Brání vám to kázat?
1 Většina lidí má stále hodně práce. A svědkové Jehovovi patří k těm nejvytíženějším lidem. Vždyť studujeme Boží slovo, chodíme na sborová shromáždění a podílíme se na kazatelské službě. Navíc máme hodně práce v zaměstnání, v domácnosti, ve škole a máme i mnoho dalších povinností. To všechno si samozřejmě dělá nároky na náš čas. Zvlášť náročnou situaci mají v tomto ohledu otcové rodin.
2 Na některých místech je ekonomická situace tak špatná, že má-li otec svou rodinu uživit, musí namáhavě pracovat mnoho hodin. Když jej vyčerpávající práce připraví o většinu času a energie, už mu jich příliš nezbývá na kazatelskou činnost. Jelikož otcové mají odpovědnost starat se po hmotné stránce o svou rodinu, někteří z nich se možná domnívají, že na službě se už tolik podílet nemohou. (1. Tim. 5:8) Je pravda, že obstarat vše nezbytné pro život stojí dnes mnoho námahy. Přesto však zaměstnání nemusí člověku bránit, aby kázal dobrou zprávu. (Mar. 13:10) Měli bychom se tedy zamyslet nad tím, jaká je naše situace.
3 Jelikož scéna světa se neustále mění, otec rodiny se snad domnívá, že bude dobré vytvořit si nějakou finanční rezervu pro nenadálou krizi, a proto v zaměstnání tráví příliš mnoho času. (1. Kor. 7:31) Je pravda, že větší pracovní nasazení s sebou zřejmě přinese více hmotných věcí a větší možnosti, pokud jde o rekreaci a zábavu, ale přispěje k většímu štěstí a spokojenosti rodiny, jestliže je potřebný čas získán na úkor duchovních zájmů a pravidelné účasti na shromáždění? Chceme se přece rozhodně vyhnout čemukoli, co by ohrozilo naše duchovní smýšlení. Moudré je řídit se Ježíšovou radou, abychom si ‚střádali poklady v nebesích‘ a ‚byli bohatí vůči Bohu‘. (Mat. 6:19–21; Luk. 12:15–21)
4 Hledejte nejprve Království: Ježíš své následovníky učil, aby duchovní věci stavěli před všechno ostatní. Vybízel je: „Nikdy ... nebuďte úzkostliví a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo ‚Co budeme pít?‘ nebo ‚Co si oblékneme?‘“ Proč je k tomu vedl? Vysvětlil: „Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete.“ Pokud jsme o tom skutečně přesvědčeni, nic nám nezabrání jednat podle toho, co Ježíš řekl dále: „Neustále tedy hledejte nejprve království a Otcovu spravedlnost, a to všechno ostatní [hmotné věci potřebné k životu] vám bude přidáno.“ Bůh se o to postará! (Mat. 6:31–33) Nyní rozhodně není čas na to, abychom se nechali rozptýlit nepatřičnou úzkostí o živobytí nebo touhou zařídit si pohodlný život v systému věcí, který zakrátko pomine. (1. Petra 5:7; 1. Jana 2:15–17)
5 Prvořadým účelem zaměstnání je být schopen postarat se o hmotné potřeby. Kolik toho ale opravdu potřebujeme? Apoštol Pavel napsal: „Máme-li ... obživu a čím se přikrýt, budeme s tím spokojeni.“ Snažíme se získat víc? Pokud ano, je možné, že sklidíme následky, před kterými Pavel varoval: „Ti, kdo se rozhodli, že zbohatnou, upadají do pokušení a léčky a do mnoha bláznivých a škodlivých tužeb, které vrhají lidi do zničení a zkázy.“ (1. Tim. 6:8, 9; Mat. 6:24; Luk. 14:33) Naléhavým úkolem rovněž je nesrovnávat se s druhými a vyvarovat se pečlivého sledování toho, jaké hmotné věci si mohou jiní členové sboru dovolit. (Gal. 6:4) Jak ale poznáme, zda to, co nám brání kázat, je ve skutečnosti touha po věcech, které nepotřebujeme?
6 Jestliže kvůli svým světským zájmům máme jen nepatrný podíl na kazatelské službě nebo se nám nezdá, že je potřeba pro dobrou zprávu něco obětovat, je na místě upravit svůj žebříček hodnot. (Hebr. 13:15, 16) Tuto překážku, která nám brání kázat, se nám do velké míry podaří odstranit, když si navykneme žít skromněji. Mezi činnostmi, kterým věnujeme svou energii a svůj čas, by na prvním místě vždy měly být zájmy Království.
7 Namáhavá práce, která není marná: Pavel nás povzbuzuje, abychom ‚vždy měli hojnost práce v Pánově díle, protože víme, že naše namáhavá práce ve spojitosti s Pánem není marná‘. (1. Kor. 15:58) Hlavním ‚Pánovým dílem‘ je dílo kázání o Království a činění učedníků. (Mat. 24:14; 28:19, 20) Chceme-li se na něm podílet co nejvíce, měli bychom si pro kazatelskou službu vyhradit čas každý týden a snažit se, aby nám tento čas nezabrala nějaká jiná činnost. (Ef. 5:15–17) Pak nám v kázání nebude bránit ani zaměstnání, ani nic jiného.
8 Když se vydáváme ve prospěch druhých při oznamování biblických pravd, zažíváme větší štěstí, které pramení z dávání. (Sk. 20:35) Účastníme-li se díla kázání o Království, můžeme se do budoucnosti dívat s důvěrou. „Bůh totiž není nespravedlivý, aby zapomněl na [naši] práci a na lásku, kterou [jsme] projevovali k jeho jménu.“ (Hebr. 6:10)