Poznámka pod čarou

„Pán.“ Řec. ho Kyʹri·os. Tento v. komentoval v díle The First Epistle of St Peter, Londýn, 1898, s. 104, F. J. A. Hort takto: „V Žalmu [34:8] ὁ κύριος znamená Jehova, jak tomu bývá velmi často, přičemž LXX. bez nějakého zjevného pravidla vkládá a vynechává člen u slova κύριος. Na druhé straně následující verš ukazuje, že sv. Petr použil ὁ κύριος v jeho nejběžnějším smyslu, i když to není jeho obecný význam v N. Z., totiž na Krista. Bylo by však ukvapené vyvozovat z toho, že jeho cílem bylo ztotožnit Jehovu s Kristem. Žádné takové ztotožnění nelze z N. Z. jasně vyvodit. Sv. Petr zde formálně necituje, ale pouze si vypůjčuje jazyk S. Z. a používá ho svým vlastním způsobem. Způsob, jak ho používá, je sice jiný než v Žalmu, ale není s ním v rozporu, protože χρηστότης Otce je křesťanům díky χρηστότης [chre·stoʹtes, „laskavosti“] Syna jasně oznámena: ‚ten, kdo spatřil mne, spatřil i Otce‘.“ Viz dodatek 6F.