Chtěl jsem, aby mě Jehova vedl

KDYŽ jsme se s manželkou Cico stali svědky Jehovovými, mou matku to velmi rozzlobilo. Svolala všechny příbuzné a doufala, že mě přesvědčí, abych se přestal se svědky stýkat. Dostal jsem na výběr – buď s tím skončím, nebo se mě zřeknou.

Rozhodl jsem se, že se přestěhujeme. Přemýšlel jsem o Kutaisi, druhém největším městě v Gruzii. Říkal jsem si, že tam jako zámečník lehce najdu práci. Také jsem věděl, že tam je málo zvěstovatelů. Nechtěl jsem se ale rozhodnout bez Jehovy.

V té době jsem začal studovat Bibli s jedním mužem, který byl z malého města Džvari. Když se dozvěděl, že se chci stěhovat, prosil mě, abych se přestěhoval do jeho města. „Máme tam byt,“ povídá. „S manželkou a dětmi budeme bydlet v jednom pokoji a vy můžete bydlet v tom druhém.“

Protože jsem hledal Jehovovo vedení, řekl jsem mu, že bych jeho nabídku na čas přijal a uvidím, jestli se mi podaří najít práci a pronajmout si v Džvari byt. Opravdu mě překvapilo, když za mnou ještě ten večer přišel a přinesl mi seznam pracovních nabídek.

Za pár dní už jsme bydleli v Džvari. Hned první den jsem našel práci s nečekaně vysokým platem. Vedoucí mi nabídl, že můžu bydlet ve velkém domě, který té firmě patřil. Nedlouho potom se mě bratři zeptali, jestli bych mohl pomáhat s ilegálním tiskem biblické literatury. V domě jsme měli spoustu místa, a tak jsme si s manželkou řekli, že by to šlo.

Mnoho let jsme v tom prostorném domě pořádali Památnou slavnost a jiná mimořádná shromáždění. Pod naší střechou bylo pokřtěno přes 500 lidí. Jsem šťastný, že Jehovovo vedení bylo tak zjevné.