Právní bitvy

Zákonná registrace

Svědkové Jehovovi nutně nepotřebují zákonnou registraci, aby se mohli věnovat náboženské činnosti. Ale registrace nám umožňuje vlastnit nebo pronajímat si místa, kde pořádáme shromáždění, a dovážet biblické publikace.

• V roce 2004 ruské soudy zrušily právní subjekt svědků Jehovových v Moskvě. Kvůli tomu zažívali místní bratři velké nepříjemnosti. Dělali jim potíže policisté a občas se stalo, že na ně v kazatelské službě někdo zaútočil. Někteří majitelé nemovitostí vypověděli svědkům nájemní smlouvu, a ti najednou neměli, kde pořádat shromáždění. V roce 2010 Evropský soud pro lidská práva potvrdil, že Rusko porušilo práva svědků Jehovových, a nařídil, aby obnovilo registraci jejich právního subjektu. Máme radost, že 27. května 2015 moskevský odbor Ministerstva spravedlnosti Ruské federace zaregistroval nový právní subjekt svědků Jehovových v Moskvě.

Daně

Právní subjekty svědků Jehovových po celém světě bývají zproštěny daně, stejně jako většina náboženských a charitativních organizací. Stává se ale, že vlády v některých zemích nechtějí uznat, že na to máme právo.

• Jednou takovou zemí je Švédsko. Vláda trvá na tom, že betel je komerční firma, která zaměstnává betelity, a ne náboženská komunita zvláštních celodobých služebníků. Stát proto požaduje od betelu i jednotlivých betelitů celkem desítky tisíc eur na daních, které musí odvádět zaměstnavatel a zaměstnanci. Svědkové se kvůli tomu obrátili na soudy ve Švédsku a podali šest stížností k Evropskému soudu pro lidská práva.

Neutralita a odmítání vojenské služby z důvodu svědomí

Svědkové Jehovovi berou vážně biblický příkaz, že mají „překovat své meče v radlice“ a že se „nebudou učit válce“. (Iz. 2:4) Zůstávají neutrální, přestože některé vlády neumožňují civilní službu.

• Taková situace panuje například v Jižní Koreji. Současné zákony neuznávají právo odmítnout vojenskou službu z důvodu svědomí. Během posledních 60 let proto bylo posláno do vězení přes 18 000 svědků. V podstatě každému bratrovi a sestře v Jižní Koreji se stalo, že jejich přítel nebo příbuzný musel do vězení. V roce 2004 a 2011 se záležitostí zabýval jihokorejský ústavní soud. V obou případech potvrdil, že takový postup je v souladu s ústavou. V červenci 2015 soud uspořádal veřejné slyšení, aby věc prošetřil znovu. Svědkové Jehovovi po celém světě se modlí, aby se tento dlouholetý problém vyřešil a mladí bratři v Jižní Koreji už nemuseli kvůli své víře chodit do vězení.

• Tři svědkové Jehovovi z Eritreje, kterým svědomí nedovoluje nastoupit vojenskou službu, jsou ve vězení už dvacátým druhým rokem. Paulos Eyassu, Negede Teklemariam a Isaac Mogos nebyli nikdy formálně obviněni ani neměli možnost hájit se před soudem. I když jsou vězněni v hrozných podmínkách a zachází se s nimi krutě, zůstávají věrní Jehovovi, stejně jako dalších více než 50 uvězněných bratrů a sester. Jsme si jistí, že se v jejich případě splňují slova žalmisty, který se k Jehovovi modlil: „Kéž vzdychání vězně dojde až před tebe.“ (Žalm 79:11) Jehova jim v jejich náročné situaci bude určitě pomáhat.

• Vitalij Šalajko, který žije na Ukrajině, dostal v srpnu 2014 během mobilizace povolávací rozkaz. Řekl, že mu svědomí nedovoluje nastoupit vojenskou službu, ale je ochotný vykonávat civilní službu. Státní zástupce obvinil bratra Šalajka z toho, že se během mobilizace vyhýbá své povinnosti. Oblastní soud ho ale shledal nevinným. Státní zástupce se proto odvolal. Jenomže odvolací soud došel ke stejnému závěru. Prohlásil, že strach o bezpečnost státu neopravňuje k omezování zaručených svobod a že „nemůžeme v zájmu národní bezpečnosti potlačovat právo na odepření vojenské služby z důvodu svědomí“. Státní zástupce se znovu odvolal. Dne 23. června 2015 ukrajinský Vyšší zvláštní soud pro občanské a trestní případy potvrdil rozhodnutí nižších soudů. Dal tak najevo, že občané mají právo odmítnout z důvodu svědomí vojenskou službu a vykonávat civilní službu, a to i během mobilizace.

Bratr Šalajko říká: „Slova z Jeremjáše 1:19 mi dodávala sílu. Byl jsem připravený, že to může dopadnout jakkoli. V první řadě jsem chtěl zůstat věrný Jehovovi. Jsem si jistý, že mi v tom bude pomáhat a nikdy mě neopustí. Ale dopadlo to nad veškerá má očekávání. Všechny tři soudy mě zprostily viny. A během všech slyšení mě podporovali moji bratři. Ani chvíli jsem se necítil sám.“

Neutralita a vlastenecké obřady

Jako křesťané chceme být neutrální, také pokud jde o vlastenecké obřady. To ale nemusí být jednoduché. Zvlášť pro mladé svědky může být těžké neslevit ze svých zásad a nezradit Jehovu. Ve škole je totiž někdy nutí zpívat národní hymnu nebo zdravit vlajku.

• V oblasti Karongi ve Rwandě několik studentů z řad svědků odmítlo zpívat národní hymnu. Proto je vedení školy obvinilo z jejího znevažování a vyloučilo je ze školy. Studenti byli dokonce nějakou dobu drženi ve vězení. Dne 28. listopadu 2014 je soud v Karongi zprostil obvinění. Rozhodl, že když někdo odmítne zpívat národní hymnu, není to projev neúcty. Stejnému problému čelí mladí svědkové i v jiných afrických zemích, například v Kamerunu, Konžské demokratické republice, Malawi a Rovníkové Guineji. V některých případech byli i oni vyloučeni ze školy. Bratři v těchto zemích se snaží informovat vládní úředníky a vedení škol o neutrálním postoji svědků Jehovových.

• 

  V prosinci 2013 nechtěla jedna střední škola v Lepaeře v Hondurasu vydat diplomy dvěma studentkám, které patří ke svědkům Jehovovým. Důvodem bylo, že odmítly zpívat národní hymnu a složit slib věrnosti vlajce. Dva právníci, kteří jsou svědkové Jehovovi, se kvůli vzniklému problému sešli se zástupcem ministerstva školství. Ukázali mu precedentní případy z jiných zemí, které postoj mladých svědků podporují. Zástupce byl laskavý a řekl, že studentky a jejich rodiče můžou tyto informace písemně sdělit řediteli právního úseku ministerstva školství. Ředitel jejich stížnost prozkoumal a 29. července 2014 vydal prohlášení, ve kterém uvedl, že vzdělání „by mělo být dostupné každému ve společnosti bez jakékoli diskriminace“. Také nařídil, aby studentky z řad svědků dostaly diplomy, které jim byly upřeny.

Diskriminace ze strany vlády

Ať už žijeme v jakékoli zemi, jako svědkové Jehovovi posloucháme Ježíšův příkaz, že máme kázat dobrou zprávu o Božím království, scházíme se se svými spoluvěřícími k uctívání Boha a pravidelně studujeme Boží Slovo. Také se držíme biblického pokynu, abychom učili o Jehovovi své děti a nepřijímali do těla krev. (5. Mojž. 6:5–7; Sk. 15:20) Kvůli naší poslušnosti se ale někdy dostáváme do sporu s vládními úředníky, kteří si náš postoj špatně vykládají.

• Na Floridě ve Spojených státech soud udělil matce, která není svědek Jehovův, výhradní právo dohlížet na náboženskou výchovu jejích tří dětí. Otci, který je svědek, soud zakázal děti jakkoli duchovně vést, pokud by to bylo v rozporu s katolickou vírou. Otec se proti rozsudku odvolal a 18. srpna 2014 odvolací soud zvrátil rozhodnutí nižšího soudu. Na základě jednoznačného precedentu soud prohlásil: „Rodič, kterému nebylo dítě svěřené do péče, byl někdy omezován v tom, jak mohl své dítě nábožensky vychovávat. Tato omezení jsou však konzistentně rušena, pokud není jasně prokázáno, že dané náboženské aktivity dítěti škodí.“

  Díky rozhodnutí soudu se tyto tři děti můžou bez jakýchkoli omezení učit o Jehovovi a jeho užitečných zásadách. Všechny chodí do místního sboru a dělají pěkné duchovní pokroky. Jejich otec říká: „Celá ta situace mě toho hodně naučila. V poslední době jsem zažil náročné zkoušky, ale Jehova mi je pomohl zvládnout! Vím, že když se člověk rozhodne mu sloužit, musí počítat, že ho něco takového může potkat.“

• 

  Sestra Efigenia Sementeová z Namibie, matka tří dětí, zažila situaci, která vyzkoušela její věrnost Jehovovi. Během porodu třetího dítěte u ní nastaly komplikace. Několik lékařů a také příbuzní, kteří nejsou svědkové, si obstarali soudní příkaz nařizující transfuzi. Sestra Sementeová ji jednoznačně odmítla a potom začala soudní cestou bránit své právo zvolit si léčbu. Dne 24. června 2015 Nejvyšší soud Namibie sestře Sementeové vyhověl. Prohlásil, že „každý člověk má nedotknutelné právo určit si, co se bude dít s jeho vlastním tělem, ať už je rodič, nebo ne.“ Sestra Sementeová řekla: „Cítili jsme Jehovovu pomoc jako nikdy předtím. Je úžasné být součástí jeho rodiny. Opravdu se o nás stará.“

• Svědkové ve Švýcarsku rádi slouží na ulicích velkých měst s pojízdnými stojany. Před nějakou dobou ale město Ženeva vydalo vyhlášku, v níž stálo, že je zakázané používat na „veřejných prostranstvích stojany, které přímo nebo nepřímo šíří informace náboženského charakteru“. Svědkové podali stížnost k soudu a zdůraznili, že obecný zákaz šířit náboženské informace pomocí stojanu „významně omezuje svobodu vyznání a názoru“. Soud s tím souhlasil a svědkům se podařilo domluvit s místními úřady pro svou službu se stojany vyhovující místo a čas.

• V Ázerbájdžánu vládní úředníci stále víc omezují činnost svědků Jehovových. Ministerstvo národní bezpečnosti pravidelně předvolává svědky k výslechu. Také prohledává jejich domovy a snaží se najít náboženské publikace, které není povolené dovážet. Ostatní země byly šokované, když v únoru 2015 agenti ministerstva zatkli Irinu Zacharčenkovou a Validu Džabrailovovou jenom kvůli tomu, že mluvily s druhými lidmi o Bibli. I když nás mrzí, jak špatně se s místními svědky zachází, máme radost, že dál horlivě slouží Jehovovi a odvážně kážou o Božím království. (Mat. 24:14)

• Svědkové Jehovovi v Rusku čelí nepolevujícímu odporu ze strany vlády, která brání jejich činnosti. Doteď bylo Ruskou federací prohlášeno 80 našich publikací za extremistické. To znamená, že vlastnit nebo distribuovat kteroukoli z těchto „extremistických“ publikací, mezi které patří i Moje kniha biblických příběhů, je nelegální. V prosinci 2014 navíc Nejvyšší soud Ruské federace prohlásil za extremistické i naše webové stránky jw.org. Internetoví poskytovatelé v celém Rusku k nim zablokovali přístup a propagovat tyto stránky je od té doby nelegální. Od března 2015 celníci nepustili do země žádnou zásilku našich publikací, dokonce ani Bible a publikace, které ruské soudy zkoumaly a uznaly, že v žádném ohledu extremistické nejsou.

Právní bitva v Taganrogu pokračuje. Úřady tam obvinily 16 zvěstovatelů ze „zločinu“, kterým je podle nich organizování náboženských setkání a účast na nich. V Samaře úřady získaly soudní příkaz ke zrušení místního právního subjektu svědků, protože se údajně zabývají extremistickou činností. I přes mnohé překážky jsou ale bratři a sestry v Rusku odhodlaní splácet „Boží věci Bohu“ a nevzdat se pod nátlakem místních úřadů. (Mat. 22:21)