Smělí, ale pokojní
1 Mnozí lidé, s nimiž mluvíme ve službě, s upřímností zastávají názory, jež jsou v rozporu s biblickou pravdou. Ačkoli musíme kázat se smělostí, měli bychom také být „pokojní vůči všem lidem“ a s nikým se zbytečně nepřít. (Řím. 12:18; Sk. 4:29) Jak ale dosáhnout toho, abychom při kázání o Království byli jak smělí, tak pokojní?
2 Najděme společnou řeč: Pokojný člověk se vyhýbá hádkám. Pokud bychom bezdůvodně napadli to, čemu oslovený pevně věří, sotva bychom jej naladili k tomu, aby byl ochoten nám naslouchat. Když řekne něco nesprávného, snad budeme mít možnost taktně uvést myšlenku, na které se s ním shodneme. Jestliže zdůrazníme to, co máme s osloveným společného, možná se nám podaří rozptýlit negativní atmosféru a zapůsobit na jeho srdce.
3 Není však kompromisem nebo ředěním pravdy, když nesprávný názor osloveného ponecháme bez komentáře? Ne. Naším úkolem není vyvracet každý nesprávný názor, s nímž se setkáme, ale kázat dobrou zprávu o Božím Království. (Mat. 24:14) Místo abychom přehnaně reagovali pokaždé, když uslyšíme nějakou mylnou myšlenku, považujme to za příležitost seznámit se s názory osloveného. (Přísl. 16:23)
4 Mějme k druhým úctu: Je pravda, že někdy je potřeba, abychom směle a odvážně vyvraceli nesprávné nauky. Jelikož jsme však pokojní, nebudeme se posmívat těm, kdo věří omylům nebo jim vyučují, a ani se o takových lidech nebudeme vyjadřovat pohrdavě. Povýšené jednání odcizuje, ale pokora a laskavý přístup otevírají mysl těch, kdo milují pravdu. Když svým posluchačům projevujeme úctu a vážíme si jejich názorů, respektujeme tím jejich důstojnost. Díky tomu mohou snáze přijmout naše poselství.
5 Apoštol Pavel bral v úvahu to, čemu jeho posluchači věřili, a snažil se předkládat jim dobrou zprávu tak, aby zapůsobila na jejich srdce. (Sk. 17:22–31) Ochotně se stal „lidem všeho druhu vším“, aby „rozhodně některé zachránil“. (1. Kor. 9:22) Toho můžeme dosáhnout i my, když při smělém kázání dobré zprávy budeme pokojní.