Neváhej pomáhat těm, kdo mají „správný postoj“

1. Jak můžou lidé zareagovat na dobrou zprávu? (Skutky 13:47, 48; 16:14, 15)

MNOZÍ lidé v prvním století na dobrou zprávu zareagovali hned, jak ji slyšeli. (Přečti Skutky 13:47, 48; 16:14, 15.) A dneska je to podobné. Když někteří lidé slyší poselství z Bible, jsou šťastní. Dokonce i ti, kdo nejdřív nemají zájem, později dobré zprávě doširoka otevřou svoje srdce. Co dělat, když ve službě narazíme na lidi, kteří mají „správný postoj“?

2. V čem se naše kazatelská služba podobá práci zahradníka?

² Zamysli se nad jedním přirovnáním. Když lidem pomáháme stát se učedníky, jsme trochu jako zahradníci. Když na zahradě dozraje nějaké ovoce, zahradník ho hned sklidí. A mezitím se dál stará o ostatní rostliny, které na zahradě rostou. Podobně když ve službě najdeme někoho, koho dobrá zpráva opravdu zajímá, chceme mu pomoct, aby začal co nejdřív následovat Ježíše. A mezitím dál pomáháme těm, kterým trvá trochu dýl, než si pravdy z Bible začnou vážit. (Jan 4:35, 36) Když dokážeme rozeznat, jak to ten člověk má, dokážeme mu pak líp pomoct. Takže když se setkáme s člověkem, který by Jehovu chtěl poznat, co můžeme při prvním rozhovoru říct? A jak můžeme takovému člověku pomáhat, aby měl k Jehovovi čím dál blíž a začal ho uctívat? Na tyhle dvě otázky si odpovíme v tomhle článku.

KDYŽ LIDI DOBRÁ ZPRÁVA ZAUJME

3. Jak bychom měli zareagovat, když ve službě najdeme někoho, koho pravda zajímá? (1. Korinťanům 9:26)

³ Když ve službě najdeme někoho, koho dobrá zpráva zajímá, chceme mu pomoct, aby se co nejdřív vydal po cestě, která vede k věčnému životu. Hned při prvním rozhovoru bychom mu měli nabídnout biblický kurz a pozvat ho na shromáždění. Vůbec nemusíme váhat. (Přečti 1. Korinťanům 9:26.)

4. Povyprávěj příběh někoho, kde se do biblického kurzu rychle pustil.

⁴ Nabídka kurzu. Někteří lidé se do kurzu chtějí pustit hned. Bylo to tak i v případě jedné mladé ženy v Kanadě. Jednou ve čtvrtek přišla k pojízdnému stojanu a vzala si brožuru Radujte se ze života navždy! Sestra, která u stojanu stála, té ženě vysvětlila, že je to pomůcka, která se používá při bezplatném biblickém kurzu. Tu ženu to zaujalo a se sestrou si vyměnila kontakt. Ještě ten den sestře napsala a zeptala se, kdy by se do kurzu mohly pustit. Sestra jí nabídla, že by to šlo třeba o víkendu. Ale ta mladá žena se zeptala: „A co třeba zítra? Mám volno.“ A tak se sešly hned v pátek. Ještě ten víkend přišla na svoje první shromáždění a rychle si začala k Jehovovi vytvářet vztah.

5. Co můžeme dělat, když někdo není připravený studovat? (Viz taky obrázky.)

⁵ Je jasné, že ne každý bude tak nadšený jako ta mladá žena. Někteří možná potřebují víc času. A tak může být nejdřív dobré začít si s nimi povídat o tom, co zajímá je. Když to s nimi ale nevzdáme a budou cítit, že nám na nich záleží, možná se budou chtít do kurzu zakrátko pustit. Co vlastně říct, když kurz nabízíme? Tuhle otázku jsme položili několika bratrům a sestrám, kteří s tím mají hodně zkušeností a jde jim to.

6. Co můžeme říct, aby někoho biblický kurz zaujal?

⁶ Zvěstovatelé a průkopníci v některých zemích řekli, že když lidem popisují, jak funguje biblický kurz, je u nich nejlepší vyhnout se slovům jako „studium“, „učit se“ nebo samotnému výrazu „biblický kurz“. Všimli si, že lidé líp reagují, když používají slova jako „rozhovor“, „popovídat si“ nebo „poznat Bibli“. Když chceš někomu navrhnout, že byste si mohli popovídat i příště, můžeš mu třeba říct: „Možná vás překvapí, že v Bibli jsou odpovědi na zásadní životní otázky.“ Nebo: „Bible není jenom nějaká náboženská kniha, jsou v ní i praktické věci.“ A můžeš dodat: „Netrvalo by to dlouho, třeba 10 nebo 15 minut. I za tu dobu se člověk může dozvědět něco, co mu hodně pomůže.“ Když to takhle zkusíš říct, nebude to znít až moc formálně. Nemusíš ani zmiňovat žádnou pravidelnost. To všechno by totiž v lidech mohlo vyvolat pocit závazku a mohlo by je to odradit.

7. Kdy si někteří poprvé uvědomí, že našli pravdu? (1. Korinťanům 14:23–25)

⁷ Pozvi je na shromáždění. Vypadá to, že v době apoštola Pavla si někteří lidé uvědomili, že našli pravdu, když přišli na křesťanské shromáždění. (Přečti 1. Korinťanům 14:23–25.) A dneska je to často podobné. Když někdo začne chodit na shromáždění, většinou se pak duchovně rychleji posouvá. Takže kdy někoho na shromáždění pozvat? V knize Radujte se ze života navždy! se o našich setkáních mluví v 10. lekci. Ale s pozváním nemusíš čekat tak dlouho. Hned při prvním rozhovoru můžeš toho člověka pozvat na shromáždění, které se koná o víkendu. Můžeš se třeba zmínit, o čem bude přednáška pro veřejnost, nebo říct, co zajímavého se bude rozebírat ve studijním článku.

8. Když někoho zveme na shromáždění, co mu o něm můžeme říct? (Izajáš 54:13)

⁸ Když zveš někoho na shromáždění, vysvětli mu, v čem se liší od bohoslužeb, na které může být zvyklý. Když jedna žena poprvé přišla na shromáždění o víkendu a viděla, jak probíhá studium Strážné věže, sestry, která s ní studovala Bibli, se zeptala: „Ten člověk, který to vede, zná každého jménem?“ Sestra jí vysvětlila, že všichni ve sboru většinou znají jména ostatních, protože sbor je jako rodina. Té ženě došlo, že je to úplně jiné než v její církvi. A to není jediná věc, ve které se naše shromáždění liší. (Přečti Izajáše 54:13.) Setkáváme se, abychom uctívali Jehovu, učili se od něj a navzájem se povzbuzovali. (Hebr. 2:12; 10:24, 25) Proto jsou naše shromáždění dobře zorganizovaná, praktická a nekonají se tam žádné rituály. (1. Kor. 14:40) Sál je dobře osvětlený, protože se tam chodíme učit. A nikdy tam nepropagujeme žádnou politickou stranu, protože jsme neutrální. Na shromáždění ani nevykřikujeme svoje osobní názory a nehádáme se. Když tomu člověku ukážeš video Co se děje v sále Království?, bude vědět, co čekat.

9., 10. Když někoho zveš na shromáždění, co mu můžeš říct, aby se nebál přijít? (Viz taky obrázek.)

⁹ Někteří váhají, jestli přijít na naše setkání, protože mají strach, že by se museli stát svědky. Ujisti je, že jsme moc rádi, když se někdo přijde podívat do sálu, a že nikoho nenutíme, aby se stal jedním z nás nebo aby se do shromáždění zapojil. Může to jenom pozorovat a nemusí nic říkat ani dělat. Taky můžou přijít celé rodiny, včetně malých dětí. Na našich shromážděních děti nesedí odděleně ani se neučí něco jiného než ostatní. Sedí společně s rodiči a díky tomu se o ně rodiče nemusí bát a přesně vědí, co se děti učí. (5. Mojž. 31:12) Taky se u nás nekonají žádné sbírky ani nekoluje nic, do čeho by lidé museli dávat peníze. Naopak se řídíme Ježíšovým příkazem: „Zdarma jste dostali, zdarma dávejte.“ (Mat. 10:8) Když někoho zveš, taky mu můžeš říct, že nepotřebuje žádné drahé oblečení. Bůh se dívá do srdce, ne na to, jak někdo vypadá. (1. Sam. 16:7)

¹⁰ Když ten člověk přijde, udělej všechno pro to, aby se u nás cítil dobře. Představ ho starším a dalším bratrům a sestrám. Když se bude cítit jako doma, je pravděpodobnější, že přijde zase. Jestli nemá Bibli, ukazuj mu při shromáždění verše v té svojí. Taky se můžeš podělit o publikaci, která se zrovna studuje, aby mohl sledovat, co se probírá.

KDYŽ SE NĚKDO PUSTÍ DO BIBLICKÉHO KURZU

11. Jak můžeš ukázat, že respektuješ, kolik času tvůj student má?

¹¹ Na co bychom měli pamatovat, když s někým začínáme studovat? Respektuj, kolik času tomu ten člověk může věnovat. Když se třeba domluvíte na nějaký konkrétní čas, dodrž to, a to i když lidé ve tvém okolí moc dochvilní nejsou. Taky může být dobré, když vaše první setkání nebudeš moc protahovat. Někteří zkušení zvěstovatelé říkají, že je lepší skončit dřív, i kdyby toho ten člověk chtěl slyšet víc. A taky je důležité, abys moc nemluvil. Dej prostor tomu člověku, aby se mohl vyjádřit. (Přísl. 10:19)

12. Co by mělo být od začátku kurzu naším cílem?

¹² Co by mělo být od začátku kurzu naším cílem? Pomoct studentovi, aby poznal Jehovu a Ježíše a zamiloval si je. Aby se ti to dařilo, měl bys obracet pozornost na Boží Slovo, a ne na sebe a na to, co všechno z Bible znáš. (Sk. 10:25, 26) Skvělý příklad nám v tom dal apoštol Pavel. Když druhé učil, zaměřoval se na Ježíše Krista. Proč? Protože to byl on, koho Jehova poslal, abychom díky němu Jehovu líp poznali a zamilovali si ho. (1. Kor. 2:1, 2) Pavel taky jasně ukázal, jak je důležité novým učedníkům pomáhat, aby pracovali na hezkých vlastnostech, které přirovnal ke zlatu, stříbru a drahokamům. (1. Kor. 3:11–15) K těmhle vlastnostem patří víra, moudrost, dobrý úsudek a bázeň před Jehovou. (Žalm 19:9, 10; Přísl. 3:13–15; 1. Petra 1:7) Dělej to jako Pavel. Pomáhej svým studentům, aby si vytvořili silnou víru a taky blízký vztah se svým nebeským Otcem, který je moc miluje. (2. Kor. 1:24)

13. Jak můžeš být při vedení kurzu trpělivý a mít pro svého studenta pochopení? (2. Korinťanům 10:4, 5; viz taky obrázek)

¹³ Když druhé učíš, buď trpělivý a měj pro ně pochopení, tak jako Ježíš. Nepokládej otázky, kvůli kterým by se ten člověk cítil nepříjemně. Když narazíte na něco, co je pro toho člověka těžké pochopit, nemusíte se na tom zaseknout. Můžete jít dál a vrátit se k tomu později. Nenuť ho, aby věřil něčemu, s čím se ještě úplně neztotožnil. Dej mu čas, aby o tom mohl přemýšlet a aby mohla pravda zapustit kořeny v jeho srdci. (Jan 16:12; Kol. 2:6, 7) Bible říká, že názory, které nejsou v souladu s tím, co se v ní píše, můžou být silně zakořeněné a že je potřeba je vyvrátit. (Přečti 2. Korinťanům 10:4, 5.) Slova v původním jazyce tady vyvolávají představu pevnosti, která se musí strhnout. Pro našeho studenta ale nemusí být jednoduché přestat věřit něčemu, čemu věří už dlouho. Proto mu musíme nejdřív pomoct, aby si postavil novou pevnost – aby začal důvěřovat Jehovovi. (Žalm 18:2) Pak pro něj bude snazší se svých názorů vzdát.

KDYŽ PŘIJDE NA SHROMÁŽDĚNÍ NĚKDO NOVÝ

14. Jak bychom se měli chovat k těm, kdo na naše shromáždění přijdou poprvé?

¹⁴ Jehova chce, abychom se chovali ke všem hezky, bez ohledu na jejich kulturu a na to, odkud jsou nebo kolik mají peněz. (Jak. 2:1–4, 9) Takže jak můžeme projevit lásku těm, kdo na naše shromáždění přijdou poprvé?

15., 16. Když někdo poprvé přijde na naše shromáždění, co můžeme udělat pro to, aby se tam cítil dobře?

¹⁵ Někteří lidé přijdou na shromáždění prostě ze zvědavosti nebo možná proto, že je k tomu povzbudí někdo, kdo žije jinde. Takže když v sále uvidíš někoho nového, dej se s ním do řeči. Buď přátelský, ale nepřeháněj to, aby se necítil nepříjemně. Nabídni mu, že může sedět s tebou. Poděl se s ním o svoji Bibli a publikace, které se studují. Nebo zařiď, aby měl svoje vlastní. Taky přemýšlej, co dalšího můžeš udělat, aby se tam ten člověk cítil příjemně. Když jeden muž přišel do sálu Království, řekl bratrovi, který ho přivítal, že je nervózní kvůli tomu, že není oblečený tak hezky jako ostatní. Ten bratr mu řekl, že to nevadí a že svědkové Jehovovi jsou úplně normální lidi. Ten muž se nakonec dal pokřtít a na to, co mu bratr řekl, nikdy nezapomněl. Pamatuj ale na jednu věc: Když před shromážděním nebo po něm mluvíš s někým novým, upřímně se o něj zajímej, ale nebuď vlezlý. (1. Petra 4:15)

¹⁶ Co dalšího můžeme udělat pro to, aby se lidé na našich setkáních cítili dobře? Když si povídáme, dáváme komentář nebo máme nějaký úkol na pódiu, měli bychom o lidech, kteří nejsou svědkové, a o tom, čemu věří, mluvit s úctou. Vyhýbáme se čemukoli, co by je mohlo odradit nebo urazit. (Tit. 2:8; 3:2) To, čemu věří, nikdy nechceme shazovat. (2. Kor. 6:3) Na to by si měli dát zvlášť pozor bratři, kteří mají přednášky pro veřejnost. To, že berou ohled na lidi, kteří nejsou svědkové, můžou ukázat i tak, že vysvětlí výrazy nebo myšlenky, kterým by ti lidé nemuseli rozumět.

17. Co je naším cílem, když najdeme někoho, kdo má „správný postoj“?

¹⁷ Naše služba je den ode dne naléhavější a my dál hledáme lidi, kteří mají „správný postoj vedoucí k věčnému životu“. (Sk. 13:48) Když někoho takového najdeš, neváhej mu nabídnout biblický kurz nebo ho pozvat na shromáždění. Můžeš mu tím pomoct, aby udělal první krůčky na cestě „do života“. (Mat. 7:14)