Nezapomínejme na nečinné
1. Proč chceme povzbuzovat ty, kdo se stali nečinnými?
1 Znáte někoho, kdo se stal nečinným? Možná se přestal stýkat se sborem a byl zavlečen pryč. Je možné, že jste na takového člověka už narazili ve službě dům od domu. Musíme pamatovat na to, že stále je naším duchovním bratrem. Chceme, aby věděl, že ho máme rádi a že mu chceme pomoci, aby se vrátil do sboru a ‚k pastýři a dozorci našich duší‘. (1. Petra 2:25)
2. Jak můžeme nečinného povzbudit?
2 Dávejme najevo zájem: Krátký telefonát nebo osobní návštěva mohou nečinného ujistit, že jsme na něj nezapomněli. Co bychom při takové příležitosti mohli říct? Povzbuzující může být pro něj už jen to, když mu řekneme, že jsme na něj mysleli. Snažme se mluvit pozitivně a povzbudivě. (Fil. 4:8) Možná bychom se mohli zmínit o nějaké myšlence, která nás zaujala na nedávném shromáždění. Také bychom ho na následující shromáždění či sjezd mohli pozvat a nabídnout mu, že mu budeme držet místo nebo mu zajistíme dopravu.
3. Jak se podařilo, že se jedna sestra znovu zapojila do sboru?
3 V jednom obvodu zvěstovatelé našli sestru, která byla nečinná přes dvacet let. Odmítla sice nabídku biblického studia, ale když ji znovu navštívila sestra, která ji v obvodu našla, nečinná sestra od ní přijala nové časopisy. Po oblastním sjezdu s ní zvěstovatelka mluvila o některých myšlenkách, jež tam zazněly, a nečinná sestra se nakonec znovu zapojila do sboru.
4. Jak bychom se měli chovat k těm, kdo znovu začnou chodit na shromáždění?
4 Když se někdo vrátí: Když nečinný začne znovu chodit na shromáždění, jak bychom se k němu měli chovat? Vzpomeňme si, jak se Ježíš choval ke svým učedníkům, kteří jej na čas opustili. Vřele je označil za své ‚bratry‘ a jasně ukázal, že jim důvěřuje. Dokonce jim svěřil důležitý úkol. (Mat. 28:10, 18, 19) A krátce na to už jeho učedníci „bez přestání“ oznamovali dobrou zprávu. (Sk. 5:42)
5. Uveďte situace týkající se nečinného, o kterých bychom měli promluvit se staršími.
5 Než nabídneme biblické studium někomu, kdo byl dlouho nečinný, nebo než takového bratra pozveme do služby, měli bychom o tom promluvit se sborovými staršími. Když ve službě narazíme na někoho nečinného, měli bychom nejprve informovat starší, aby mu mohli poskytnout potřebnou pomoc.
6. Jakou radost můžeme zažít, když pomáháme nečinným?
6 Bible jasně říká, že záchranu získají pouze ti, kdo vytrvají až do konce. (Mat. 24:13) Nepřehlížejme proto ty, kdo klopýtli nebo se nechali zavléct pryč. Když trpělivě napodobujeme Jehovovu lásku tím, že projevujeme upřímný zájem o takové bratry a sestry, můžeme zažít velkou radost, až se k nám znovu připojí ve svaté službě. (Luk. 15:4–10)