Máš „příčinu k jásání“?
1. Co pro nás na konci každého měsíce může být příčinou k jásání?
1 Na konci každého měsíce odevzdáváme zprávu o kazatelské službě. Co pro tebe může být v tu chvíli příčinou k jásání? (Gal. 6:4) Ať už jsi zvláštní průkopník, který kázáním stráví 130 hodin měsíčně, nebo zvěstovatel, který podá zprávu o 15 minutách, pokud Jehovovi sloužíš celou duší, můžeš se z toho radovat. (Žalm 100:2)
2. Proč bychom se měli ve službě Jehovovi namáhat?
2 Jehova si zaslouží, abychom mu dávali to nejlepší, protože je svrchovaným Panovníkem celého vesmíru. (Mal. 1:6) Z lásky k němu jsme zasvětili svůj život tomu, abychom konali jeho vůli. Jestliže tedy na konci dne nebo měsíce cítíme, že jsme ve službě obětovali „první ovoce“ svého času, schopností a sil, máme sami za sebe „příčinu k jásání“. (Přísl. 3:9) Pokud nám ale svědomí říká, že jsme mohli udělat víc, měli bychom uvažovat o tom, co zlepšit. (Řím. 2:15)
3. Proč není moudré srovnávat se s druhými?
3 „Ne ve srovnání s někým jiným“: Někdy možná máme sklon své výkony srovnávat s výkony ostatních nebo s tím, co jsme my sami zvládali v době, kdy jsme měli víc sil. To ale není moudré. Naše životní okolnosti se mění a každý máme jiné schopnosti. Srovnávání často vede k soutěživosti nebo k pocitům méněcennosti. (Gal. 5:26; 6:4) Ježíš lidi vzájemně nesrovnával. Když dělali, co bylo v jejich silách, upřímně je za to chválil. (Mar. 14:6–9)
4. Co se můžeme naučit z Ježíšova podobenství o talentech?
4 V Ježíšově podobenství o talentech dostal každý otrok takový počet talentů, který odpovídal jeho schopnostem. (Mat. 25:15) Když se pán otroků vrátil a účtoval s nimi, ti, kteří pilně pracovali podle svých schopností a okolností, dostali pochvalu a mohli vstoupit „do radosti svého pána“. (Mat. 25:21, 23) Pokud se tedy v kazatelské službě namáháme, děláme Jehovovi radost a máme „příčinu k jásání“.