Projevujme věrnou oddanost i v případě, že je někomu z příbuzných odňata pospolitost
1. Jaká situace může být pro křesťana zkouškou jeho věrné oddanosti?
1 Rodinná pouta bývají velmi pevná. Proto může být pro křesťana zkouškou, když je jeho manželskému partnerovi, dítěti, rodiči nebo jinému blízkému příbuznému odňata pospolitost nebo když někdo z nich opustí společenství. (Mat. 10:37) Jak by se měl věrně oddaný křesťan k takovému příbuznému chovat? Záleží na tom, zda s tímto člověkem žije ve společné domácnosti? Nejprve si připomeňme, jaké biblické zásady se vztahují na ty, jimž byla odňata pospolitost, a také na ty, kdo opustili společenství.
2. Jak se mají podle Bible křesťané chovat k těm, kdo byli vyloučeni ze sboru?
2 Jak se chovat k vyloučeným: Boží slovo křesťanům přikazuje, aby se s člověkem, který byl ze sboru vyloučen, nepřátelili ani společensky nestýkali. Písmo říká, abychom ‚se přestali společensky stýkat s kýmkoli, kdo je nazýván bratrem, když je smilník nebo chamtivec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo vyděrač, abychom s takovým ani nejedli‘. Dále vybízí: „Odstraňte toho ničemu ze svého středu.“ (1. Kor. 5:11, 13) K této záležitosti se vztahují také Ježíšova slova zapsaná v Matoušovi 18:17: „Ať je [vyloučený] pro tebe právě jako člověk z národů a jako výběrčí daní.“ Ježíšovi posluchači dobře věděli, že Židé se nepřátelí s pohany a že výběrčím daní se vyhýbají jako vyvrhelům. Ježíš tedy své následovníky nabádal, aby se s vyloučenými nestýkali. (Viz Strážnou věž z 1. června 1982, strany 9–11.)
3, 4. Jaký druh společenství s tím, komu byla odňata pospolitost nebo kdo opustil společenství Božího lidu, Bible zakazuje?
3 To znamená, že věrně oddaní křesťané nepěstují duchovní společenství s nikým, kdo byl ze sboru vyloučen. Boží slovo jde však ještě dál. Říká, že bychom ‚s takovým člověkem neměli ani jíst‘. (1. Kor. 5:11) S vyloučeným bychom se tedy neměli stýkat ani společensky. Neměli bychom se s ním zúčastnit žádné společenské či sportovní akce, neměli bychom s ním jít do obchodu nebo do divadla ani bychom si s ním neměli posedět u jídla, ať doma nebo v restauraci.
4 A co mluvit s vyloučeným — je to vhodné? Bible sice nerozebírá každou situaci, která může nastat, ale 2. Jana, 10. verš nám pomáhá přijmout Jehovův názor na tuto záležitost. Čteme tam: „Jestliže k vám někdo přichází a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho nikdy do svých domovů ani ho nezdravte.“ Strážná věž z 1. června 1982 na straně 15 k tomuto verši uvádí: „I ten nejkratší pozdrav, například ‚Nazdar‘, může být někomu prvním krokem, z něhož se vyvine rozmluva a později možná i přátelství. Chtěli bychom udělat takový první krok vůči osobě, jíž byla odňata pospolitost?“
5. O co přichází ten, komu je odňata pospolitost?
5 Stejné číslo Strážné věže pak na straně 21 uvádí: „Faktem zůstává, že křesťan přichází o mnoho, když se vydá hříchu a musí mu být odňata pospolitost: ztrácí své schválené postavení před Bohem, ... příjemnou pospolitost s bratry, včetně velké části společenství, které měl se svými křesťanskými příbuznými.“
6. Vyžaduje se od křesťanů, kteří žijí ve společné domácnosti s vyloučeným, aby s ním přerušili veškeré společenství? Vysvětlete to.
6 Ve společné domácnosti: Znamená to, že křesťané, kteří žijí ve společné domácnosti s příbuzným, jemuž byla odňata pospolitost, s ním nemají mluvit, jíst ani být v jeho společnosti při každodenních činnostech? Strážná věž z 15. dubna 1991 na straně 22 v poznámce pod čarou píše: „Jestliže je v nějaké křesťanské domácnosti příbuzný, kterému byla odňata pospolitost, bude se taková osoba přesto účastnit normálního každodenního dění a činností v domácnosti.“ To, do jaké míry se vyloučený bude účastnit společného jídla a dalších činností v rodině, by tedy měli rozhodnout členové rodiny. Nechtějí totiž, aby bratři, kteří se s nimi stýkají, měli dojem, že odnětím pospolitosti se v této rodině nic nezměnilo.
7. Jak se změní duchovní společenství v rodinném kruhu, když je některému členu rodiny odňata pospolitost?
7 Strážná věž z 1. června 1982 na straně 19 však o těch, jimž byla odňata pospolitost nebo kdo opustili společenství, uvádí: „Dřívější duchovní svazky jsou zcela přeťaty. To platí i ve vztahu k příbuzným, včetně nejužšího rodinného kruhu. ... Bude to znamenat změny v duchovním společenství, které snad doma existovalo. Je-li například odňata pospolitost manželu, nebude manželce a dětem příjemné, aby vedl rodinné biblické studium nebo předsedal při čtení Bible a modlitbě. Chce-li pronést modlitbu, třeba před jídlem, má na to ve svém domě právo. Ale oni mohou mlčky vznést k Bohu své vlastní modlitby. (Přísl. 28:9; Žalm 119:145, 146) Co když si vyloučená osoba přeje být přítomna, když rodina společně čte Bibli nebo koná biblické studium? Ostatní by mu mohli dovolit, aby byl přítomen a naslouchal, pokud se nebude snažit o to, aby je učil nebo aby se s nimi dělil o své náboženské náhledy.“
8. Jakou odpovědnost mají rodiče k nezletilému dítěti, jemuž byla odňata pospolitost a které s nimi žije ve společné domácnosti?
8 Je-li pospolitost odňata nezletilému dítěti, které žije se svými křesťanskými rodiči ve společné domácnosti, neznamená to, že by rodiče byli zbaveni odpovědnosti za jeho výchovu. Strážná věž z 1. prosince 1989 na straně 20 píše: „Stejně jako mu budou dále poskytovat jídlo, ošacení a přístřeší, musí je poučovat a ukázňovat v souladu s Božím slovem. (Přísloví 6:20–22; 29:17) Milující rodiče proto mohou vést se svým dítětem domácí biblické studium, i když mu byla odňata pospolitost. Snad bude mít největší užitek, když budou studovat pouze s ním samotným, a povede to k jeho nápravě. Nebo se rodiče mohou rozhodnout, že se bude účastnit studia, které se vede v rodině.“ (Viz také Strážnou věž z 1. října 2001, strany 16, 17.)
9. Do jaké míry by se měl křesťan stýkat s vyloučeným příbuzným, se kterým nežije v téže domácnosti?
9 Příbuzní, kteří nežijí v téže domácnosti: „Situace je jiná, jestliže vyloučený nebo ten, který opustil společenství, je příbuzný, který nežije bezprostředně v rodinném kruhu a domácnosti,“ uvádí Strážná věž z 1. března 1989 na straně 24. „S takovým příbuzným je možné nemít téměř žádné styky. I kdyby byly nějaké rodinné záležitosti, které vyžadují kontakt, je zpravidla možné udržovat jej na minimální úrovni“, a to v souladu s božskou zásadou „abyste se přestali směšovat s kýmkoli“, kdo je nekajícným provinilcem. (1. Kor. 5:11) Věrně oddaní křesťané by se měli vyhýbat zbytečnému kontaktu s takovým příbuzným. Dokonce i při obchodních jednáních by kontakty s ním měli udržovat na minimální úrovni. (Viz také Strážnou věž z 1. června 1982, strany 20, 21.)
10, 11. Co by měl křesťan vzít v úvahu, než dovolí příbuznému, jemuž byla odňata pospolitost, přistěhovat se k němu domů?
10 Tatáž Strážná věž se vyjadřuje i k další situaci, která může nastat. Říká: „Co však, je-li vyloučen blízký příbuzný, například syn nebo rodič, který v domácnosti nežije a chce se potom nastěhovat zpátky? Rodina by měla podle situace rozhodnout, co dělat. Tak například vyloučený rodič může být nemocný nebo už není schopen postarat se o sebe finančně či tělesně. Křesťanské děti mají biblickou a mravní povinnost pomoci. (1. Tim. 5:8) ... O tom, jak se vše provede, rozhodnou jistě různé faktory, například skutečné potřeby rodiče nebo jeho postoj či ohledy, jaké bere hlava rodiny na duchovní blaho své domácnosti.“ (Strážná věž z 1. června 1982, strana 19)
11 Pokud jde o vyloučené dítě, tentýž článek dále uvádí: „Křesťanští rodiče mnohdy přijali zpátky domů vyloučené dítě, které tělesně nebo citově onemocnělo. Ale v každém případě by měli rodiče zvážit jednotlivé okolnosti. Žil vyloučený syn zcela samostatně a je toho nyní neschopen? Nechce se snad nastěhovat zpátky především proto, aby měl snazší život? Jak to vypadá s jeho mravností a postojem? Nezanese do domova ‚kvas‘? — Gal. 5:9.“
12. Jaký užitek přináší opatření v podobě odnětí pospolitosti?
12 Věrná oddanost Jehovovi nám přináší užitek: Podporujeme-li biblické opatření v podobě odnětí pospolitosti a vyhýbáme-li se nekajícným provinilcům, je to k našemu užitku. Toto opatření chrání sbor před nečistotou a dokládá, že se opravdu držíme vysokých morálních měřítek stanovených v Bibli. (1. Petra 1:14–16) Chrání nás před zkaženými vlivy. (Gal. 5:7–9) Zároveň poskytuje provinilci příležitost přijmout ukázňování, které mu pomůže nést „pokojné ovoce, totiž spravedlnost“. (Hebr. 12:11)
13. K jaké změně došlo v jedné rodině a k čemu to vedlo?
13 Když si jistý bratr se svou sestrou vyslechli proslov na jednom krajském sjezdu, uvědomili si, že musí změnit chování ke své matce, která s nimi nebydlela ve společné domácnosti a tehdy byla již šest let vyloučená. Hned po sjezdu bratr matce zavolal. Nejprve ji ujistil, že ji stále mají rádi, ale pak jí vysvětlil, že už s ní nebudou moci mluvit — kromě naléhavých situací, které budou vyžadovat osobní kontakt. Krátce nato matka začala navštěvovat shromáždění a nakonec byla znovu přijata. Dokonce i její nevěřící manžel začal studovat a po nějaké době byl pokřtěn.
14. Proč bychom měli věrně podporovat opatření v podobě odnětí pospolitosti?
14 Když věrně podporujeme biblické opatření v podobě odnětí pospolitosti, projevujeme tím lásku k Jehovovi a dáváme odpověď tomu, který ho popichuje. (Přísl. 27:11) Proto si můžeme být jisti, že nám Jehova požehná. Král David o Jehovovi napsal: „Pokud jde o jeho ustanovení, od těch neodbočím. S někým věrně oddaným budeš jednat ve věrné oddanosti.“ (2. Sam. 22:23, 26)