Jak reaguješ na zvuk trubky?

VŠICHNI věříme, že Jehova svůj lid v těchto „posledních dnech“ vede a duchovně se o něj stará. (2. Tim. 3:1) Ale to, jak na jeho vedení reagujeme, záleží na každém z nás. V určitém smyslu jsme na tom podobně jako Izraelité v pustině, kteří měli reagovat na zvuk trubky.

Jehova řekl Mojžíšovi, aby udělal dvě trubky z tepaného stříbra „ke svolávání lidu a k rušení táborů“. (4. Mojž. 10:2) Podle toho, jak na ně kněží zatroubili, lidé poznali, co mají udělat. (4. Mojž. 10:3–8) Dnes nás Jehova vede různými způsoby. O třech takových způsobech, které připomínají troubení na trubku, teď budeme přemýšlet: 1. Dostáváme pozvání na velká setkání, 2. jmenovaní starší jsou zvaní na školení a 3. mění se organizační pokyny pro sbory.

KDYŽ JSI POZVANÝ NA VELKÉ SETKÁNÍ

Když Jehova chtěl, aby se „všechen lid“ shromáždil u vchodu do svatostánku, kněží zatroubili na obě trubky. (4. Mojž. 10:3) Všechny kmeny, které kolem svatostánku tábořily ve čtyřech útvarech, toto zatroubení slyšely. Někteří tábořili blízko, a tak mohli pravděpodobně přijít během několika minut. Těm, kdo tábořili dál, to mohlo zabrat víc času a mohlo je to stát víc sil. Jehova v každém případě chtěl, aby si jeho pokyny přišli poslechnout všichni.

Dnes už se nescházíme u svatostánku. Dostáváme ale pozvání na regionální sjezdy a další setkání Božího lidu, na kterých získáváme důležité informace a pokyny. Tato setkání probíhají po celém světě podle stejného programu. A tak ti, kdo pozvání přijmou, tvoří jednu velkou skupinu šťastných Jehovových služebníků. Někteří to mají dál než jiní. Ale všichni, kdo se zúčastní, se shodnou na tom, že vynaložené úsilí stálo za to.

A co bratři a sestry v odloučených skupinách? Díky moderním technologiím můžou sledovat stejný program, a tak mít pocit, že jsou na tom velkém setkání spolu s ostatními. Například když pobočku v Beninu navštívil zástupce ústředí, bratři program přenášeli do hornického města Arlit v Nigeru, uprostřed Sahary. Přenos sledovalo 21 bratrů, sester a zájemců. Přestože byli tak daleko, měli radost, že můžou patřit k velké skupině, kterou tvořilo 44 131 přítomných. Jeden bratr napsal: „Z celého srdce vám za přenos děkujeme. Znovu jsme viděli, jak moc nás máte rádi!“

KDYŽ JSOU STARŠÍ POZVANÍ NA ŠKOLENÍ

Když izraelský kněz zatroubil jen na jednu trubku, měli ke stanu setkávání přijít pouze „náčelníci, vůdci izraelských rodů“. (4. Mojž. 10:4) Dostali tam od Mojžíše informace a pokyny, které jim pomohly dobře plnit svěřené úkoly. Kdybys byl jedním z těch náčelníků, neudělal bys všechno pro to, abys na takové setkání přišel a načerpal z něj co nejvíc?

Dnešní sboroví starší nejsou „náčelníci“ a nevládnou nad Božím stádem, které je v jejich péči. (1. Petra 5:1–3) Velmi jim ale záleží na tom, aby byli dobrými pastýři. Když jsou tedy pozvaní na různá školení, jako je třeba škola služby Království, ochotně na to reagují. Učí se tam, jak se o sbor starat ještě lépe, a díky tomu mají oni i bratři a sestry ve sboru bližší vztah k Jehovovi. I když ses takových školení možná nikdy nezúčastnil, pravděpodobně z nich máš užitek, protože starší uplatňují to, co se na nich naučili.

KDYŽ JE POTŘEBA UDĚLAT ZMĚNU

Když izraelští kněží zatroubili kolísavě, Jehova tím dával pokyn, aby se tábor vydal na cestu. (4. Mojž. 10:5, 6) Přesun celého tábora byl skvěle zorganizovaný, ale zároveň od každého jednotlivce vyžadoval velké úsilí. Někteří při tom mohli mít smíšené pocity. Proč?

Možná se jim zdálo, že pokyn, aby se přestěhovali, přichází příliš často a nečekaně. „Někdy zůstal oblak jenom od večera do rána.“ Jindy to byly „dva dny, měsíc nebo déle“. (4. Mojž. 9:21, 22) A kolikrát se tábor vlastně stěhoval? Čtvrtá Mojžíšova 33. kapitola uvádí nějakých 40 míst, kde Izraelité tábořili.

Občas se možná utábořili někde, kde byl stín. Vzhledem k tomu, že putovali „velkou a hrozivou pustinou“, to pro ně určitě bylo příjemné. (5. Mojž. 1:19) A tak si mohli říkat, že jakékoli stěhování bude změna k horšímu.

Když se dal tábor do pohybu, pro některé Izraelity mohlo být těžké čekat, až na ně přijde řada. Kolísavé zatroubení sice slyšeli všichni, ale ne všichni mohli odejít najednou. První zatroubení znamenalo, že se mají vydat na cestu kmeny, které tábořily na východě, konkrétně Juda, Isachar a Zebulon. (4. Mojž. 2:3–7; 10:5, 6) Potom co tyto kmeny odešly, zatroubili kněží podruhé a dali tak pokyn k odchodu trojkmennému útvaru, který tábořil na jihu. Kněží v tom pokračovali, dokud se nevydal na cestu celý tábor.

Možná jsi měl z některých organizačních změn také smíšené pocity. Možná se ti zdálo, že je těch změn nějak moc. Nebo ti vyhovovalo, jak se určité věci dělaly, a doufal jsi, že to tak zůstane. Ať už to bylo jakkoli, možná to pro tebe byla zkouška trpělivosti, protože nějakou dobu trvalo, než sis na změnu zvykl. Pokud se ale na změny snažíme reagovat správně, Jehova nás za to určitě odmění.

V době Mojžíše Jehova provedl miliony mužů, žen a dětí pustinou. Zůstali naživu jen díky tomu, že se o ně staral a vedl je. I nás dnes Jehova vede. Díky tomu jsme duchovně naživu a navíc se nám skvěle daří. Proto buďme rozhodnutí, že budeme stejně jako poslušní Izraelité ochotně reagovat na zvuk trubky!