnému chování patří ohleduplnost, zdvořilost, laskavost a takt. Tyto vlastnosti vycházejí z lásky k Bohu a k bližnímu. (Luk. 10:27) Nestojí nic, a přitom jsou k nezaplacení, pokud jde o zlepšení našeho jednání s druhými lidmi.
3 Dokonalý příklad dal Ježíš Kristus. Vždy se řídil zlatým pravidlem: „Právě jak chcete, aby lidé činili vám, stejně čiňte jim.“ (Luk. 6:31) Ohleduplný a laskavý způsob, jímž Ježíš jednal s učedníky, na nás silně působí. (Mat. 11:28–30) Jeho slušné chování nebylo výsledkem uplatňování pravidel z učebnic etikety. Pramenilo z upřímného a šlechetného srdce. My se musíme snažit jeho dobrý příklad napodobovat.
4 Kdy se křesťané mají chovat slušně? Jen při mimořádných událostech, když jim záleží na tom, aby udělali na druhé dobrý dojem? Nebo je třeba se slušně chovat jen proto, abychom druhé ovlivnili? To rozhodně ne! Na slušné chování máme dbát neustále. Zvláště na jaké jeho stránky bychom měli pamatovat, když jednáme s ostatními lidmi ve sboru?
5 V sále Království: Sál Království je naším místem k uctívání. Přicházíme do něj na pozvání Jehovy Boha. V tomto směru jsme v něm všichni hosty. (Žalm 15:1) Chováme se v sále Království jako vzorní hosté? Dbáme náležitě na to, jak jsme oblečeni a upraveni? Jistě by nebylo na místě upravovat se ledabyle nebo výstředně. Jehovovi ctitelé jsou známi tím, že se na sjezdy i na svá týdenní sborová shromáždění upravují slušně, jak přísluší těm, kdo vyznávají, že hluboce ctí Boha. (1. Tim. 2:9, 10) Tím dáváme najevo náležitý ohled a úctu jak k našemu nebeskému Hostiteli, tak k ostatním pozvaným hostům.
6 Další stránkou slušného chování související se shromážděními je včasný příchod. Připusťme, že to není vždy snadné. Někteří křesťané žijí od sálu Království velmi daleko nebo musí na cestu vypravit početnou rodinu. Na druhé straně se však ukazuje, že v některých sborech má celých 25 procent zvěstovatelů ve zvyku dorazit na shromáždění až po úvodní písni a modlitbě. To je opravdu závažné. Neměli bychom zapomínat na to, že naše chování prozrazuje, jaký ohled máme k pocitům druhých lidí. Jehova, náš milostivý Hostitel, poskytl tyto duchovní hostiny k našemu užitku. Svou dochvilností dáváme najevo, že Jehovovy pocity bereme na vědomí a že nám na nich záleží. Když však na shromáždění chodíme pozdě, působí to rušivě, a je to projev neúcty vůči těm, kdo už jsou na místě. Starší by se měli rovněž zamyslet nad tím, zda případné pozdní příchody nejsou důsledkem příliš časného začátku shromáždění. Stanovit dobu začátku shromáždění tak, aby mohli přijít včas i bratři a sestry, kteří chodí do zaměstnání, je projevem ohleduplnosti a lásky. Ve většině zemí světa jsou začátky shromáždění stanoveny tak, aby účastníci měli možnost nejenom včas přijít, ale také se před tím občerstvit, důstojně obléci a myšlenkově naladit. A to vše vyžaduje čas.
7 Všímáme si při našich setkáních těch, kdo jsou tam noví? Přivítat je patří ke slušnému chování. (Mat. 5:47; Řím. 15:7) Laskavý pozdrav, srdečné podání ruky a milý úsměv — to vše jsou sice drobnosti, ale i pomocí nich lze rozpoznat, že jsme praví křesťané. (Jan 13:35) Jeden muž po své první návštěvě sálu Království prohlásil: „Za jeden den jsem potkal víc upřímně milujících lidí, se kterými jsem se vůbec neznal, než jsem kdy potkal v církvi, ve které jsem byl vychován. Bylo zřejmé, že jsem našel pravdu.“ Výsledkem bylo, že změnil svůj život a po sedmi měsících byl pokřtěn. Je vidět, že slušné chování může mít na druhé dalekosáhlý účinek.
8 Když se chováme slušně při setkání s lidmi, které neznáme, neměli bychom snad stejně jednat ‚zejména s těmi, kdo jsou nám příbuzní ve víře‘? (Gal. 6:10) Stále platí zásada: „Osobě starce [nebo letité ženy] projevíš ohled.“ (3. Mojž. 19:32) Nikdy bychom tyto spolukřesťany neměli na shromáždění přehlížet.
9 Pozorně naslouchejme: Boží křesťanští služebníci nám při shromážděních chtějí svými slovy předat nějaký povzbudivý duchovní dar. (Řím. 1:11) Bylo by proto od nás velmi neslušné, kdybychom při shromáždění podřimovali, znuděně či okatě žvýkali, opakovaně si pošuškávali se sousedem, zbytečně odcházeli na toalety, četli si něco nesouvisejícího s předkládanou látkou nebo si vyřizovali nějaké jiné záležitosti. Příkladem by v tomto ohledu měli jít sboroví starší. Slušné křesťanské chování nás bude podněcovat k tomu, abychom svou nerozdělenou pozorností projevovali náležitou úctu k řečníkovi a k tomu, co nám z Bible chce sdělit.
10 Chceme-li být ohleduplní k řečníkovi a k ostatním posluchačům, zajistíme také, aby nás při shromáždění nevyrušovaly pagery nebo mobilní telefony.
11 Slušné chování dětí: Rodiče by vždy měli bedlivě sledovat, jak se chovají jejich děti. Když dítě začne v průběhu shromáždění plakat nebo být neklidné, a to natolik, že vyrušuje ostatní posluchače, je rozumné s ním co nejdříve odejít ze sálu a utišit ho. Někdy to může být náročné, ale nezapomeňte, že tím projevujete ohled k pocitům druhých. Malé děti obvykle bývají neklidné, a proto si mnozí rodiče raději sednou poblíž východu, aby v případě, že budou muset během shromáždění ze sálu odejít, co nejméně rušili druhé. Od ostatních posluchačů je zase ohleduplné, když vhodná místa nechají volná pro ty rodiny s malými dětmi, které je budou chtít obsadit. Dospělí účastníci shromáždění jistě projeví pochopení a ducha spolupráce tím, že ocení snahy rodičů usměrňovat své děti a že čas od času snesou drobné vyrušování, které bývá s přítomností malých dětí na shromážděních spojeno.
12 Rodiče také musí sledovat, jak se jejich děti chovají před shromážděním a po něm. Děti by uvnitř budovy neměly běhat, protože tak hrozí nebezpečí úrazu. I pobíhání kolem sálu Království může být nebezpečné, zvlášť večer při snížené viditelnosti. Venku by se také nemělo příliš hlasitě mluvit, protože to může rušit sousedy a vrhat tak špatné světlo na naše uctívání. Rodiče, kteří uvnitř i vně sálu Království na své děti svědomitě dohlížejí, si zaslouží pochvalu, protože i díky tomu je čas, jenž spolu v jednotě trávíme, příjemný. (Žalm 133:1)
13 Na studiu knihy: Vážíme si pohostinnosti našich bratrů, kteří dávají svůj domov k dispozici pro sborová shromáždění. Když se těchto shromáždění účastníme, musíme s majetkem našich spolukřesťanů zacházet uctivě a šetrně. Před vstupem do domu bychom si měli pečlivě očistit obuv, abychom jim nepošlapali podlahu nebo koberec. Rodiče by měli dohlédnout na to, že jejich děti zůstanou v těch prostorách, které jsou vyhrazeny pro konání studia knihy. I když je snad studijní skupina malá a atmosféra poněkud neformální, neměli bychom se u svých bratrů chovat jako doma. V případě, že nějaké malé dítě potřebuje použít koupelnu či toaletu, rodič by tam měl jít s ním. A vzhledem k tomu, že studium knihy je sborové shromáždění, měli bychom se na něj oblékat stejně, jako když jdeme do sálu Království.
14 Slušné chování je důležité: Když dbáme na křesťanské chování, nejenže to vrhá dobré světlo na naši službu, ale také to přispívá k hezkým vztahům s druhými. (2. Kor. 6:3, 4, 6) Jsme ctitelé šťastného Boha, a tak by pro nás mělo být přirozené usmívat se, chovat se příjemně a drobnými laskavostmi působit druhým radost. Takové slušné chování je ozdobou života zbožných lidí.