Bratři a sestry ve Venezuele slouží Jehovovi i za náročných okolností

V posledních letech se Venezuela potýká s mimořádnou ekonomickou a sociální krizí. Edgar, který je svědek Jehovův, říká: „Během několika málo let tady tak drasticky klesla životní úroveň, že jsme si připadali, jako bychom se ocitli v úplně jiné zemi.“

Co Edgarovi pomohlo, aby se přizpůsobil novým okolnostem? Říká: „S Carmen, mojí manželkou, jsme přemýšleli o misionářích, kteří se přestěhovali do chudých zemí. Naučili se tam žít, i když jim chyběly některé základní služby. Motivovalo nás to, abychom se snažili žít jednoduše a zkoušeli nové věci. Například jsme si začali sami pěstovat některé potraviny.“

Edgar s Carmen ale dělali ještě něco. Zajímali se o své spoluvěřící a povzbuzovali ty, kteří byli sklíčení. (1. Tesaloničanům 5:11) Edgar říká: „Nechtěli jsme je jenom utěšit. Snažili jsme se je povzbudit, aby pomáhali druhým a díky tomu zažívali radost.“ (Skutky 20:35)

Úsilí ve službě se vyplatilo

Na začátku pandemie covidu-19 se Argenis rozhodl, že vydá svědectví svým příbuzným. Někteří souhlasili, že s ním budou studovat Bibli po telefonu.

Argenis taky chtěl, aby se jeho příbuzní, kteří nemají internet, mohli zúčastnit regionálního sjezdu v roce 2020. Od jednoho bratra, který žije v nedalekém městě, dostali nahrávku programu. Pak si vypůjčili televizi s velkou obrazovkou a reproduktory. Před začátkem programu jim Argenis zavolal a pomodlil se s nimi. Díky jeho úsilí se sjezdu mohli zúčastnit 4 jeho příbuzní a 15 dalších lidí.

Motivuje je víra a láska

Manželé Jairo a Johana jsou ve sboru jediní, kdo mají auto, a tak ho využívají, aby pomáhali druhým. Velkým problémem ve Venezuele je ale nedostatek benzínu. Jairo říká: „Abychom natankovali, musíme čekat ve frontě několik hodin, někdy i celou noc.“

Jairo si uvědomuje, že jejich námaha za to stojí. Říká: „Když bratrům a sestrám přivezeme to, co potřebují, těší nás, když vidíme, že jsou za to vděční. A to nejenom nám, ale hlavně Jehovovi, který se o svůj lid stará.“ (2. Korinťanům 9:11, 14)

Pomáhat může každý

Sestře, která se jmenuje Norianni, je 28 let. Přesto měla pocit, že druhým může připadat příliš mladá na to, aby někomu dokázala opravdu pomoct. Pak si přečetla 1. Timoteovi 4:12: „Ať se na tebe nikdo nedívá svrchu proto, že jsi mladý. Buď ale pro věrné příkladem.“

Tenhle verš Norianni povzbudil, aby se víc zajímala o starší bratry a sestry ve sboru, aby jim ve službě pomáhala psát dopisy a aby je zvala na biblická studia. Taky se je snažila potěšit tím, že jim telefonovala a psala zprávy. Říká: „Jehova mi ukázal, že je toho hodně, co můžu dělat.“

Bratři a sestry ve Venezuele musí řešit spoustu náročných situací. Přesto jsou ve službě stále horliví a jeden pro druhého jsou „velkým povzbuzením“. (Kolosanům 4:11; 2. Timoteovi 4:2)